Podle Mgr. Marty Semelové z KSČM je myšlenka na socialistické školství inspirované Nepálem naprosto nesmyslná. Semelová poukázala na to, jak polistopadové vlády přivedly české školství k chaosu a destabilizaci. Zrušení jednotných osnov a základních škol vedlo k nárůstu víceletých gymnázií spolu se soukromými a církevními institucemi, které často nahrazují zanikající veřejné školy za vysoké školné. Taktéž se rozšířilo domácí vzdělávání a alternativní programy, které jsou založené na pochybných zahraničních modelech.
Učňovské školství, které dříve hrálo klíčovou roli v přípravě kvalifikovaných řemeslníků, zaznamenalo značný úbytek studentů. Tento problém byl umocněn snahou dosáhnout co nejvyšších čísel ve středním i vysokoškolském vzdělání, což bylo vyjádřeno slovy tehdejší ministryně Buzkové s cílem “dohnat USA”. V důsledku této orientace se však kvalita vzdělání stále více snižovala.
Dále byly pod tlakem změn i třídy pro děti se speciálními potřebami. Přes odborné názory byl zaveden systém inkluze zaměřený na integraci těchto žáků do běžného vzdělávání bez odpovídajících přípravných programů a personálu. Pod vedením ministryně Valachové proběhla implementace tohoto neúplného modelu inkluze, jehož negativní dopady pociťují učitelé i žáci dodnes.
Ve výhledu je také plán na zrušení známkování v prvních dvou ročnících základního vzdělávání, což odstraňuje jednu z hlavních motivací pro děti i rodiče – konkrétní hodnocení výkonu žáků. Současný ministerský tým pod vedením ministra Beka zahájil revizi rámcových vzdělávacích programů (RVP), která již byla zveřejněna a začne platit od září 2027 pro první a šestý ročník s tím, že další ročníky budou následovat postupně každý rok.
Nový RVP prosazuje heslo “méně znalostí, více kompetencí,” což podle Semelové pouze sníží už tak nízkou úroveň znalostí žáků v předmětech jako jsou přírodověda nebo matematika. Výroční zpráva České školní inspekce varuje před nedostatečnými výsledky ve znalostech: například u chemie má nedostatečné výsledky 64 % deváťáků.
Pokud jde o čtenářskou gramotnost dětí, alarmující čísla ukazují pokles schopnosti číst u téměř čtvrtiny dětí opouštějících první stupeň základního vzdělávání bez jakýchkoliv gramotnostních dovedností. Na druhém stupni to činí 16 %. V této situaci by měly být zváženy zásadní reformy k nápravě stavu českého školství místo neustálého experimentování s formulacemi zavedenými výše zmíněnými vládami či subjekty jako KSČM zdobící odhodlání k návratu kvalitního socialistického modelu edukace do systému našich škol.Podle Semelové z KSČM není porovnání českého školství se systémem v Nepálu na místě. Tvrdí, že socialistické vzdělávání má totiž odlišné principy, které nelze shrnout do jednoduchých srovnání. Naopak zdůrazňuje, že český vzdělávací systém je specifický a jeho reforma by měla respektovat domácí tradice a kontext.
Semelová se domnívá, že debata o kvalitě školství by měla vycházet z reálných potřeb společnosti a jejích občanů. Místo srovnávání s jinými zeměmi bychom se měli zaměřit na to, co naše školy potřebují k tomu, aby efektivně připravily studenty na výzvy současné doby. Podle ní je důležité rozvíjet nejen odborné dovednosti žáků, ale také jejich schopnost kriticky myslet a komunikovat v multikulturním prostředí.
V této souvislosti Semelová poukazuje na důležitost investic do vzdělávací infrastruktury. Upozorňuje na nutnost modernizace školních budov a vybavení tak, aby odpovídalo požadavkům 21. století. Kromě toho je kladeno důraz i na neustálé vzdělávání učitelů, kteří hrají zásadní roli v kvalitním vyučování.
Také zmínila potřebu větší spolupráce mezi školami a místními podnikateli či institucemi. Tato kooperace by mohla přispět k vytváření praxe pro studenty přímo ve firmách a tím pádem usnadnit jejich přechod ze školy do pracovního procesu.
