Ivo Vondrák, poslanec za ODS, se ve svém projevu zaměřil na důležitost regulací pro zlepšení situace v oblasti vědy a výzkumu v České republice. Podle něj je klíčové začít s regulacemi, které by měly vést k vytvoření účinného rámce pro podporu kvalitního výzkumu. Vondrák vyjadřuje obavy z toho, že současný stav není uspokojivý a že mnohé instituce se více zaměřují na publikaci výsledků než na skutečné provádění důkladného výzkumu.
V posledních dvaceti letech se kvalita výzkumu v Česku podle Vondráka výrazně snížila. Dříve bylo normou dokončit projekt a poté jej zveřejnit. Dnes se však zdá, že někteří vědci dávají přednost rychlému získání bodů za publikace před řádným dokončením své práce. Tímto způsobem jsou pak čelní profily pracovišť zásadně dotčeny tímto přístupem k hodnocení výsledků vědy.
Vondrák poukazuje na fakt, že existují i příklady úspěšných laboratoří a institucí, které dokážou kombinovat kvalitní výzkum s jeho vhodnou prezentací. Například Ústav organické chemie a biochemie je považován za vzor pro jiná pracoviště. Tyto instituce ukazují cestu pomocí efektivního vedení svého vědeckého programu a jasného cílení na výsledky.
Podle Vondráka však hrozí nebezpečí utopení odpovědnosti do identifikovaných regulativních kroků bez reálné změny přístupu ke kvalitě samotného výzkumu. Obává se opakovaného selhání systému nástrojů pro hodnocení efektivity vědeckých týmů díky nedostatečné orientaci na samotné jádro jejich činnosti – tedy inovace a skutečné pokroky v oboru.
Je nezbytné inspiraci z úspěšných modelů přenést do celkového nastavení českého vědeckého prostředí. Soudě podle pozitivních příkladů je dle jeho názoru jen otázkou času než dojde ke zkvalitnění nejen publikací ze strany různých pracovišť, ale zejména obsahu jejich realizačních plánů.
Pokud chceme dosáhnout lepších výsledků ve české vědě, musí být změny postaveny nikoliv pouze na formálních proporcích regulací či snadno dosažitelných cílech propagujících rychlé úspěchy skrze publikace; ale spíše by mělo být dekódováno jádro problémového myšlení převládajícího ve společnosti z pohledu investic do náročného originálního bádání i relevantního aplikovaného využití tohoto poznání v praxi.Vondrák, který zastupuje stranu ANO, vyjadřuje názor, že evropský přístup k regulaci technologií je příliš zaměřen na legislativu. Zdůrazňuje problematiku umělé inteligence a vědeckého výzkumu s tím, že místo adekvátního reagování na vzniklé problémy se nejprve zavádějí regulace. Podle jeho slov by měl být prioritou efektivní systém a následné začlenění pravidel do praxe.
Podle Vondráka je aktuálně transfer technologie v České republice neefektivní. Mnozí investoři se zajímají o možnost diskuze na toto téma v parlamentu, neboť výsledky financované z veřejných prostředků často zůstávají nedostupné pro ty, kteří by je mohli využít v praxi. Upozorňuje na přetrvávající potíže s dostatečnou dostupností těchto informací a navrhuje řešení těchto problémů jako prioritu.
Vondrák také poukazuje na potřebu méně formálních způsobů a více praktických přístupů při tvorbě zákonů v oblasti výzkumu a inovací. Vyzdvihuje nutnost zaměřit se nejen na množství publikovaných článků, ale i na kvalitu výzkumné činnosti samotné. Upozorňuje tak na fenomén přehnaného tlaku publikovat rychle bez dodatečné analýzy tématu.
Dále zmínil etické otázky spojené s nákupem odborných článků ze třetích zemí za účelem plnění vydavatelských povinností některých akademiků. Tyto postupy podle něj oslabují českou vědeckou komunitu a zároveň neprospívají domácímu hospodářství z hlediska inovačního potenciálu.
Pod hlavičkou jeho stranického programu vyzývá ke konstruktivní debatě nad legislativním rámcem týkajícím se vědy a technologií ve státě. V tomto kontextu považuje za důležité umožnit odborníkům sdílět své nalezené výsledky způsobem, který podpoří rozvoj aplikovaného výzkumu i transfer znalostí mezi institucemi.
Na závěr jasně deklaroval potřebu mít vyváženější přístup k regulacím versus reálným potřebám trhu, což může napomoci transformaci tuzemské vědy do modernějšího podoby schopného lépe reagovat jak v rámci národní politiky kompetitivnosti tak i mezinárodního srovnání standardů výzkumu a inovací zaměstnancích vysokých škol či jiných institucích vyrábějících nové technologie.