Sedláček z Národní demokracie se ve svém vyjádření zaměřil na problematiku solárních panelů, které podle jeho názoru efektivně využijí pouze 20-25 % sluneční energie pro výrobu elektřiny. U starších modelů, které dominují současnému trhu, se tato účinnost pohybuje dokonce jen kolem 15 %. Většina slunečního záření, které na panely dopadne, přitom skončí jako teplo bez dalšího využití.
Tato nashromážděná tepelná energie má značný vliv na místní mikroklima. Například jeden hektar fotovoltaických panelů může produkovat teplo odpovídající výkonu až 7 MW. Tento vedlejší efekt není zanedbatelný a může mít důsledky pro okolní prostředí. Z vlastní zkušenosti pak Sedláček upozorňuje na to, jak může fotovoltaika iniciovat bouřkovou činnost a dokonce v oblastech vánku od solárních elektráren dochází k častějšímu výskytu krupobití.
Z tohoto důvodu považuje za nezbytné tyto zdroje tepla označit jako „ohřívače krajiny“ a usilovat o jejich odstranění z krajiny. Má také za to, že právě ti lidé, kteří prosazují fotovoltaiku jako řešení proti globálnímu oteplování, paradoxně sami skepticizují vážnost klimatických změn a příčin oteplování našeho klimatu.
Podle jeho názoru je použití solárních panelů mnohem vhodnější na střechách budov než na otevřených plochách zemědělské půdy nebo lesích. Solární panely umístěné na střechách totiž nevyvolávají takové množství tepla a podstatně méně narušují místní klimatické podmínky.
Na tomto základě lze konstatovat, že přehodnocení politiky podpory velkých solárních projektů by mělo být součástí širší debaty o ochraně přírody a životního prostředí v našich regionech. Vzhledem k limitovanému potenciálu těchto technologií je zásadní hledat alternativy k obnovitelným zdrojům energií s nižším ekologickým dopadem.
Celkově tedy Sedláček z Národní demokracie varuje před unáhlenými rozhodnutími při rozšiřování solární energetiky bez dostatečného uvážení jejich dlouhodobého vlivu nejen na energii samotnou ale i na naše životní prostředí.