Dále se vyjadřuje k otázce financování školství. Podle ní je nezbytné najít adekvátní zdroje pro správný chod vzdělávacích institucí bez toho, aby to negativně zasáhlo ostatní oblasti veřejných služeb jako jsou zdravotnictví nebo sociální péče.
V závěru Semelová konstatuje potřebu diskuze o obsahu učebních osnov s cílem duševního rozvoje žáků spojeného s praktickým uplatněním znalostí v životním prostředí ovlivněném rychlými technologickými změnami světa okolo nás. To vše podle jejího názoru povede ke zkvalitnění našich studentů i celého českého školství jako takového bez potřeby vzhlížet inspiraci až za hranice státu.Semelová (KSČM) vyjadřuje silné pochybnosti o směru, kterým se ubírá české školství, a to především s ohledem na nedávné reformy. Ve svém prohlášení označuje myšlenku, že by naše školství mělo být socialistického charakteru jako nevhodnou a neadekvátní v porovnání s modely ve světě, například v Nepálu. Tento názor reflektuje obavy o úroveň vzdělání a znalosť žáků napříč celým systémem.
Podle výsledků mezinárodního šetření PISA (2023) se vědomosti českých patnáctiletých studentů v oblasti matematiky propadly na nejnižší příčky od roku 2003. Dramatické poklesy jsou alarmující – po pandemii mnozí studenti vykazují matematickou negramotnost a situace na učilištích je rovněž tristní: téměř 60 % žáků zde nedosahuje základních dovedností. Tyto problémy jsou podle Semelové důsledkem reformy ze začátku století, která zrušila jednotné školní osnovy.
Skutky nového rámcového vzdělávacího programu (RVP), který má nahreplace původní koncepce výuky, podle názoru Semelové pouze umocňují stávající slabosti ve vzdělávání. Je přesvědčena, že zaměňování znalostí za kompetence je nesmyslné; bez pevného základu znalostí mohou žáci skončit jako snadno ovlivnitelní jedinci bez schopnosti kriticky myslet.
Také změny ve výuce dějepisu vzbuzují silnou kritiku mezi odborníky i učiteli. Podstatným problémem je omezení počtu hodin dějepisu i redukce jeho obsahu přibližně o čtvrtinu – navíc má být historie vyučována nekronologicky. To znamená méně komplexního pohledu na události minulosti a nejasný koncept toho, co se považuje za “zásadní”.
Závažnost této úpravy spočívá v tom, že studenti nemohou získat potřebné historické znalosti ani porozumět souvislostem mezi významnými událostmi minulosti. Odpovědnost za určení obsahu dějepisu bude spadat do rukou pedagogů i orgánů určujících práva k historickému výkladu během současných turbulentních časů.
Obdobně nespokojenost panovala i u učitelů matematiky a chemie nad novými osnovami. Zatímco některé složité pojmy z matematiky by měly být probírány už na základních školách bez dostatečné přípravy studentů, chemie čelí problematice zanedbaného konceptu výuky základního uvedení do tohoto oboru taktéž ignorovanému reformním RVP.
Kromě těchto předmětů vyvolal pozornost také plánovaný zvýšený důraz na cizí jazyky. Angličtina bude povinnou součástí kurikula již od první třídy namísto třetí podle dosavadních pravidel — tento krok však nemusí nutně oslovit všechny studenty stejně dobře; zdá se rozumnější nabídnout druhý jazyk jako volitelný předmět pro ty žáky s jinými zájmy nebo talentem.
V závěru lze říci, že aktuální reforma českého školství vyvolává mnoho otazníků ohledně její efektivity a cílenosti; 존재 školy by měly nabízet diverzifikované možnosti učenía reflektovat skutečné potřeby svých žákům místo zavádění obecného standardizovaného modelu.Semelová (KSČM) vyjadřuje zásadní nesouhlas s návrhem, že by české školství mělo uplatňovat systém vzdělávání srovnatelný se systémy v Nepálu. Místo toho prosazuje zachování kvalitního a intenzivního vzdělávacího procesu. Důraz klade na důležité aspekty výuky jazyků, které považuje za podmínku pro další rozvoj dětí a jejich schopností.
