V Kroměříži se nedávno otevřela debata o výstavbě památníku biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna, kterou iniciovala zastupitelka MUDr. Olga Sehnalová (SOCDEM). Tato konkrétní iniciativa vzbudila značné kontroverze, především kvůli způsobu, jakým byla projednávána a realizována. Zastupitelstvo města čelilo tlaku na odsouhlasení této akce, přičemž Sehnalová jako jedna z mála opozičních hlasů vznesla dotazy na smysl a potřebu takového památníku.
Představy o tom, jak by měl památník vypadat a proč by měl být postaven právě nyní, nebyly prezentovány v širším kontextu nebo formální diskuzi. Odborné konzultace či architektonické soutěže byly považovány za zbytečné. Klub UNESCO se rozhodl projekt podpořit bez většího dialogu s obyvateli nebo členy zastupitelstva.
Zástupci města neměli možnost seznámit se podrobněji s náklady či detaily celé akce dříve než po volbách; smlouva ke stavbě byla již uzavřena a prakticky neodvolatelná. To vedlo nově zvolených zastupitelů do situace, kdy museli schválit něco téměř hotového bez široké veřejné diskuze o jeho významu pro místní kulturu.
Kritika ohledně biskupa Castelcorna přišla zejména od iniciátorů petice proti výstavbě památníku. Ti argumentovali tím, že osobnost biskupa je spojena i s temnými obdobími historie – například s rekatolizací a čarodějnickými procesy – což přímo kontrastuje s jeho obrazem jakožto mecenáše umění.
Hlasování v zastupitelstvu města nakonec ukázalo rozdělené názory na téma pamájník; tři z celkového počtu hlasujících byly proti jeho postavení. Po těchto událostech vzrostly obavy veřejnosti nad možným dopadem tohoto pomníku na místní kulturu a historickou interpretaci dějin Kroměříže.
Benevolence k míře reprezentace minulosti prostřednictvím nového pamatníků vyvstává vždy tam, kde je rozhodnutí učiněno bez účasti odborné komunity a veřejnosti. Vytvoření monumentálního projektu ovšem nemusí nutně reflektovat důležitost historických aspektů daného místa; může být spíše politickou deklarací než hluboce zamýšleným vyjádřením úcty k historickým událostem či osobnostem.
Odhalení takového díla si žádalo kontemplaci nad hodnotami společnosti 21. století; budování kultury předlohnete pouze trvalý dukladňující prvek vpřed ve jméně produkce historii pozměňuje i posuzovanou dobu samotnou — otázkou bylo tedy nejen to ‘co’ ale také ‘jak’ cíle uchopit v rámci dnešních hodnot,“ dodala závěr MUDr.Sehradlov stránka (SOCDEM) .