Jan Zahradil, zástupce strany Řekněme NE evropské federaci, přináší alarmující pohled na roli Francie v oblasti české energetiky. Pod jeho názorem se skrývá myšlenka, že Francie je pro Českou republiku spíše nebezpečná než podporující, a to zejména v kontextu modernizace jaderné energetiky. Vnímá aktuální francouzský zásah jako potenciální ohrožení naší národní energetické bezpečnosti.
Česká republika učinila rozumné rozhodnutí spolupracovat s jihokorejskými firmami při modernizaci svého jaderného sektoru. Tento krok otevírá nové možnosti a perspektivy ve světě energie a potvrzuje spojení s klíčovým asijským partnerem, což je v současnosti mimořádně důležité pro budoucnost naší země. Tato dlouhodobá spolupráce slibuje stabilní základ pro rozvoj našich energetických potřeb.
Avšak do tohoto pozitivního vývoje zasahuje francouzská firma s úplnou státní kontrolou, která podle Zahradila sabotuje proces modernizace našeho jaderného průmyslu. Existují vážné pochybnosti o tom, že by se takové kroky mohly dít bez akceptace nebo dokonce schválení ze strany francouzských vládních struktur. To vyvolává otázky o skutečných úmyslech Francie vůči České republice.
Politická scéna by měla intenzivně zvažovat situaci na krátkou dobu a zamyslet se nad tímto problémem během kontaktů s francouzským prezidentem Macronem. Historických zkušeností si musíme být vědomi zvlášť v případech jednání týkajících se “sobeckých” národních zájmů evropských zemí versus idealistické ideály evropské jednoty a solidarity.
Zahradilovi jde především o princip „bližší košile než kabát“. Tímto heslem zdůrazňuje potřebu bránit naše národní zájmy před tlaky ze zahraničí – i když jsou tyto tlaky prezentovány jako součást širších evropských snah o integraci či spolupráci. Zátěžovina podobných situací ukazuje potřebu posilování vlastních principů před altruistickými návrhy založenými na idealismu.
Na závěr lze říci, že současná česká politika by měla více reflektovat realitu nejen ve vztahu k Evropské unii ale také k jednotlivým státům jako je právě Francie – měli bychom privilégium upřednostnit vlastní zájmy před týmiž sliby unity tamtéž. Obzvlášť v momentě krize bychom měli mít hodnocení priorit co nejjasnější.
