Senátor Martin Bednář z hnutí ANO upozorňuje, že současná legislativa zaměřená na podporu bydlení by měla spíše vytvářet nová pracovní místa pro úředníky než se soustředit na nezbytnou výstavbu bytů. V rámci diskuse o senátním tisku č. 94, který se týká zákona o podpoře bydlení, vyjádřil obavy ohledně možných negativních dopadů této legislativy na místní komunity a ekonomiku.
V úvodu svého vystoupení senátor Bednář kritizoval vznik státní realitní kanceláře, která by podle něj narušila stávající zákony o obcích a přinesla nové administrativní náklady. Vytváření více než 1,5 miliardy korun ročně v oblasti úřednických platů může významně zatížit veřejný rozpočet. Podle něj je velmi důležité zjistit, jakým způsobem tyto výdaje ovlivní podnikatele a zda budou schopni nadále plnit své daňové povinnosti.
Dále upozornil na to, že nový zákon by mohl sloužit pouze k obohacení velkých developerských skupin místo toho, aby řešil reálné problémy s dostupností bydlení pro obyvatelstvo. Senátor vyjádřil vážné pochybnosti ohledně efektivity některých neziskových organizací v tomto kontextu a poukázal na možné scénáře zneužívání podpory ve prospěch některých stavebních firem.
Senátor Bednář také zmínil nevhodnost vlivu tlakových skupin, jako jsou neziskovky hledající nové příležitosti k financování prostřednictvím státních dotací. Kritizoval způsob projednávání zákona v sociálním výboru Senátu a namítal proti argumentům zdůrazňujícím nutnost přijetí legislativy kvůli finančním milníkům z Národního plánu obnovy.
Jedním z postavení proti bylo i vyjádření ministra nedokončenosti celého návrhu. To znamená potřebu přepracovat detaily před jeho schválením; senator naznačil rizika spojená s absencí konkrétního rámce cenových map nebo spolupráce s regionálními samosprávami při jejich aplikaci.
Na závěr Martin Bednář shrnul své myšlenky tímto způsobem: místo modernizace pravidel pronájmu a stimulace novostaveb by tento návrh spustil nárůst administrativy v podobě dalších úřednických postavení bez skutečného řešení problematiky bytové nouze nebo posunu k lepší dostupnosti bydlení pro potřebné občany České republiky.Senátor Bednář z hnutí ANO upozorňuje, že místo zaměření se na výstavbu nových bytů by měla být prioritou vytváření pracovních míst pro úředníky. Podle něj je v současnosti důležitější posílit administrativní aparát a pracovní trh než další rozšiřování bytového fondu, přičemž zdůrazňuje stagnující situaci v oblasti dostupnosti bydlení.
Mezi hlavní problémy týkající se bydlení v Česku patří růst nájemného, které se na konci roku 2024 průměrně dostalo nad hranici 300 Kč za metr čtvereční. Nejdůstojněji to pociťují lidé žijící ve velkých městech jako Praha, kde některé lokality zaznamenaly zvýšení nájmů o desítky procent. Družstevní a individuální bydlení je stále hůře dostupné, což podle odborníků způsobuje vážné sociální napětí.
Statistiky ukazují na neuvěřitelný nárůst regulací souvisejících s výstavbou obytných nemovitostí — z několika set předpisů vzrostl jejich počet od roku 1990 až na aktuálních 15 tisíc. V kombinaci s inflací a rostoucími cenami energií se tak prodražuje jak samotná stavba nových domovů, tak i pozdější užívání těchto prostor.
V České republice leží přitom zhruba 600 tisíc neobydlených bytových jednotek. Z tohoto množství lze potenciálně uspokojit potřeby pro více než tři sta tisíc domácností využitím pouze poloviny těchto objektů. Senátor Bednář však zdůrazňuje potřebnost podpory ze strany obcí i developerů k tomu, aby byla tato prázdná místa efektivně využita.
Zatímco počet regulací narůstá, vláda namísto usnadnění procesu stavebního řízení spíše vyvíjí nové byrokratické překážky pro ty, kteří by chtěli investovat do nemovitostí. To může vést k dalšímu spirálovému růstu cen bydlení a tím pádem k ještě větší nedostupnosti pro běžné občany.