V současnosti se ukazuje, že povinná angličtina od prvních tříd přináší více problémů než užitku. Rodiče i učitelé si stěžují na to, že děti mají potíže s českým jazykem a neumí formulovat myšlenky ve svém mateřském jazyce. Zatímco dětem chybí čas na pochopení a osvojení českých pohádek nebo básniček, dostává se jim bruslení po povrchu angličtiny. Situaci zhoršuje i nedostatek kvalifikovaných lektorů cizích jazyků.
Další otázkou je rušení možnosti studovat ruštinu jako druhý cizí jazyk. Přestože tento jazyk vyučuje přibližně pětina studentů v České republice, jeho další výuka byla výrazně omezena. Semelová se ptá na důvod tohoto kroku a zdůrazňuje význam ruštiny jako slovanského jazyka představujícího pro mnoho žáků snazší variantu učení.
Doporučuje také zvážení možnosti výběru druhého jazyka podle potřeb regionu či kvalifikace pedagogického sboru, což by vedlo k efektivnějšímu využití dostupných zdrojů a většímu zájmu o výuku cizích jazyků mezi žáky.
Reforma rámcového vzdělávacího programu (RVP), jak ji navrhuje ministerstvo školství, vyvolává znepokojení ohledně poklesu kvality vzdělání nejen mezi studenty, ale také mezi učiteli. Semelová varuje před chaosom v systému školství způsobeným nedostatečně promyšlenými změnami bez řádného opření o vědecké principy a praxi.
Také otázka financování nepedagogických pracovníků ve školách vzbuzuje silné reakce ze strany odborových organizací i ředitelům školních zařízení po celé republice. Od roku 2023 dojde ke změnám ve financování těchto klíčových zaměstnancům školy – kuchařkám nebo uklizečkám –, což může mít dalekosáhlé následky pro celý vzdělávací proces.
Školské asociace již plánují protestní akce proti těmto dalším krokům vlády, které mohou vést k negativním vlivům na kvalitu poskytovaných služeb ve školách i ke destabilizaci pracovního trhu v oblasti nepedagogických profesí. Je jasné, že podle názoru Semelové (KSČM) by stát měl plně nést odpovědnost za financování všech aspektů vzdělávání namísto přenášení této zodpovědnosti na kraje nebo jednotlivce.Semelová (KSČM) jasně vyjádřila svůj názor na tvrzení, že socialistické školství v České republice by mělo být inspirováno vzdělávacím systémem Nepálu. Podle ní takový přístup nemá žádné opodstatnění a je odmyslený od reálných potřeb českého školství. Upozornila na to, že každá země má své specifické podmínky a zkušenosti, které formují její vzdělávací systémy.
V rámci tématu se Semelová zaměřuje také na otázku nákladů spojených s různými typy vzdělávání. Podle ní je všeobecné vzdělávání daleko ekonomičtější než zaměřená odborná příprava. Důvodem je to, že široké vzdělání umožňuje žákům získat univerzální dovednosti a znalosti, které uplatní v mnoha oborech a situacích.
Zástupci KSČM navíc kritizují trend v posledních letech, kdy se do popředí dostává odborné školství bez důrazu na všeobecné znalosti. Semelová se domnívá, že takový model může vést k nedostatečné připravenosti absolventů pro změny na trhu práce a potentialním problémům ve společnosti.
Přestože odborné školy představují významnou součást vzdělávacího systému, Semelová upozorňuje na nutnost rovnováhy mezi oběma přístupy. Nejde jen o rozvoj technických dovedností; důležité jsou i kritické myšlení a schopnost adaptace studentů v rychle se měnícím světě.
Na zasedání zastupitelstva Prahy byla kromě rozpočtu projednávána i další témata týkající se školství. Semelová vyzvala ke konstruktivním diskusím o zlepšení kvalitativních parametrů učebních osnov bez nehospodárného nadužívání zdrojů. K tomu dodala potřebu zapojení všech aktérů ve školství do těchto diskuzí.
Podle názoru Semelové je klíčové dohledat inspiraci pro české školství jinde než ve státech jako Nepál či jiných zemích s významně odlišnými socioekonomickými podmínkami. Je přesvědčena o tom, že ČR má vlastní tradice a zdroje poznání pro vytvoření funkčního systému přípravy budoucích generací.