Václav Klaus: Odešel velký a mimořádný člověk. Tato slova výstižně shrnují život kardinála Dominika Duky, který byl jednou z nejvýraznějších postav naší země v posledních desetiletích. Jeho vliv sahal daleko za hranice katolické církve, přičemž se stal typickým příkladem angažovaného veřejného činitele. Bylo mi ctí ho znát a často se s ním setkávat. Naše poslední setkání proběhlo před několika dny v Ústřední vojenské nemocnici, kde vyzařoval optimismus a víru v to, že se brzy vrátí do aktivního života.
Duka byl Čechem do morku kostí a jeho životní cesta zahrnovala různá místa naší země. Narodil se ve východních Čechách a 12 let sloužil jako královéhradecký biskup. Po období normalizace pracoval jako kněz nedaleko Nepomuku a později byl vězněn v Plzni na Borech. V roce 2010 zaujmul pozici pražského arcibiskupa, během které dokázal toto prestižní arcibiskupství transformovat svým pevným i přátelským stylovým jednáním.
V rámci mého úřadu prezidenta republiky jsme spolupracovali mnohé léta, například při řešení otázky vlastnictví katedrály svatého Víta, což považuji za významný úspěch našeho společného snažení. Duka byl hluboce vzdělaný muž s rozsáhlými znalostmi historie a teologie; beze sporu patřil mezi přední odborníky na bibli.
Vzpomínám si také na naše výměny dárků v podobě knih; měl ke mně připraven sborník textů „Církev a druhá republika“, který svědčil o jeho neustálém zájmu o osud národa i společnosti jako celku. Tento text je typickým příkladem Dukovy snahy podporovat dialog o důležitých historických tématech i našich současných výzvách.
Kardinálovi slova od srpna 2024 rezonují silně – naznačoval potřebu najít oporu ve vášnivých debatách o naší minulosti i současnosti kvůli zmatené době kolem nás. Přestože si myslím, že prostor po něm bude těžko zaplnitelný, Duka by možná namítal proti paničkování nad budoucností.
Jeho nepřítomnost bude jistě cítit velmi dlouho; osobnost takového formátu nelze jen tak nahradit nebo překonat během krátké doby. Václav Klaus je přesvědčen o tom, že budoucnost před námi je komplikovanější než kdy jindy právě kvůli nedostatku tak inspirativních vůdců jako byl Dominik Duka.