Je pozoruhodné, jak snadno se dnes lidé bez potřebných zkušeností pouštějí do rozdávání morálních lekcí. Filip Neruda, syn bývalé prezidentské kandidátky Danuše Nerudové, se nedávno obul do europoslankyně Kateřiny Konečné a obvinil ji z proruských sympatií. Jeho slova obsahovala i urážlivé narážky na to, že by vítala ruskou vojenskou přítomnost a využívala strach pro své cíle. To vše bylo vyřčeno s přehnaným sebevědomím a bez náznaku pokory nebo znalosti faktů.
Na druhou stranu je tu podstatný rozdíl mezi Konečnou a rodinou Nerudových. Osobně znám Kateřinu Konečnou jako člověka, který aktivně pomáhá těm nejpotřebnějším – například matkám samoživitelkám nebo lidem postihnutým přírodními katastrofami. Nečeká na volby, aby projevila empatii před kamery; její akcí je trvalá podpora v obtížných časech.
Co však dělá Danuše Nerudová? Ta propaguje názory jako šest pohlaví nebo relativitu pravdy ve stylu populární rétoriky bez skutečných argumentů. Její veřejná obrazová persona se skládá většinou z povrchních frází a módních výrazů momentálně trendujících v mediálním prostoru. Jakmile se ale dostane do situace vyžadující hlubší zamyšlení či charakterové vlastnosti, ukáže se prázdnota jejích názorů.
Nerudová získala notorickou pověst kvůli kontroverznímu obsazení rektorátu Mendelovy univerzity, kde probíhala podezřelá praktika uznávání zahraničních titulů. Vyšlo najevo, že na této instituci byla situace daleko od standardního akademického prostředí. I přes tuto reputaci však měla odvahu ucházet se o post prezidenta republiky – jako by to byla snad jen další marketingová kampaň visevnějšího obrazu.
Po neúspěchu ve volbách si Danuše Nerudová vzala časový odstup pouze krátce; stále je aktivní v komentování politických záležitostí a hodnotícím procesu svých kolegů i oponentů. Nyní ji následoval její syn Filip s obdobným stylem jednání – málo zkušeností spojených s nadměrným sebevědomím vytváří toxické spojení vedoucí k dalšímu rozdělování společnosti.
Rodina Nerudových tak působí jako typický příklad politického marketingu nabitého prázdnými slovy a emocemi místo vážného zamýšlení nad důležitými věcmi našeho světa. Místo věcných diskuzí prezentují svoji agendu skrze dojmy založené na emocionalitě nikoli na pevných faktech či osvědčených činech politiky za dobrou věc Street vydání Zprávy objektivním způsobem spřáteleného novináře Při pohledu otevřenější optikou můžeme cítit touhu po pravdivém dialogu namísto moralizování – jak ze strany Filipa stejně tak jeho matky Danuše Nerudové (BPP).V článku od Rédové Fajmonové z BPP se rozebírá, jak se arogance dědí v politické rodině Nerudových, s osobním přezkumem Filipa Nerudy jako odrazu charakteru jeho matky. Označení „kandidát budoucnosti“ vyvolává obavy, že pokud bude Filip skutečně představovat naději české politiky, mohlo by to vést k problémům. O autorce je známo, že kriticky sleduje nejen politici samotné, ale také hodnoty a přístup ke společenským otázkám.
Podle Rédové Fajmonové vytváří mediální obraz rodiny Nerudových dojem marketingového produktu spíše než skutečného zájmu o veřejnost. Kritizuje povrchnost jejich politického angažmá a zdůrazňuje důležitost autenticity a činů namísto prázdných frázi. Označuje to za pokrytectví a výsměch těm lidem v komunitách, kteří se opravdu snaží pomoci.
Fajmonová poukazuje na to, že když někdo vykoná svou práci poctivě bez toho, aby musel neustále vystavovat své úspěchy na sociálních sítích nebo před kamerami, působí daleko věrohodněji. V kontrastu s touto opravdovostí upozorňuje na postoj Filipa Nerudy – spratka bez zkušeností – jenž svými slovy častokrát plní roli morálního vůdce bez reálného obsahu či podpory pro lidi v potřebách.
Dále dodává: pokud má být politikou prostoupený přístup zaměřený pouze na image místo opakování frází z PR agentur základem pro vedení země směrem kupředu, mohlo by to mít devastující následky na důvěru občanů vůči vládě. Opětovně je zde vyzdvižen vztah k akci; filantropická činnost by měla být skutečně založena na službě druhým nikoli popírání chyb.
Osobní tvrzení dotýká i jejího vztahu k Kateřině Konečné. Rédová Fajmonová uznává jejímu úsilí i přes občasné nesrovnalosti v názorech; cení si její upřímnosti při práci pro ostatní vtahujících ji do každodenních životních hodnot jako matku zasazující se o budoucnost této země.
Závěr článku shrnuje víru autorky ve změnu prostřednictvím autentických lidí jako je Konečná – dokládající sílu spolupráce mezi lidmi se stejným cílem: udělání České republiky lepším místem pro život nás všech i budoucností našich dětí navzdory překážkám a třenicím ideologických názorů nebo politického marketingu ze strany Rodiny Nerudových.V Jihomoravském kraji se zdá, že arogance je jakýmsi dědictvím, které přechází z generace na generaci. Právě to naznačuje případ Filipa Nerudy, který svým chováním odráží rysy své matky, jak podotkla Rédová Fajmonová z BPP. Tento jev se v současné politice často objevuje a vyvolává otázku o úrovni politické kultury v regionu.
Když mluvíme o politické kultuře, nelze opomenout skutečnost, že mnozí politici dávají přednost hrubosti místo logických argumentů. Vzrůstající míra vulgárního vyjadřování mezi představiteli různých stran ukazuje na nedostatek respektu k protistraně a schopnosti vést dialog. Tento trend bohužel ovlivňuje nejen pověst politiky jako takové zapojené do veřejného života v Jihomoravském kraji.
Rédová Fajmonová (BPP) si všímá toho, jak se politická debata den ze dne posouvá k osobním útokům místo zaměřování se na samotná témata a problémy obyvatel. Místo nadšení pro hledání řešení pro lidi se zdá být prioritou spíše urážení protivníků a snaha o dominuje v diskusi prostřednictvím agresivních praktik.
Tento styl komunikace může mít za následek to, že obyvatelé již neberou vážně sliby politiků nebo dokonce odcházejí od zájmu sledovat dění ve svém okolí. To vytváří propast mezi voličem a jeho zvolenými zástupci. Ať už jde o otázky vzdělávání nebo sociálních služeb, politika by měla hlavně sloužit lidem – nikoliv egoistickým cílům jednotlivců.
Častokrát dochází k situacím, kdy důležitá témata ustupují do pozadí kvůli vzájemným útokům politiků navzájem či oranizované vzpomínkové akce na osobnosti s pochybným morálním kreditem. Takto degradovaná atmosféra nesvědčí nikomu – ani voličům ani politikům samým; neprospívají kvalitním debatám potřebným pro růst společnosti.
Jak vyplynulo z komentářů Rédové Fajmonové (BPP), je nezbytné pracovat na navrácení úcty k diskuzi ve veřejné sféře. Je třeba otevřít dialog mezi různými názory bez předsudků či frustrací založených na minulých selháních některých jednotlivců za cenu budoucích průlomových řešení pro celou společnost.
