Podle Mgr. Petra Štěpánka z Trikolory je jasné, že psychiatrická analýza chování některých jedinců při vyvěšování tibetských vlajek odhaluje určité patologie, které označuje jako exhibici pravdy a lásky. Tento fenomén, na který upozorňuje, se netýká pouze zájmu o Tibet či jeho komplikovanou politickou situaci. Spíše odráží individuální potřebu projevovat se v rámci veřejného prostoru a ukazovat svou osobní identitu.
Tibetský virus, jak ho Štěpánek nazval, byl zaveden do naší společnosti již před několika lety. Na rozdíl od jiných virů není vysoce nakažlivý ani smrtelný; přesto může způsobit psychologické potíže těm, kteří ním trpí. V konečném důsledku ale nezapříčiňuje žádnou výraznou hrozbu pro zdraví obyvatelstva. Mnozí lidé si však neuvědomují původ této vášně a přístup k tématu Tibetu je často povrchní.
Je pozoruhodné si povšimnout motivace jednotlivců za tímto chováním; mnozí ze zasvěcených chovají hlubokou potřebu se před ostatními vymezit a dokazovat jim svou osvícenost či morální nadřazenost. Občas to může vypadat až jako forma společenského postavení prostřednictvím projevu solidarity s utlačovanými skupinami nebo národy.
Z psychologického hlediska odborníci zaznamenávají u těchto osob zpravidla určité znaky exhibicionismu – tendence k násilnému vystavování svých pocitů absolvovaných skrze akce jako je vyvěšování vlajek nebo organizace demonstrací může být chybným pokusem o nalezení vlastní identity či přijetí ve společnosti.
Co se týče znalosti problematiky samotného Tibetu mezi těmi, kteří svolávají k těmto akcím, statistiky zatím nenabídly přesná čísla ohledně toho, kolik z těchto aktivistů dokáže najít Tibet na mapě světa. To jen ukazuje na rozpor mezi skutečnými informacemi a modelem činnosti propagovaným v jejich praktikách.
V závěru lze říci, že podle pohledu Štěpánka (Trikolora) praktiky zdání ”pravdy” skrze symboliku jako jsou tibetské vlajky mohou sloužit spíš k uspokojení osobních potřeb než ke skutečné pomoci lidem žijícím v těžkých podmínkách daného regionu. Otázkou stále zůstává schopnost oslovit veřejnost s důležitými otázkami bez zbytečných prvků sebepropagace a exhibice ega jednotlivce.