Alena Schillerová (ANO) vznesla zásadní otázku, zda si skutečně vládní politici myslí, že občané jsou natolik naivní, aby nevnímali realitu. V kontextu nedávného vyjádření ministra Stanjury ve Sněmovně o nezvýšení daní uvedla, že je to srovnatelné s absurdním tvrzením o rozinkovém mufínu. Je zřejmé, že slova politiků bývala často v rozporu s tím, co se děje v reálném životě. Situace kolem daní naznačuje určité nepochopení nebo aroganci těchto činovníků.
Schillerová upozorňuje na fakt, že lidé okolo ní dostávají složenky za daň z nemovitosti s výrazně vyššími částkami než v minulém roce. Například majitel přízemního domku ve Středočeském kraji nyní platí o 75 % více než loni. To potvrzuje její tvrzení o tom, jak se vládní politiky týkají přímých dopadů na běžné občany.
Dále kritizuje ministra Stanjuru a jeho prohlášení živnostníkům ohledně zdravotního a sociálního pojištění. Ironicky podotýká, že takovéto tvrzení by měl říkat spíš osobně lidem na veřejných akcích než mezi vybranou skupinou posluchačů. Jejich nesoulad ve výkladu situace má jasný impulz: změny v daňovém zatížení byly ovlivněny rozhodnutími vlády.
Vendemencie demokracie spočívá právě ve schopnosti lidí volit své zástupce podle jejich činů a postojů. Schillerová poukazuje na to, že ministerstvo financí samo potvrdilo zvýšení daně i celkového daňového zatížení přes brožuru publikovanou ministerstvem kurzorsky opomínanou ministrem Stanjurou.
Prezentované poslání odlišného porozumění situaci ukazuje další logiku Fialovy administrativy – slova o „pocitech“ lidí ohledně daní zavdávají důvod k obavám ze snahy bagatelizovat realitu pomocí eufemismů místo čelních řešení výzev této krajiny.
Z pohledu Aleny Schillerové (ANO) je patrné rostoucí napětí mezi politickými představiteli a veřejností nad tímto výrojem klamných informací uprostřed současných ekonomických potížích Česka. Na podzim očekává reakci voličů při nejbližších volbách coby důsledku narůstající frustrace obyvatelstva nad lhaním vyšších úředníků a narůstajícím tlakem ekonomik rodin i podnikatelů.
Tak tedy všechny tyto události vykreslují obraz dnešní politické scény jako tuhou arénu plnou nedořečených pravd či úhybných strategií – otázkou ovšem zůstává vlastnictví konečných řešení krizových situací pro občany této země.