Rajchl (PRO) vyjádřil jasný názor na současnou situaci kolem sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu a zdůraznil, že je důležité nesrovnávat dvě odlišné viny. Podle něj není správné zpochybňovat historické kontexty, které vedly k odsunům a dalším událostem v poválečné Evropě. Jeho postoj podtrhuje myšlenku, že historie by měla být posuzována objektivně a z různých úhlů pohledu.
V rámci svého projevu Rajchl ocenil, že se na parlamentním zasedání sešlo tolik kolegů, kteří si uvědomují závažnost daného tématu. Uvedl však smutek nad absencí opozice, kterou obviňuje ze snahy vyhýbat se věcné diskusi. Politická rétorika podle něj dosáhla hysterických rozměrů a místo konstruktivní debaty zmizely argumenty ve vzájemných urážkách.
Dále Rajchl představil své myšlenky k tématu s cílem přispět k diskuzi neotřelými názory. Vysvětlil, že míra tragédií po druhé světové válce je pochopitelná i vzhledem k emocím lidí prožívajících trauma dob minulých událostí. Hovořil o tom, jak různé obyvatelstvo trpělo během tohoto období a zdůraznil nezbytnost empatie pro porozumění jejich bolestem.
Odsuny sudetoněmeckého obyvatelstva po roce 1945 byly poukázány jako jednoznačné excesy jejich doby; nicméně třídění těchto událostí jemným způsobem ukazuje na historický kontext celé Evropy. Rajchl zmínil faktory jako vysídlení tří až čtyř set tisíc Němců z Československa versus milióny Poláků během podobných procesů v Polsku a jiných zemích.
Následně bylo zdůrazněno viníkům za tyto krutosti – podle Rajchla nese největší odpovědnost nacistická strana NSDAP a Adolf Hitler osobně za rozpoutání druhé světové války. Z jeho vyjádření je jasné, že převládající pocity mezi lidmi tehdy měly svou váhu; otázka byla o schopnosti zachovat klid za takového utrpení.
Vybudování hlubšího porozumění mezi jednotlivými národy by mělo spočívat v hledání pravdy místo házení viny na jednotlivce či symbolické postavy minulosti. Upozornil rovněž na umělecká díla reflektující toto téma jako cestu ke smíření – například film ”Čas zabíjet”, který může osvětlit mnohé nuance porozumění bolesti spoluobčanů napříč historií i kulturou.Rajchl (PRO) zdůraznil, že je hluboce nevhodné srovnávat dvě historické viny, neboť každá z nich má jiné pozadí a motivace. Vysvětlil, že zločiny spáchané během druhé světové války, konkrétně nacistické Německo a jeho spojenci jako sudetoněmecká strana Konráda Henleina, měly podklad rasové nenávisti a ideologického zániku. Tyto činy jsou neomluvitelné a těžké na pochopení; motivace zde byla pro vytváření „čistého“ prostoru na úkor ostatních národností. Oproti tomu excesy způsobené v období po válce byly často důsledkem zoufalství lidí trpících hrůzami války ve svých životech.
Dále Rajchl upozornil na historický kontext Benešových dekretů. Tyto dekrety nevznikly bezdůvodně; byly legitimním vyjádřením dohod uzavřených vítěznými mocnostmi po druhé světové válce. Edvard Beneš je pouze aplikoval do československého právního rámce jako realizaci rozhodnutí učiněných na konferencích v Jaltě a Postupimi o poválečném uspořádání Evropy.
Rajchl také rozptýlil mýtus obviňování Benešových dekretů za brutalitu spojenou s odsunem německého obyvatelstva. K těmto násilnostem docházelo většinou před samotným unifikovaným legislativním aktem těchto dekretů. Došlo k nim ještě dříve než byl stanoven jakýkoliv právní rámec prostřednictvím Benešových dekretů, který se soustředil především na majetkovoprávní otázky při převodu vlastnictví půdy zpět českému obyvatelstvu.
Pokud někdo otevřeně nesouhlasí s mechanismem kolektivní viny popisovaným skrze tyto dekrety, podle Rajchla porušuje fakta o povaze těchto opatření; jde riskantně o majetkové záležitosti nikoli o psychologii kolektivní viny vůči jednotlivcům či jejich potomkům. Srovnání s Polskem ukazuje další aspekt tohoto problému: Polsko muselo vydat mnohem více území i obyvatelstva při uplatnění podobných zásad.
Rajchl uvedl příklad Polska, které zároveň získalo velkou část území sousedícího se Sudety i dalších oblastí bez jakýchkoliv mezinárodních sporů kolem tohoto procesu odsunování Němců či vracení zabraných zemí zpět Pokud by taková diskuze probíhala kolem polské situace stejně tvrdě jako ohledně Československa, opakoval by se cyklus nenávisti daleko více než kdysi viděl co platilo pro německo-polské vztahy.
