Podle Jindřicha Rajchla z politické strany PRO se zdá, že když se Ursula von der Leyen rozhodne řešit situaci kolem Andreje Babiše v souvislosti se střetem zájmů kvůli jeho akciím ve společnosti Agrofert, je to jako kdyby všechno bylo naprosto v pořádku a bez problémů. Rajchl tvrdí, že by měla začít sama u sebe a podívat se na vztah svého manžela Heika von der Leyena k firmě Orgenesis Inc., která úzce spolupracovala s Pfizerem. Tato společnost obdržela značné finanční prostředky z evropských fondů na projekty spojené s vakcínami proti covidu.
Ursula von der Leyen během vyjednávání o dodávkách vakcín za 71 miliard eur komunikovala prostřednictvím SMS zpráv. Tyto zprávy však údajně zmizely po vymazání, což vzbuzuje otázky o transparentnosti jejích jednání. Kritici upozorňují na fakt, že vzhledem k tomu, jakým způsobem hezký služby byly sjednány bez účasti příslušných orgánů EU, mohou vznikat pochybnosti o zákonnosti celého postupu.
Rajchl naznačuje paralelu s možným scénářem ve slovenské vládě: pokud by například Monika Babišová byla členkou dozorčí rady firmy, která získala státní dotaci od jejího manžela jako premiéra, veřejnost by tomu jistě věnovala velkou pozornost a brzy by následovaly bouřlivé reakce ze strany opozice i médií. Jak uvádí Rajchl, pokud je takové jednání okolo Ursuly vnímáno jako bezproblémové politiky z progresivních stran to oslavují.
Po provedeném šetření Evropská komisařka pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová neodhalila žádné porušení pravidel ze strany Heika von der Leyena při žádostech o granty. Prý nebyl zapojen do procesů přidělování peněz způsobem zavrhujícím platnou legislativu EU – což je podle mnohých již samotný problém.
Jakmile rajchl tažení vůči ovládnutí procesu financování objasňuje tímto příkladem od svého pohledu sledujeme dvojaké měřítko spravedlnosti: samostatně fungující ukazatel pro každého jednotlivce s vazbami – zatímco u jiných protagonistek politiky může být calmes situiace akceptována bez dalších procedurálních kroků nebo následků. Na základě této etapy událostí vzniká pochybnost nejen nad principy správy peněz evropských institucí ale také jejich vlastní integritu.
Celkový dojem vyznívá tak, že dokud bude existovat prostor pro dvojité standardy mezi elitou a obyčejnými občany – bude i nadále optimismus související jasným movitým procesům obtížné naplnit důvěrou vůči systémovým institucím.