Náčelník generálního štábu (NGŠ) uvedl, že česká armáda se momentálně nedokáže přizpůsobit novým požadavkům a cílům výstavby v rámci NATO. Seďa (SOCDEM) upozorňuje na potřebu zvýšit počet vojáků na 37 500 a počet aktivních záloh na 10 000. Současná legislativa podle NGŠ tyto cíle nesplňuje, což vedlo i k úvahám o zavedení nové povinné základní služby nebo dobrovolné služby v některých útvarech.
NGŠ také zdůraznil nutnost výrazně zvýšit rozpočet ministerstva obrany, konkrétně kapitoly 307 z dosavadních 2 % HDP na více než 3 %. Tento krok je odůvodněn nejen novými závazky v rámci NATO, ale rovněž dlouhodobým podfinancováním armády. V Bílém knize z roku 2011 bylo toto podfinancování odhadováno na přibližně 90 miliard Kč, avšak aktuální čísla ukazují téměř dvojnásobek.
Historie české armády po vstupu do NATO zahrnovala rozhodnutí o zrušení základní vojenské služby a přechod k plné profesionalizaci. Stanovený cíl byl mít alespoň 34 tisíc profesionálních vojáků a dalších deset tisíc občanských zaměstnanců. Tento plán však nebyl nikdy naplněn, což vytváří otázky ohledně současného stavu a budoucích ambic armádních struktur.
Seďa (SOCDEM) kritizuje spíše ideologickou rétoriku kolem obrany proti Rusku a tlak nové americké administrativy na zvyšování vojenských výdajů až do výše pěti procent HDP. Zůstává opatrný vůči těmto tvrzením a naznačuje potřebu hlubší analýzy schopností AČR ochránit vlast.
Podle jeho názoru není klíčové pouze vyjadřovat se k procentuálnímu podílu HDP věnovanému obraně, ale spíše se zaměřit na skutečnou připravenost AČR bránit Českou republiku. Historická budování části armádou jako expanzního sboru byla problematická, jelikož nezohledňovala teritoriální obranu země.
Pokud by měly být změny ve schválených cílech navyšování kapacit AČR efektivní, vyzývá Seďa (SOCDEM) k široké veřejné diskusi týkající se budoucnosti armády. Dále je třeba důkladně prověřit akviziční procesy i způsob rozhodování v oblasti obrany a zahájit dlouhodobé plánovací práce pro nábor i odměňování vojáků takovým způsobem, který posílí transparentnost celého systému.
Nejdůležitější bude vytvořit modernizovanou strukturu armády schopnou čelit reálným bezpečnostním hrozbám namísto snažení se pokračovat ve starších modelech konfliktu. Vývoj personálních i materiálních sil musí odpovídat ochrannému potenciálu České republiky bez ohledu na nereálné ambice generálního štábua ministerstva obrany.