Zcela zdrcující stanovisko vyplývá nejen z faktu nedostatku základního porozumění mezi národy ve střední Evropě co do historie ale i ze skutečnosti neschopnosti vést optimální debatu uvnitř republiky napříč politickými stranami aby dospěli k jediné shodné pravdě: neexistuje tu prostor pro rasovou nenávist vůči němcům žijících dnes u nás natož pak nesnášenlivost vůči sudetoněmeckým občanům přicházejícím sem 70 let poté. Dění okolo sudetonemeckého landsmanšaftu ovšem nadále dráždila emoce občanské veřejnosti i politiky.Rajchl (PRO) varuje, abychom nesrovnávali historické viny, které jsou zcela odlišné a vždy takovými byly. Problematika vztahů mezi Čechy a Němci stále nabývá na důležitosti, což ukazuje i aktuální kontext vyjednávání. Vyjádřil se k postoji některých politických subjektů, které relativizují význam Benešových dekretů a tím zpochybňují historickou odpovědnost. Podle něj je jakákoliv snaha o zametání těchto témat pod koberec nejen neproduktivní, ale také politicky nečistá.
Jedním z nejzásadnějších bodů jeho argumentace je otázka hodnotících soudů kolem zmíněných dekretů. Rajchl upozorňuje na to, že debata kolem nich není uzavřená. Péter Magyar dokonce zařadil tuto problematiku mezi priority svého jednání se Slovenskem. V současnosti probíhá několik soudních sporů týkajících se pozdější interpretace těchto dekretek a Bernd Posselt opakovaně prohlašuje svůj nesouhlas s tímto právním rámcem.
Dále Rajchl zdůrazňuje dopady přetrvávajících kontroverzí na česko-německé vztahy. V souvislosti s nadcházejícím sjezdem Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e.V. v Brně zmiňuje důležité prohlášení spolku Lidice Memory, který zahrnuje přeživší obětí vyhlazení této vesnice během druhé světové války. Upozorňuje na potřebu vyslovit slova tohoto sdružení v rámci parlamentního projednávání situace.
Podle Lidice Memory je nepřijatelné uskutečnit podobnou akci na českém území bez dostatečné úcty k minulosti a památce obětí nacistického teroru. Tento spolek oceňuje dosavadní kroky ke smíření mezi oběma národy, avšak odmítají jakoukoli snahu o zapomnění či přeinterpretaci historických událostí.
Vyjádření a postoje různých skupin ve společnosti naznačují hlubokou bolest spojenou s pamětí lidických událostí jako realitami našich rodin – proto považují diskutovaný sjezd za urážku jejich historie i osobností přeživších dětí lidických tragédií.
Rajchl nakonec apeluje na všechny rozhodující subjekty, aby přijali vhodná opatření proti organizaci akcí hledající relativizaci odpovědnosti za válečné zločiny nebo opětovné otevírání již uzavřených kapitol historie českého národa. Na závěr tento poslanec vyjadřuje zoufalství nad tímto smutným vývojem v diskusi ze strany opozice ve Sněmovně ohledně citlivých témat tohoto charakteru.JUDr. Jindřich Rajchl, předseda strany Právo Respekt Odbornost (PRO), ve svém nedávném prohlášení uvedl, že je zásadní nevytvářet paralely mezi různými vinami, neboť každá má svou specifickou povahu a nikdy nebyly zaměnitelné. V této souvislosti opět připomněl důležitost hlasu obětí a nutnost pamatovat na lidi, kteří trpěli v nevlídných obdobích historie. Na tomto základě se snažím vyjádřit své silné stanovisko k různým názorovým proudům ve společnosti.
Rajchl dále zmiňuje existenci dvou odlišných skupin v české společnosti, které mají rozdílné názory na sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu. První skupina tento sjezd podporuje jako prostředek ke sbližování s příslušníky sudetských Němců, zatímco druhá skupina ho silně odmítá a cítí se zraňována vzpomínkami na minulost. Podle něho je klíčové položit si otázku, kterou ze zmíněných stran dáme přednost.
Ve svém vystoupení Rajchl poukazuje na to, že kdyby se konání podobného sjezdu plánovalo v Německu místo České republiky, obě strany by pravděpodobně mohly najít společný konsensus. Skupina podporující sbližování by mohla mít příležitost se účastnit akce tam a zároveň by bolestná témata pro zraněnou druhou skupinu nemusela být vyvolávána. To podle něj ukazuje důležitost respektu k citům všech občanů.
Předseda PRO pak zdůraznil konkrétní okolnosti konání sdružení sudetoněmeckého landsmanšaftu naznačuje potřebu empatie jak ze strany politiků, tak ze strany obyvatel Německa směrem k historickým aspektům českoněmeckých vztahů. Tento požadavek je podle něj logickým krokem vůči těm jednotlivcům nebo komunitám u nás doma i za hranicemi.
Na závěr své řeči Rajchl podotýká důležitost naslouchat potřebám těchto dvou zmíněných skupin a staví se výslovně za ochranu emocí těch lidí ve jménu jejich památky a historie. Vyzval proto všechny účastníky debaty k tomu, aby hledali způsoby komunikace založené na vzájemném porozumění namísto konfliktu.
Celkový tón prohlášení JUDr. Jindřicha Rajchla směřuje k hledání cesty ke smíření mezi dvěma názory bez snahy o bagatelizaci historických traumaty jednoho či druhého tábora – klade důraz nejen na faktické události minulosti ale také jejich emocionální dopady dneška.