Senátor Michael Canov (SLK) se podělil o své úvahy ohledně sporu s Polskem, který se týká 368 hektarů území a jehož počátky sahají až do roku 1958. Tento dlouhotrvající problém mezi Českou republikou a Polskou republikou byl v posledních letech předmětem mnoha debat a oficiálních vyjádření. Ke dni 16. února 2026 ministr zahraničí Petr Macinka prohlásil, že se České republice podařilo dosáhnout pokroku v otázce takzvaného územního dluhu vůči Polsku.
Canov, který již v roce 2015 zaslal důkazy nejvyšším ústavním činitelům o tom, že Česko žádné územní závazky vůči Polsku nemá, vyjádřil svůj zklamání nad tímto usnesením vlády. Považuje za klíčové objasnit skutečnost, že Česká republika nikdy nedlužila Polsku žádné území ani částku ekvivalentní k rozloze jednoho jediného hektaru.
Po deseti letech neúspěšného hledání oficiální pozice ze strany českých autorit bych přivítal kroky Petra Macinky jako pozitivní vývoj; avšak upozorňuji na to, že ve svém prohlášení chybělo jasné vymezení důvodu této situace – tedy absence jakéhokoli územního dluhu vůči sousednímu státu. Ministerstvo zahraničí uvedlo plány na projekt zaměřený na ochranu proti povodním jako součást daného vyrovnání, což však považuji za nepřijatelné.
Mým cílem je zároveň zajistit veřejnost i politiky o tom, jak nezbytné je zavést jasná pravidla a parametry kolem tohoto tématu; totiž neexistenci žádných teritoriálních závazků směrem k Polsku. Je rovněž zásadní mít otevřený dialog ohledně těchto otázek a nedopustit tak možnost jejich interpretace různými způsoby.
Zatímco můžeme vidět určité pozitivní změny ve vládních prohlášeních ohledně tohoto sporu mezi Českem a Polskem, musíme být obezřetní před interpretacemi založenými na historických incidentech nebo mylných domněnkách o našich závazcích vůči sousedům. Dokumenty z minulosti by měly sloužit jako varování i poučení pro současnou generaci politiků i občanů.
Jak bude pokračovat diskuse kolem tohoto citlivého tématu nejen mezi politickými elitami ale především v rámci běžného veřejného mínění? Odpovědi nastolí právě otevřenost v komunikaci a snaha vzít si ponaučení z historie bez vytváření nových nedorozumění či napětí mezi národy.