Senátor Jiří Růžička (BPP) upozorňuje na nebezpečí arogance moci, které ohrožuje základy demokracie. Projevuje se to například v případech, kdy představitelé vlády ignorují názory odborníků a veřejnosti při přijímání zásadních legislativních změn. V rámci debaty o návrhu stavebního zákona senátorka z klubu ANO položila otázku o povaze této arogance, když argumentovala pro schválení návrhu podloženého osmdesáti hlasy poslanců. Nicméně realita ukazuje, že široká odborná veřejnost – od techniků po architekty a místní samosprávy – má k tomuto zákonu vážné výhrady.
Většina těchto profesionálů v oboru stavebnictví vyjadřuje obavy z negativního dopadu nového zákona na krajinu i historické památky. Zatímco developeři mohou schválený zákon vítat pro jeho příznivé vlivy na jejich podnikání, členové senátu i místních samospráv varují před těmito kroky přicházejícími bez dostatečného dialogu s dotčenými skupinami.
Podle senátora Růžičky je právě takový postoj vůči občanům a odborné komunitě jasným příkladem toho, jak může moc překročit meze demokratických principů. “Arogance moci” se tedy neprojevuje pouze ve snaze prosazovat vlastní agendu bez ohledu na názory ostatních; jde také o ignorování důležitosti transparentnosti při rozhodovacích procesech.
Navzdory silnému odporu je vláda připravena prosadit své záměry nezávisle na kritice či návrzích k úpravám ze strany opozice nebo odborníků. Ministryně pro místní rozvoj dokonce naznačila, že názory zastupitelství budou přehlasovány jako nepodstatné v porovnání s mocenskými pravomocemi stávající vládní koalice.
Tento postoj vyvolává otázku o budoucnosti demokracie u nás. Pokud začne být většina názorových proudů systematicky potlačována pouze proto, že nejsou v souladu s oficiální linií politiky vládnoucí strany, může to vést ke snížení důvěry občanů ve volební proces i institucí jako celku.
Senátor Růžička apeluje nejen na kolegy ve sněmovně ale i veřejnost: Je nezbytné bránit principům otevřenosti a komunikace mezi státními institucemi a lidmi. Bez aktivního zapojení občanské společnosti bude možné komunikaci přetnout ještě více než nyní – což by následně mohlo znamenat mimo jiné nejen oslabení hodnoty demokratického systému ale také stagnaci pokroku v oblastech jako je architektura nebo ochrana krajiny.
