Senátor Zdeněk Hraba (TOP 09) upozorňuje na pokrytectví, které se skrývá za nepromyšlenými snahami o záchranu planety v Evropě. Podle něj se stále častěji setkává s otázkami od občanů, kteří se zajímají o to, proč by ochrana přírody měla znamenat zdražování základních životních nákladů, jako jsou paliva a bydlení. Senátor tvrdí, že takové zdražování je nejen zbytečné, ale i nepraktické.
V poslední době dochází k tomu, že se neúčinné regulace maskují pod hesly o ochraně životního prostředí. I když je potřeba chránit přírodu, mělo by to být realizováno rozumným způsobem. Evropská unie usiluje o dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 a snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 až o 55 %. Nicméně senátor varuje před důsledky těchto plánů pro obyčejné lidi.
Jedním z nejproblematičtějších kroků podle Hraby je zavedení systému emisních povolenek ETS2. Ten má zasáhnout nejen průmyslovou výrobu, ale i dopravu a vytápění domácností. Tento krok pravděpodobně představuje výrazný nárůst cen pohonných hmot a energie pro všechny obyvatele. Jakmile ceny porostou kvůli umělému zásahu státu do trhu s energiemi a palivy, dopadne to zpět na každého jednotlivce.
Česká republika se snaží oddálit implementaci tohoto systému; nicméně nedostatek podpory ze strany ostatních států brání jeho zrušení. Odhady naznačují možné zvýšení ceny pohonných hmot až o 15 % a některé formy vytápění mohou vzrůst dokonce o více než 20 %. Tento stav přispívá k nepříznivé socio-ekonomické situaci v České republice.
Hlava přitom upozorňuje na alarmující čísla – kolem 900 tisíc lidí má potíže s úhradou nákladů na bydlení či energie již dnes. Tato situace si žádá opatrnost při zavádění dalších ekonomických opatření souvisejících s ekologickými cíli EU. V opačném případě nelze mluvit ani přijít k udržitelné ekologii.
Jaké budou výsledky? Pravděpodobně jen mírné snížení emisí v Evropě při ignorování skutečnosti týkající se nebohým zemím mimo evropské hranice – kde dochází k masivnímu budování nových uhelných elektráren každý týden.
Skutečně efektivní ekologická politika by měla být:
- technologicky proveditelná
- ekonomicky únosná
- sociálně spravedlivá
Hraba odmítá myšlenku převedení nákladů za ekologićká opatření pouze na průměrného spotřebitele. Když jsou například pod hlavičkou “zelené transformace” navyšovány ceny energií či paliv bez ohledu na reálnou ekonomickou situaci rodin žijících od výplaty k výplatě – kladou tímto tlak zejména na seniory či pracující rodiče – destabilizuje to jejich každodenní životy.
Žadatel také volá po rozvoji moderních technologiích navrhujících chytré energetické úspory a inovace místo ideologického vyšachování tradičních metod krátkodobými řešeními určenými pouze proto aby naplnily statistiky zeleného pokroku.
Skutečné snahy musí vycházet ze zdravého rozumu spojeného s technologickým pokrokem namísto ideologie směřující ke stigmatizaci těchto lidí jako viníkům všech problémových otázek globálního hlediska klimatických změn jen proto že chtěli normálně žít svého života.