Senátor Martin Bednář, který reprezentuje stranu ANO 2011, pocitově vnímá Senát jako instituci, kde převažují jedinci bez potřebné odvahy a ochoty mít vlastní názor. Podle něj většina členů Senátu hlasuje v souladu s požadavky vládnoucí většiny místo aby prosazovala zájmy občanů a skutečné hodnoty pro stát. Je přesvědčen, že se většina senátorů nechová jako odvážní zástupci lidu, ale spíše jako “kývači”, kteří se podřizují politickým tlakům.
V rámci jeho kritiky systému poukazuje Bednář na problematiku legislativního procesu. Upozorňuje na to, jak je změna zákonů ovlivněna existujícími mocenskými strukturami a že poslanci často hlasují o pozměňovacích návrzích v balíčku spolu s původními verzemi zákonů. To podle něj snižuje transparentnost a možnost veřejnosti vyjádřit nespokojenost s vadnými návrhy.
Dále senátor komentoval vzletná prohlášení některých kolegů o moudrosti Senátu a jeho tradicích. Přestože někteří senátoři hovoří o svých přínosech z pohledu podnikání či charitativních aktivit, Bednář zpochybňuje jejich skutečný zájem o uchování demokratických principů a pozornost vůči zásadním problémům společnosti.
Podle jeho slov neexistuje shoda mezi řadou senátorů ohledně přijetí zákonodárství jdou proti českému státu i místním obyvatelům. Z tohoto důvodu považuje Senát za méně efektivní a říká otevřeně to, co jiní nechtějí slyšet – že je potřeba změnit směr jednání institucí.
Bednář dále hovoří o novém trendu ve funkce senátora; zdá se mu příznivé, že do Senátu nastupují aktivnější osobnosti hledající vlastní cestu k řešení problémů. Tyto nové tváře mají potenciál překročit zažitou rutinu a uvést do legendy potřebnou dynamiku pozitivních změn.
Co může být budoucností této instituce? Podle něj by volby měly zajistit výběr senátorů se zkušeností vůči veřejným zájmům i schopnostmi postavit se nepohodlným otázkám nebo nápadům. V opačném případě by mohl upřednostnit aktivitu na jiných místech politiky: “Pokud nenalezneme správné cesty k úpravám systému nebo Ústavy samotné,” říká Bednář obezřetně ohledně možnosti svého dalšího angažmá na politické scéně.
Jsme svědky toho, jak názory jednotlivých osobností mohou ovlivňovat směřování publicistiky nejen ve vztahu k politice samotné v tomto případě několik málo chrabrých duší volajících po probuzení rozumu ve vládních strukturách si zaslouží uznání za svou snahu dostat situaci zpět do feudalismem nedotčeného prostoru zdravého dialogu mezi zastupiteli lidu.