Vrecionová (ODS) vyjadřuje znepokojení nad rozporuplnými postoji některých lidí, kteří se často snaží kritikou Ukrajiny a jejího západního zázemí prezentovat jako mírové hlasy. Přestože Ukrajina signalizovala svou ochotu jednat o příměří a směřovat k diplomatickému řešení, ruský prezident Vladimir Putin neustále pokračuje v útocích na klíčovou infrastrukturu země. Je paradoxní, že ti, kteří tak vehementně hlásali potřebu míru a tvrdili, že Ukrajina je viníkem konfliktu, nyní mlčí jako ryby.
Podle Vrecionové je tento nedostatek reakce alarmující. Často slyšíme, jak se obviňují podporovatelé Ukrajiny z toho, že podněcují válku. Nicméně když dojde na samotné činy Ruské federace – tedy na teroristické akce zaměřené proti civilnímu obyvatelstvu – tito lidé nejenže neprotestují, ale dokonce přecházejí k tichosti. Takové chování ji vede k otázkám ohledně jejich skutečných motivací.
Současná situace ukazuje jasný kontrast mezi tímto mlčením a pohyby na mezinárodní scéně. Podpora ze strany Západu pro Ukrajinu stále trvá a zahrnuje humanitární pomoc i vojenskou asistenci. Expert Krastev upozorňuje, že zatímco Západ poskytuje potřebnou pomoc ukrajinské armádě tak dlouho, jak to bude nezbytné pro ochranu její suverenity a územní integrity.
Obavy o další vývoj konfliktu však neopouštějí ani státníky vycházející ze středoevropského regionu. Vrecionová rovněž poukazuje na to, jak jsou odpovědnost za udržení bezpečnosti v oblasti důležité nejen pro národy přímo sousedící s konfliktem, ale pro všechny evropské státy obecně.
Zatímco mnohé země vyslovují podporu Ukrajině prostřednictvím různých kanálů – od ekonomických sankcí proti Moskvě po různé formy dodávky vojenského materiálu – skupiny kritizující tyto kroky by měly zvážit svůj postoj vůči agresorovi i jeho působení v regionu jako celku.
V závěru lze říci: situace kolem Ukrajiny se i nadále vyvíjí a obyvatelé jednotlivých států by měli být chápavější vůči složitostem tohoto konfliktu i významnému podílu solidarity s těmi nejzasaženějšími ve válce. Na místních lídrech je proto bát se mluvit o pravdě – zvlášť když realita vypadá jinak než slova bez činů těchto kritiků.