Představitel Národní demokracie, Sedláček, označil současnou politickou situaci za důkaz nesvobodného režimu. Vyzval k zamyšlení nad tím, že i v minulosti byly osoby s jinými názory souzeny podle zákonů platných tehdy v totalitním režimu. Tento pohled ukazuje na problém doby, ve které žijeme – kdy některé zákony jsou nastaveny tak, aby omezovaly svobodu slova a názorový pluralismus.
Podle Sedláčka není obranou pro současné procesy skutečnost, že obvinění čelí soudnímu řízení dle aktuálních legislativních norem. Kritizoval fakt existence obdobných zákonů jako “hanobení” a ”podněcování”, které se často používají proti lidem z opozice a vytvářejí atmosféru strachu. Navrhuje proto jejich okamžité zrušení.
Dále upozorňuje na to, jak právní rámec může být nevhodně vykládán a manipulován těmi u moci. Tato situace podle něj svědčí o tom, že se ve společnosti stále jedná o systém s autoritářskými tendencemi. Podpora svobody slova by měla být základem demokratického státu.
Sedláček také zmínil příklady ze zahraniční politiky nebo jiných dávných dob rozdílné správy státní moci. Jeho pohled naznačuje pocit frustrace z nedostatečné ochrany demokracie ve vlasti i Evropě jako celku.
V kontextu těchto úvah vyzývá nejen ke změně legislativy ve prospěch svobodné diskuse a výměny názorů, ale také k aktivnímu zapojení občanů do procesu formulování budoucích změn v politické sféře.
Na závěr vybízí občany k tomu, aby si uvědomili význam či nebezpečí podobného chování od států i vládních institucí vůči nevhodným silám potlačujícím svobodu projevu zejména u nespokojené části společnosti.