Senátorka Kovářová (nestr. ) vyjádřila svůj nesouhlas s postupem premiéra ohledně rozšiřování závazků, které přebírá vláda v souvislosti se zbrojením. S politováním konstatovala, že místo očekávaného konce války na Ukrajině dostáváme nové diplomatické úkoly, které mají daleko od ekonomické udržitelnosti a rozpočtové odpovědnosti. Přijímání závazků přesahujících rámec této vládní funkční periody považuje za zásadní problém pro českou ekonomiku i její občany.
Kovářová upozorňuje na skutečnost, že aktuální rozhodnutí může mít významný dopad na finanční stabilitu země. Zmiňuje příklad Německa, kde Bundestag zrušil tzv. dluhovou brzdu a schválil velký balík financí pro armádu. Ten podle jejích slov vedl k okamžitému zvýšení nákladů na úvěry pro podniky v zemi a varuje před podobným vývojem v Česku.
Senátorka zdůraznila absenci diskuse mezi vládou a daňovými poplatníky o tom, jaké důsledky takové kroky mohou mít na domácí ekonomiku i osobní finance jednotlivců. Pochybnosti o správnosti těchto rozhodnutí ji vedou k tomu, aby se jako nezávislá senátorka postavila proti iniciativám premiéra.
Podle Kovářové je nezbytné vést dialog nejen uvnitř parlamentu, ale rovněž se obracet k veřejnosti s otázkami ohledně jejího názoru týkajícího se vojenského financování a jeho dlouhodobých následků pro český rozpočet. Upozorňuje tak na faktickou absenci participace široké veřejnosti při klíčových rozhodnutích ovlivňujících celkový směr politiky země.
Představa zadlužení státu bez adekvátního posuzování reperkusí jí připadá alarmující a naléhavě vyzývá ostatní politiky ke zvážení reálných následků těchto kroků. Její výhrady se proto netýkají pouze krátkodobých změn ve financování armády či hospodářství způsobenými současnou krizí, ale také sféry dlouhodobějších plánů jménem vlády.
K podpoře tématu dodává Kovářová myšlenku rovného přístupu k informacím – je důležité zajistit otevřenost vůči občanům České republiky i transparentnost při přijímání zásadních rozhodnutí vlády o budoucích zadluženích či investicích do vojenské sféry. Je prý nutné diskutovat o strategických plánech státní správy takovým způsobem, aby bylo jasné jejich motivace i možné důsledky pro národ další generace obyvatel.Celkově pak apeluje nejen na své kolegy ze Senátu, ale také širokou veřejnost: “Pane premiére! Jsem jednou ze zastupitelů této země a vyjadřuji svůj nesouhlas.”
