Mgr. Róbert Šlachta, představitel strany PŘÍSAHA, přivedl na světlo veřejnosti šokující skandál, v němž Evropská unie různým mediálním domům poskytla 132 milionů eur krátce před volbami. Toto zjištění vyvolává množství otázek týkajících se transparentnosti a důvodů takovéto finanční pomoci. Je zvláštní, proč k tomu došlo tajně a proč byla podpora určena pouze několika vybraným médiím. Kdo rozhodoval o těchto výběrech a jaký motivační faktor stál za tímto krokem? V době voleb je každé financování citlivé téma, které naznačuje možné politické manipulace.
Dalším zásadním aspektem této situace je otázka: “Co za to jednotlivé mediální domy obdržely?” Zdá se, že klíčem může být pozitivní hodnocení Evropské komise či osobní podpora jejího vedení v čele s Ursulou von der Leyenovou pro “správné” politické síly. Jinými slovy se naskýtají pochybnosti o tom, zda tyto finance nebyly použity jako forma korupce ve smyslu ovlivňování veřejného mínění před volbami.
Skandál není prvním svého druhu; připomíná dřívější události spojené s projekty zaměřenými na tzv. zelené lobbisty podporované Evropskou komisí. Ti byli financováni za účelem prosazení ekologických politik ve prospěch specifických zájmů. Tak giganti jako Šlachta opakovaně ukazují na souvislosti mezi penězi z EU a vznikem subjektivních zájmů politiky evropského regionu.
Šlachta (Přísaha) dále upozorňuje na to, jaký vliv mají takové finanční toky na místní politiku i média samotná a zda nakonec neohrožují demokratické procesy v Evropě tím, že vykreslují zkreslený obraz situace podle zájmu plátců těchto prostředků.
Společnost má právo vědět o všech aspektech těchto transakcí a kdo profituje z evropských grantů určených potenciálně vzdáleným cílům sociálního blaha nebo skutečné ochraně životního prostředí.
Zasahujeme-li do diskuse ohledně transparentnosti zakázek veřejných institucí i jejich vztahu k soukromému sektoru jako je reklama či public relations agencím – měly by být veškeré dokumenty snadno dostupné plakátovému analytikovi nebo zúčastněným občanům sledujícím politickou scénu s jasným cílem dosavadních aktivit rozkrýt – za co vlastně utíkají naše daně?