Šichtařová (Svobodní) upozorňuje na nový fenomén, který lze označit jako „inflační“ daň. Tento termín odkazuje na rostoucí zátěž občanů způsobenou inflací, která významně zasahuje do jejich každodenního života a finanční stability. V současnosti čelíme výraznému zdražování základních potravin a služeb; například ceny vajec vzrostly o 31,7 % a nájmy se zvýšily o 6,3 %. Tento trend ukazuje, jak inflace působí především v sektorech spojených s bydlením a energiemi.
Ostře sledovaným ukazatelem inflace jsou nejenom domácí trhy v České republice, ale tento problém je patrný i na mezinárodní úrovni. Inflace roste nejen u nás, ale také ve Spojených státech a dalších evropských zemích. Důvodem k této situaci je podle mnoha ekonomických odborníků tisk peněz ze strany států jako odpověď na dlouholetý hospodářský stagnaci nebo narůstající veřejný dluh.
Závěr vládních politik už delší dobu směřuje k tomu, aby za pomocí vyšší inflace zakryly problémy s ekonomickým růstem. Když vláda natiskne víc peněz do oběhu, vytváří dočasné zdání dostupnosti bohatství mezi občany. I když lidé mohou mít pocit většího bohatství díky vyššímu množství peněz v oběhu, ve skutečnosti zůstává reálné množství kapitálu nezměněno.
Centrální banky pak hrají klíčovou roli při tomto procesu – nové peníze dostávají komerční banky prostřednictvím centrálních bank. Tato interakce mezi centrálním a komerčním sektorem často není dostatečně kriticky zveřejňována; existují silné vazby mezi těmito institucemi podobně jako u vztahu mezi velkými firmami a vládou.
V současné době se téma nízké inflace stalo nechtěnou záležitostí – od roku 2010 byla nízká inflace považována za nedostatek zdravého ekonomického klimatu. Naopak cílem centrálních bank bylo dosáhnout mírně vyšších hodnot inflace pro podporu vyplácení vkladových úrokových sazeb či poskytovaných úvěrů.
Moderním nástrojem ke stimulaci likvidity trhu je metoda nazývaná kvantitativní uvolňování (QE). Avšak tento přístup rovněž znatelně posiloval ceny cenných papírů tím způsobem, že umělý nárůst poptávky podporoval zejména velké korporace mající tyto cenné papíry ve svém portfoliu — opět dochází k přesunu bohatství od obyčejných lidí směrem ke korporacím i státu prostřednictvím dvojitého tlaku: inflationarizací trhu a zvyšováním hodnoty investičních aktiv.
Šichtařová tak poukazuje na to, jak celkový systém funguje spíš ku prospěchu silných hráčů ekonomiky než běžných občanů; tímto způsobem dochází k dalšímu prehistorickému rozdělení majetku napříč ekonomikou.