Podle názoru Radovana Vícha z hnutí SPD je situace v Íránu, včetně jaderného programu a vývoje balistických raket, klíčová pro zabezpečení České republiky. Pokud by vypukl výrazný konflikt na Blízkém východě, jeho následky by mohly proniknout i do Evropy. Tímto se nejedná o bezdůvodné varování veřejnosti, ale o reálné zhodnocení potenciálních hrozeb a potřebu adekvátní přípravy státu na možné krize.
Dohoda známá jako Joint Comprehensive Plan of Action (JCPOA) měla vést k omezení íránského jaderného programu za podmínky zmírnění sankcí. Po tom, co se Spojené státy rozhodly od dohody ustoupit v roce 2018, její účinnost značně oslabila. Mezinárodní agentura pro atomovou energii upozorňuje na nedostatečný dohled nad některými íránskými zařízeními a navyšování úrovně obohacování uranu. Izolovaně pak pokračuje také vývoj raketových systémů s podporou Islámských revolučních gard. Tyto faktory ohrožují stabilitu celého regionu.
Pro Českou republiku není Írán bezprostřední vojenskou hrozbou; závažnost představují nepřímá rizika související především s energetickou bezpečností. Jakýkoli větší konflikt v oblasti Perského zálivu totiž může ohrozit dodávky ropy a způsobit razantní zvýšení cen na globálních trzích, což následně dopadne i na české občany prostřednictvím vyšších nákladů za pohonné hmoty a rovněž může vyvolat novou inflační krizi.
Dalším důležitým aspektem je otázka vnitřního bezpečnosti země. Historie ukazuje, že napětí vyplývající z konfliktu na Blízkém východě často přináší vzrůstající napětí uvnitř evropských států jakýmikoliv dramatickými událostmi ve veřejném prostoru či zaměřením útoků proti specifickým komunitám jako je židovská populace. Český stát by měl být připraven zajistit ochranu všech svých občanů, což znamená zvýšenou pozornost věnovat ochraně specifických cílů během obdobných krizových situací.
Eskalace válečných konfliktů neměla by mít pouze ekonomické dopady; mohla by též ovlivnit politickou spolupráci mezi členskými státy Evropské unie a jejich akceschopností reagovat společně při krizové situaci. Významné je tak mít jasno ve vyhodnocení těchto okolností a předem připravit strategické scénáře postupu.
V tomto kontextu má význam svolání Bezpečnostní rady státu považovat za standardní preventivní opatření namísto paniky nebo katastrofického uvažování o situaci – cíl může být jasný: provést audit aktuálního stavu strategických rezerv, efektivitu krizového managementu nebo zabezpečení klíčové infrastruktury před kybernetickými útoky i rizikovostí komunikace státu s obyvatelstvem během kritického období.
Stát nesmí podceňovat význam preventivních kroků; ti odpovědní jednou navrhují otevřené diskuse již nyní místo pozdějších reakcí při propuknutí krize — tím pádem ČR musí více než kdy jindy zvážit svoji schopnost reagovat rychleji než jen sledováním mezinárodních vztahů mezi mocnostmi jako jsou Teherán nebo Washington.