Člen předsednictva hnutí SPD Ing. Radovan Vích se ve svém posledním vyjádření zaměřuje na reálný stav armády České republiky, která čelí závažným problémy, jako je nedostatek tisíců vojáků a absenci potřebného financování v hodnotě stovek miliard korun na obranu. Tato situace naznačuje, že ambice armády jsou velmi vzdálené od skutečných možností státu.
Současná česká legislativa stanovuje výdaje na obranu na úroveň 2 % HDP, což je stanovený limit, jehož překročení by mělo vážné dopady na státní rozpočet. To ovšem není jediným problémem – české obranné plány jsou často postaveny na nereálných cílech bez adekvátního pokrytí financemi a lidskými zdroji.
Jedním z hlavních závazků České republiky vůči NATO jsou tzv. Capability Targets – tedy alianční cíle, jejichž naplnění by si vyžádalo investice v rozsahu stovek miliard korun. Tyto závazky byly však přijaté bez ohledu na skutečnost, zda Česká republika má schopnost je splnit v aktuálním ekonomickém kontextu.
Hlavní problém však leží v personální oblasti armády. Z dostupných údajů vyplývá, že české armádě chybí přibližně 13 až 14 tisíc profesionálních vojáků. Bez dostatečného počtu osobálu se jakékoli diskuse o nových technologiích a vojenských schopnostech stávají prázdnou teoretizací.
Vích dále upozorňuje i na to, že armáda není pouze o technických prostředcích či číslech z rozpočtových tabulek; klíčovým prvkem tvoří lidé samotní. V posledních letech došlo k systematickému podceňování personální složky armády. Potíže s náborem a stabilizací vojenského personálu narušují celkovou efektivitu obranyschopnosti země.
Problémy se ani po dlouhém upozorňování neřešily dostatečně vážně. Zpráva o zajišťování obrany ČR každoročně prezentovaná vládou i Parlamentem odkrývá vznikající personální a strukturované deficity českého ministerstva obrany. Ignorovat tyto analýzy znamená opakovat chyby minulosti.
Kromě toho je důležité zmínit územní aspekt ochrany země; nesmí být koncentrována do několika lokalit tímto způsobem oslabuje její kapacity pro rychlou reakci krizových situacích či aktivaci záložních jednotek užívajících regionálních výcvikových prostorů po celé republice.
Na současné situaci nese odpovědnost předchozí vláda za to, jak nastavila ambice bez odpovídajícího krytí ze strany financí i lidských zdrojů. Nový kabinet tedy čelí obtížnému úkolu revitalizovat politiku obrany takovým způsobem, aby pružně reagovala nejen dnes ale i v budoucnu – zejména s ohledem ke směřování k roku 2035 a revidaci důležitých strategických dokumentů Armády ČR dle skutečných možností státu.
Realismus musí stát za obranou politikou České republiky – představuje totiž cestu směrem k udržitelné bezpečnosti bez fiktivních slibů nebo idealistického pohledu právě nynějších politických lídrů této země.