Senátorka Daniela Kovářová (za STAN) se ve svém projevu ostře vymezuje vůči konceptu valorizace a indexace veřejných výdajů, navrhuje, aby nebylo zvyšováno nic. V kontextu pozměňovacích návrhů na rodičovský příspěvek varuje před nepřehledným rozdělováním financí ze státní pokladny. Podle ní je patrné, že i když mohou mít návrhy dobrý úmysl a zaměřují se na podporu potřebných skupin obyvatelstva, je důležité si být vědom toho, že příprava rozpočtu by měla zahrnovat i diskusi o financování.
Kovářová poukazuje na fakt, že většina veřejných výdajů je již mandatorně vázaná. To znamená, že veškeré zákonem stanovené platby tvoří asi 88 % všech státních příjmů a jsou tak vyňaty z politického rozhodování a aktuálních priorit. Senátorka ironicky naznačuje, že pokud bychom všechny tyto položky automaticky navýšili či indexovali podle inflace či jiných faktorů, mohl by být parlament klidně uzavřen, neboť by nebylo potřeba vést politické debaty.
Dalším bodem jejího vystoupení byla otázka nastavení priorit ve veřejném sektoru. Kovářová zdůrazňuje důležitost rovnováhy mezi různými oblastmi jako je školství či sociální politika. Poukazuje na to, jak důležité je zvážit zásadní otázky týkající se zbrojení versus podpory rodin jako samoživitelky nebo seniori. Právě tyto diskuse jsou klíčové pro správné nastavení politiky státu.
Senátorka dále odkrývá problém s trvalým navyšováním mandatorních výdajů bez reálného hodnocení jejich dopadu a zdrojového krytí těchto navyšování. Dotýká se otázky transparentnosti při přerozdělování veřejných prostředků; čelíme totiž paradoxu: běžně slyšíme jen o žádostech o zvýšení rozpočtových položek, ale málokdy diskutujeme o tom zpravidla nepopulárním kroku snížení nákladů v některé oblasti.
V kontextu svých předchozích tvrzení také vzpomíná na projednávání účasti Česka v mezinárodních organizacích ohledně ochrany životního prostředí – například metody ochrany velkých kytovců bylo tématem kritiky ze strany senátorů. Tím chce naznačit rozdíl mezi ideály ochranářství a konkrétními potřebami tuzemských rodin.
Na závěr poděkovala kolegům za pozornost s tím, že její slova považují za vážná nejen v rámci debaty nad konkrétními návrhy zákonodárné iniciativy procesu valorizace veřejného zabezpečení obyvatelstva v České republice., ale také jako součást delšího dialogu o správné nacházení priorit umístění financí do společenského vývoje státu.