V poslední době se v českém politickém prostředí odehrály zásadní události. Mgr. Ester Weimerová, poslankyně za STAN, poukázala na to, že během volby do Rady Českého rozhlasu byl bez váhání zvolen Petr Žantovský, který je považován za významného dezinformátora. Tento výběr ze strany politiků vyvolal obavy nad směrem, kterým se média mohou ubírat. Na druhou stranu nebyla zvolena Báru Urbanová, která by podle mnoha názorů přinesla kultivovanější a konstruktivnější diskuzi.
Volba Žantovského vzbudila značné kontroverze a různé reakce veřejnosti i odborné veřejnosti. Kritici jeho jmenování upozorňují na jeho historické spojení s dezinformačními aktivitami a obávají se o důvěru v média veřejné služby. Tímto rozhodnutím se ukazuje zásadní rozdíl mezi preferencemi některých politických stran a představou o ideální správě mediálního prostoru.
Báru Urbanovou pro změnu lidé označují jako reprezentantku otevřené komunikace zaměřené na kvalitu diskuzí ve společnosti. Její neúspěch v této volbě naznačuje pokračující rozpor mezi požadavky společnosti na transparentnost a skutečným stavem politického výběru do klíčových pozic.
Ester Weimerová (STAN) dala jasně najevo své znepokojení nad tímto vývojem; dokonce vyjádřila myšlenku, že volba osobností tohoto typu může mít dalekosáhlý dopad nejenom na Český rozhlas, ale i celkově na důvěryhodnost informací dostupných občanům.
Mezi další body zájmu patří širší kontext evropské politiky a role českých médií uvnitř něj. Jestliže je Česko součástí EU s nastavenými standardy pro mediální informovanost a odpovědnost vůči veřejnosti, pak takové volby jako ta Žantovského mohou ohrožovat nejen pověst samotných médií, ale také integritu demokratických procesů jako celku.
Pro budoucnost české diskuse kolem médií může být rozhodující sledovat reakce společnosti po této významné události. V otázkách transparentnosti ve vedení médií hrajeme všichni roli aktivních účastníků debaty; naše hlasování či vyjadřování názorů ovlivňuje směr této diskuze nejen nyní ale i v dlouhodobém horizontu především ve vztahu k institucím jako je Český rozhlas či státní politika vůbec.