
Alena Schillerová, poslankyně za hnutí ANO, se v posledních komentářích kriticky vyjadřuje k vládě Petra Fialy a jejím dosavadním výkonům, přičemž vládu přirovnává k „pubertálnímu popovému songu“. Tento výrok je podpořen tím, že se Petr Fiala snaží svým voličům prezentovat pozitivní vizi budoucnosti, zatímco realita je zcela jiná. Osobní zkušenosti široké veřejnosti a podnikatelů mnohdy ukazují na strmý vzestup cen a padající životní standardy.
Při ohlédnutí za obdobím, kdy ODS vedli Mirek Topolánek a Petr Nečas, Schillerová upozorňuje na podobné sliby o stabilizaci ekonomiky a zrušení plýtvání státními financemi. Avšak výsledky jsou tristní – kumulovaná inflace přesahuje 30 %, státní výdaje stouply o 50 miliard korun a dluh za celé volební období dosáhne až 1170 miliard Kč. Tato situace prý naznačuje jasnou neschopnost vlády Petra Fialy splnit slíbené cíle.
Čím více se premiér vyjadřuje ve veřejných vystoupeních nebo rozhovorech s novináři, tím více jeho proslovy připomínají nedospělou tvorbu popových hvězd. V jednom z nedávno poskytovaných rozhovorů mluvil Fiala s optimistickým úsměvem o tom, jak zvýšení daní pomůže lidem či jak stát překonává krizi nízkou inflací – což však ve skutečnosti s názorem občanů nesouladí.
Zmiňovaný rozhovor byl podle Schillerové tak absurdní, že ji přivedl k jiné písni od Pink – „Please Don’t Leave Me“. Podle jejího názoru by měl Petr Fiala tuto píseň zazpívat voličům koalice SPOLU jako výraz touhy po další příležitosti. Ta ale obsahovala i obavu voličů opustit tuto politickou stranu kvůli neuspokojivým výsledkům vládních opatření.
Jak dále upozorňuje Schillerová (ANO), chování vlády lze rámcově chápat jako vytváření problematických vztahů s voličskou základnou. Daňové zátěže uplatněné vůči podnikatelům přispívají k tomu, že ti nespokojenější byli nuceni zvážit možnost odejít ze země kvůli nerentabilním podmínkám pro jejich činnost. I když se představitelé aktuální vlády snaží zapůsobit empaticky směrem ke svým podporovatelům před blížícími se volbami…
Místo aby přijali odpovědnost za problémy způsobené jejich politikou prostřednictvím samoreflexe či pokory vůči vlastním chybám ústí do očekávání další šance bez pohledu do minulosti ani na důsledky své činnosti.
S dalším zaměřením na emoce spojené s volebním politickým duchem uzavírá Schillerová svou úvahu povzdechnutím nad klamnými sliby současného vedení státu: „Dost už bylo pubertálního popu.“ Na závěr vyzvala občany ke zdravému rozumu při rozhodování v nadcházejících volbách stejně jako k uvážení budoucnosti své země.
