Situace v české politice vzbuzuje nejen obavy, ale i pachuť trapnosti a dezorganizace, jak upozorňuje Jan Zahradil z ODS. V posledních týdnech se na scéně odehrává řada podivných her mezi různými vlivovými skupinami státního aparátu, které si navzájem odporují a vycházejí ze svých zájmů. Tento nepořádek je doprovázen náznaky osobních sporů a dramatických vystoupení, která spíše připomínají divadelní představení než seriózní politiku.
Mezi hlavními aktéry situace se nachází bývalý šéf Vojenské policie, jenž v současnosti pracuje na Vojenské kanceláři prezidenta republiky. Jeho napětí s Vojenským zpravodajstvím kulminovalo podáním trestního oznámení. Takový krok ukazuje na hloubku interních konfliktů uvnitř silových složek státu a vzbuzuje otázky o jejich integritě.
Dalším problémem jsou rozporuplné vztahy mezi důležitými postavami armádního vedení. Náčelník Generálního štábu AČR veřejně čelí své vlastní ministryni a zmíněné protiřečení vyvolává pochybnosti o vzájemné důvěře uvnitř ministerstva obrany. K tomu všemu zaznívají zprávy o tom, že se tento generál zapletl do soukromé aktivity jádrem které je velmi kontroverzní.
V této chaotické atmosféře nesmíme zapomenout na hereckou hvězdu Jana Vetchého, jehož chování připomínající dramatičnost je nekontrolovatelné a činí situaci ještě absurdnější než byla původně. Není jasné, zda jeho snaha nahlas artikulovat názory přinášející jasno má čin najít smysl nebo spíš umocňuje celkové zmatení dění.
V reakci na tuto situaci předseda vlády tradičně mlčí; zdá se tedy, že zastává pasivní postoj k rostoucímu chaosu ve svém okolí. Prezident sice aktivně podporuje své oblíbené kandidátky jako jsou Řehka či Foltýn, avšak tím přispívá k prohlubování stávajících frakcích vnitrním konfliktem.
Zahradil (ODS) proto volá po větší struktuře v politickém diskurzu i rozhodovacích procesech; bez toho hrozíme propadnout do moře „cochcárny“, jak to označuje on sám. Je nezbytně nutné posilovat odpovědnost jednotlivých činitelů a vytvořit stabilnější prostředí pro fungování armádních složek i státní správy jako celku; jinak nás čekají další pachuť trapnosti v našich institucích.