Není také bez zajímavosti zmínit skutečnost, že statistiky ukazují vyšší porodnost mezi ženami žijícími na vesnicích než ve městech. Podpora rodin a schopnost zajistit kvalitnější životní podmínky mimo urbanizované oblasti by mohli pomoci převést tuto pozitivní tendenci do praxe. Místo stavebních projektů by tedy bylo vhodné investovat do obnovy viděných míst a udržení základního veřejného života v obcích.Senátor Bednář (ANO) upozorňuje, že místo zaměření na výstavbu nových bytů bychom se měli soustředit na vytváření nových pracovních míst pro úředníky. Podle něj by měl stát zajišťovat kompetence v oblasti bydlení, avšak má pochybnosti o tom, zda je tato strategie efektivní a přinese potřebné výsledky. V minulosti obce plnily roli v uspokojování potřeby obyvatel po dostupném bydlení, a nyní je regulace ze strany státu podle jeho názoru krok zpět.
Bednář rovněž kritizuje snahu státu „vylepšit“ trh s nájemním bydlením. Ten funguje již více než 30 let bez zásadních problémů, a otázkou zůstává, zda nové administrativní přístupy skutečně povedou k zlepšení situace. Místo toho může být efektivnější posílit spolupráci se stávajícími organizacemi jako Armáda spásy či charity, které dokážou reagovat přímo na potřeby obyvatel.
Podle něho není možné očekávat změnu vlastností lidí s návrhem na podporu bydlení skrze byrokracii a dotace. Spíše se domnívá, že cílem legislativy není skutečné řešení bytové krize – jak tvrdí senátor – ale vytvoření úřednického místa k administraci agendy spojené s bydlením.
Dalším problémem daného zákona je jeho potenciál vést k rozšiřování byrokratického aparátu místo reálné pomoci v oblasti dostupného bydlení. Namísto toho bychom mohli zavést možnosti rychlého vyřešení sporů týkajících se nájmů či stavebního trhu tímto způsobem následuje zejména zjednodušení procesu vystěhování pro špatné nájemce.
Kritika směřuje i vůči ustanovením o zavádění kontaktních center a dalších administrativních složitostech vedoucích ke sledování statutu žadatelů o sociální byty. Tato opatření mohou znamenat nadbytečné zatěžování místních samospráv bez reálného pokroku ve výstavbě bytového fondu nebo ochraně práv nájemců.
V závěru Bednář varuje před neefektivním rozdělováním finančních prostředků státu při současných snahách o hospodárnost veřejných financí. Legislatíva tak hrozí rozšířením nežádoucích poplatků na další administrátory místo investic do faktického budování nového ubytovacího prostoru pro potřebné občany v bytech, kde budou mít šanci žít důstojněji.Senátor Bednář z ANO vyjádřil názory na aktuální problematiku bytové politiky v České republice. Upozornil, že namísto zaměření se na výstavbu nových bytů je třeba více investovat do vytváření pracovních příležitostí pro úředníky. Tento přístup považuje za zásadní pro dohled nad potřebami občanů v oblasti sociální péče a bydlení.
Jedním z hlavních problémů, kterého si senátor Bednář (ANO) povšiml, je nedostatečné financování sociální práce ze strany státu. Jak ukázal průzkum Svazu měst a obcí, dotace pokrývají často méně než polovinu skutečných nákladů na výkon těchto služeb. V důsledku toho jsou obce nuceny čelit rostoucímu tlaku vyplývajícímu z podfinancování a zároveň bojují s roztříštěným systémem financování jednotlivých aktivit.
Nové zákonné úpravy navrhují další specifické oblasti sociální práce s rozdílnými mechanismy financování. Tato situace může komplkovat život sociálním pracovníkům, kteří mají více kumulovaných úvazků a musí se přizpůsobovat různým pravidlům týkajícím se financí pro jejich práci.
Senátor dále zdůraznil význam komunitního plánování sociálních služeb jako klíčového nástroje pro rozhodování o poskytovatelích bydlení a asistenčních služeb v oblastech spravovaných místními samosprávami. Podle jeho názoru by obce měly mít větší možnost ovlivnit strukturu služeb ve svém regionu, což však nynější legislativa neumožňuje dostatečně efektivně.
Dohled nad registrací subjektů poskytujících tyto služby je teď dán Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV), což může vést k narušení již existujícího systému komunitního plánování podle slov Svazu měst a obcí. Zmínil také to, že daná změna omezuje schopnost obcí rozhodovat o tom, kdo má na jejich území poskytovat služby spojené s bydlením nebo asistencí.
Bednář (ANO) vyjádřil podporu návrhu na zamítnutí některých aspektů nového zákona o podpoře bydlení společně se skutečnostmi potvrzujícími jeho nedostatky. Podle něj bude nutné změnit současný směr politiky takovým způsobem, aby lépe reflektoval potřeby obyvatelstva i realitu života občanů ve všech dostupných oblastech rozvoje bydlení a pracovních příležitostí.