Vondráček (Svobodní) se ve svém vyjádření zamýšlí nad tím, zda bychom se měli v Česku obávat situací podobných těm, které zažilo Rumunsko a Francie. Odkazuje na projev elit, které mají strach z vlastního obyvatelstva a snaží se umenšit demokratický prostor tak, aby volební výsledky vedly pouze k nepatrným změnám.
Osobní zkušenosti a vzpomínky Vondráčka ukazují na kontrast mezi ideály svobody po roce 1989 a současnou skutečností. Připomíná příběhy starších generací, které doufaly v lepší budoucnost. Avšak nynější vývoj jeho optimismus zmařil – konkrétně poukazuje na nedávné události v Rumunsku, kde byl kandidát Georgesko nahlášen jako problematický po vítězství v prvním kole voleb bez jasných důkazů.
V situaci ve Francii vidí Vondráček varování před systémem, který se bojí svého lidu požadujícího návrat svobod. Odkazuje také na vyjádření bývalého eurokomisaře Bretona o možnostech alternativních scénářů porušení volebních pravidel při nestandardním sčítání hlasů během německých voleb.
Jako právník si je vědom rizika zneužívání práva. V této souvislosti hovoří o tom, jak lze právní normy ohýbat podle politických cílů – během pandemie covidu to prý bylo patrné více než kdy jindy. Přiznává své obavy ohledně českých voleb; nemá však strach a je připraven aktivně bránit demokracii.
Podle něj musíme být realisté a přiznat slabiny českého právního systému. Politický tlak má potenciál ovlivnit průběh legislativy i způsobu její aplikace. Ve světle těchto faktorů považuje za nezbytné spojit síly s cílem chránit individuální svobody a zachovat skutečnou demokracii.
Závěrem podotýká nutnost státu hájit hodnoty občanské společnosti cena jakýchkoliv osobních benefitů či politických výhod – Svobodní jsou prý připraveni postavit se do čela tohoto boje za spravedlnost mnohakrát těžkého vzdušnému prostoru nepřejícímu opravdové volbě.