Petr Štěpánek ze strany Trikolora se vyjadřuje k aktuální situaci v české politice s názvem “Justiční pučisté si zahrávají s ohněm”. Poukazuje na to, že mnohé politické subjekty, ať už vládní nebo opoziční, v minulosti využívaly tzv. „nepřiznané koalice“, což bylo považováno za běžnou součást volebních praktik. Tato metoda není novinkou, avšak letos vzbudila mimořádnou pozornost a kritiku.
Své první použití vůči této praxi mělo Občanské fórum již v roce 1990. Později se ke stejnému způsobu uchýlily například ODS při volbách v roce 2017 ve spojení se Soukromníky. TOP 09 také skrze různé partnerské subjekty jako STAN či Starostové za Liberecký kraj zrealizovala činnost na základě obdobného konceptu. Volební strategie Trikolory zahrnovala spolupráci s dalšími stranami, například Svobodnými a Soukromníky, přičemž si strana dokonce upravila své názvosloví.
I hnutí ANO se do takovýchto “nepřiznaných koalic” zapojilo; během volebního cyklu v roce 2013 šlo o spojení s Severočechy a Východočechy. Dokonce i Piráti letos vytvořili koalici se Zelenými, přestože někteří jejich představitelé tvrdí opak – tomu však nelze věřit vzhledem k jasným důkazům o jejich kandidátkách.
Historicky platí pravidlo, že umístění jednotlivců z jiných politických stran nebo nestraníků na kandidátky je plně legitimním krokem schváleným Ústavním soudem ČR od roku 1996. Proto je podle Štěpánka zvláštní současný odpor vůči této praxi; předchozí volby tuto metodu nevyvolávaly žádný rozruch a nikdo ji nehodnotil jako problémovou.
V posledních dnech ovšem mediální popisování tohoto tématu avizuje překvapivou změnu veřejného diskurzu – o radikálním rozporu se zákonem či nerovnými podmínkami slyšíme častěji než dříve. Štěpánek však vyzdvihuje fakt, že každý má právo rozhodnout o svém zapojení do voleb dle svého uvážení a zda se chce ucházet o přízeň voličů jako samostatný subjekt či člen širší aliance.
Tato nová situace vede k otázce: Proč tento náhlý alarm? Jakým způsobem může být občanská společnost informována takovým nesprávně podaným narativem? Tímto stavem by bylo důležité projít delším obdobím reflexe nejen ze strany politiků samotných ale i široké veřejnosti ohledně demokratických principů vedení kampaní ve světle platné legislativy.Štěpánek z Trikolory upozorňuje na závažný problém v českém justičním systému a nazývá některé soudce “justičními pučisty”, kteří si prý zahrávají s ohněm. V kontextu současného politického dění v České republice vyjadřuje obavu, že justice slouží jako nástroj k legitimizaci nelegitimního postupu vůči demokratickým stranám. Podle něj se situace vyhrocuje do stavu, kdy nespravedlnost v justici a porušování základních principů demokracie překračují únosnou mez.
Oproti předchozím volbám se nyní vládní strany Petra Fialy ocitají pod tlakem a nejspíš budou čelit vyšetřování za své neomluvitelné kroky. V Bruselu, který zažívá krizi na mnoha úrovních, je obava z možného vítězství jiných silných politických uskupení alarmujícími signály pro establishment. Tyto strany mají své podporovatele i mezi občany, kteří již nejsou nakloněni bruselským regulacím.
Proti tomuto trendu se postavila strana Volt, která hledá oporu v soudních žalobách namísto důvěryhodných volebních výsledků. I když její volební preference jsou minimální, snaží se prosadit vlastní agendu skrze právní cesty. Soudy však většinou zamítají jejich stížnosti jako neopodstatněné; přesto najdou některé aktivistické soudce ochotné poskytnout jim pomocnou ruku.
Mediální zprávy pak tuto situaci dramatizují a snaží se vytvořit dojem závažného problému tam, kde ve skutečnosti žádný není. Česká televize a další mediální kanály hrají roli šíření paniky ohledně neexistujících hrozeb spojených s údajnými koalicemi či spoluprací politických subjektů proti vůli veřejnosti.
Štěpánek rovněž kritizuje některé experty a komentátory za jejich mylné hodnocení situace ve sněmovně i mimo ni. Například uvádí nesrovnalosti mezi názory zástupců uskupení SPOLU a ostatních menších stran dříve objevujících rozdíl ve shodě s SPD či dále spolupracujícími subjekty jako Stačilo!. Je přesvědčen o tom, že skutečná fragmentace existuje právě tam, kde by jí být nemusel – uvnitř umělého slepence jako je SPOLU.
Na závěr varuje před sbližováním opozičních sil a tvrzením o smysluplnosti jejich postavení - to může mít dalekosáhlé následky pro budoucnost českého parlamentarismu i spravedlnosti obecně. Taková tendence podle Štěpánka podrývá demokratické hodnoty nejenom v rámci ČR ale sjednoceným úsilím evropské politiky celkově.Štěpánek (Trikolora) v nedávném vyjádření upozorňuje, že ti, kteří se pokoušejí o justiční puč, si skutečně zahrávají s ohněm. Skutečná podstata demokratického systému spočívá v tom, že každý volební hlas by měl mít své oprávněné zastoupení ve sněmovně. Před čtyřmi lety byli více než milionoví voliči ignorováni a letos politické strany usilují najít společnou řeč nezávisle na svých ideologických rozdílech. Toto spojení, ačkoli může vyvolávat odpor některých kritíků, je podle něj pozitivním krokem směrem k obnovené důvěře ve volby.
Jak Štěpánek dále poukazuje, snaha o zpochybnění výsledků voleb není nic jiného než hanebné pošlapávání demokratických hodnot. Cíl těchto taktik je jasný – udržet při moci vládu složenou z několika stran, kterou pevně řídí Bruselské instituce a která je často lidmi nazývána „pětidemolice“. Tato situace vytváří atmosféru neklidu a nespokojenosti mezi občany.
Nejde přitom jen o abstraktní hrozbu; veřejný hněv mohl podobné praktiky snadno převést do reality. Štěpánek upozorňuje na to, jak důležité je poslechnout hlasy lidí podvedených systémem či okradených o jejich skutečné možnosti volby. Ačkoli situace jako v Nepálu, kde dochází k násilnému vyjadřování nesouhlasu například zapalováním státních institucí není typická pro české prostředí, nelze opomenout riziko vytržení emoce občanů z klidného stavu.
Politik zdůrazňuje zásadní potřebu zachovat demokratické principy bez ohledu na aktuální vládní uspořádání. Těžko lze přijmout myšlenku omezení práv občanů jen proto, aby si “pučisté” zajistili svou mocenskou pozici za každou cenu. Pokusy manipulovat výsledky voleb či poškodit legitimitu různým způsobem ukazují slabost současného politického vedení.
Pro Štěpánka jde především o ochranu základních hodnot demokracie a rovnosti před zákonem pro všechny věcmi vážnými i osobními záležitostmi jednotlivců zaplétajíce se přímo do rozporu s elementární spravedlností a odpovědností vůči lidu. Jeho varování by mělo rezonovat napříč celým spektrem politické scény – totiž nejen že uznáváme hlasy národa – ale i chráníme všechna práva pro její plné vykonávání.
Tento apel je přesvědčením Trikolory před nadcházejícími událostmi a personálním pozadím vývoje vztahů mezi vládoucimi elitami a běžnými obyvateli země zmatenými obrovskými problémy dnešní doby stále více deformující normální život společnosti jako celku.