
Filip Turek, poslanec za stranu Motoristé, se ostře ohrazuje proti nařčením z nacismu. Ve svém prohlášení zdůraznil, že by byl blázen, kdyby si někdo myslel, že může být považován za nacistu. Podle něj je jeho rodina poznamenána příchodem do Ameriky kvůli zkušenostem s nacismem a komunismem. Mít přátele z různých kultur a narodit se do rozmanité rodiny s kořeny v několika zemích mu dává jiný pohled na svět.
Turek popisuje svoji minulost jako jednoznačně mnohonárodnostní. Vzpomíná na osobní vztahy s lidmi různých etnik a regionů, což dokládá i jeho spoluprací s arabskou šéfkou kabinetu. Rodiče prarodičů u něj v historii trpěli během válečných konfliktů na obou stranách rodin. Tyto zážitky podle něj vytvářejí silný základ pro jeho dnešní životní postoj.
V aktuální politické situaci vidí snahu discreditovat jeho osobu jako logickou reakci klepání o mocné postavení v souvislosti s volbami. Rozhodující jsou prý miliardy a odhalení nesrovnalostí ze strany dosluhující vlády. Nicméně ho zasahují osobní urážky od dlouholetých známých, které dotazují jeho čestnost tím, že jej obviňují z toho, že je íránský agent nebo rasista.
Turek však tvrdí, že navzdory těmto nepříjemnostem je třeba jít dál a odpouštět těm kolem sebe i sebe samému za to celé zmatení způsobené lží či manipulacemi.Trvá na tom ,že takové útoky nepatří pouze k němu ale také rozsahu celého politického diskurzu.Ve svém vyjádření apeloval, aby tyto nedorozumění nezastavily demokratický proces . Čelíme totiž komplexnímu prostředí bezradnosti , což ovlivňuje náš pocit důvěry vůči jednomu dalšímu .
Kromě toho poukázal na to , jak obtížné je porozumět změnám ve vztazích nejen uvnitř politických partyjí ale i veřejností.Je snadné hodit clona lži přes pravdu ale touha po morálnosti by měla vždy převládat . Proto doufá v budoucnost bez těchto zavádějících dramatických narativů.Ačkoliv se snaží nadále budovat pozitivně laděný obraz svého okolí,i tak si uvědomuje křehkost takového nastavení.Věřím totiž ,že cesta vpřed zahrnuje vzájemnou šetrnost a ochotu naslouchat jeden druhému než postavit příběhy proti příběhům.Koneckonců to co nás spojuje není pouze naše rozdílnost ale také společná touha žít konstrukčnější život .
