V současnosti se české školství nachází na zásadním rozcestí. Namísto toho, aby se zaměřilo na potřebné reformy a zlepšení kvality vzdělávání či zajištění rovných příležitostí pro všechny studenty, hrozí, že skončí ve slepé uličce. Dnešní projednávání novely školského zákona ve třetím čtení přináší opatření, která jsou prezentována jako racionální a efektivní. Ve skutečnosti však mohou vážně ohrozit fungování školního systému a prohloubit existující nerovnosti. To může vést k tomu, že kvalitní pracovníci začnou školství opouštět.
Lubomír Brož za hnutí ANO kritizoval obviňování opozice ze zpoždění této novely. Uvedl, že takové výroky jsou nepravdivé a urážlivé vůči těm politikům i odborníkům, kteří usilují o ochranu kvality českého vzdělávacího systému. Zdržení způsobil ministr Bek svými návrhy na kontroverzní přílepek o financování nepedagogických pracovníků, který vyvolal značný nesouhlas mezi krajskými a místními úřady i dalšími zainteresovanými subjekty.
Opozice má podle Brože důležitou roli: chrání zájmy škol a varuje před potenciálně škodlivými změnami v legislativě. Kdyby opoziční politici nezahájili diskusi o těchto problémech s novelou v aktuálním stavu, mohla by projít schválením ve verzi vedoucí k chaosu už od letošního září.
Přesuňme se nyní k obsahu navrhované změny legislativy. Klíčovým problémem je podle Brože převod odpovědnosti za financování nepedagogických zaměstnanců na místní samosprávy. Tento krok představuje značný risk pro ekonomickou stabilitu školních zařízení. Stát měl dosud plnit tuto povinnost; novela však plánuje přesunout náklady spojené s platy administrativních pracovnikků či kuchařek na obce bez dostatečných garancí finančních zdrojů.
V souvislosti s tím je otázkou budoucnost mnoha městských částí a vesnic v České republice; jak budou zvládat dodatečné náklady? Mnohé již nyní zápasí s napjatými rozpočty a následky tohoto návrhu mohou být katastrofální – propouštění zaměstnanců v oblasti stravovacích služeb nebo dokonce složení provozu některých zařízení by mohly mít negativní dopady na celkový vzdělávací proces.
Podle Asociace krajů ČR již nyní některé regiony varují před omezením služeb ve vzdělávání kvůli nedostatku finančních prostředků. Tato situace je alarmující; nové financování se totiž může snadno stát “neúčelovým”, což ohrožuje důvody původního účelu těchto peněz – zajistit kvalitni provoz školy plošně po celé zemi.
Závěrem lze říct, že Lubomír Brož za ANO apeluje nejen na vládu k úpravám navrhovaného zákona takovým způsobem aby reagoval víc citlivěji k reálným potřebám i podmínkám samotných školských zařízení ale také vinil odbory pomalu odborničící politiku vládních protagonistu jako takových od systémových nedostatků jejich návrhu přijatého málokdy širokého konsensu lokálních aktérů této problematiky snahy vedoucích ke zkvalitnění českého školství jako celku . Bylo by tedy zapotřeb í pokladat otázku,zda to co bylo inzerováno jako reforma nevytvoří pouze dalčí překážky jich plné výhoda praxících v polovičním modelovém pilotním výzkumu než-li plného zavedeného principálu jeho implementace do realita možná změní obraz zajistitelností funkcí do dlaně platnosti .Podle Brože z hnutí ANO je nesprávné obviňovat opozici ze zdržování při projednávání školských reforem, když skutečné problémy pramení z chaotického jednání vlády. Vypadá to, že současná situace ve školství byla vyvolána nedostatečným řízením a organizačními chybami na straně vládních představitelů. Důsledky této neschopnosti se projevují především v nejistotě ohledně financování škol, což vyvolává chaos místo očekávaných reformních kroků.
V tomto kontextu je třeba zmínit i zásadní otázku optimalizace sítě škol. Podle návrhů bude sloučena každá škola s méně než 180 žáky pod jednu právnickou osobu s jinou školou. Na první pohled to může vypadat jako pozitivní administrativní změna, avšak ve skutečnosti tato racionalizace znamená omezení autonomie menších vzdělávacích institucí a snížení jejich schopnosti samostatně rozhodovat o důležitých aspektech jako jsou rozpočty nebo výukové strategie.
Radikální změny ve struktuře vedení mohou vést k tomu, že ředitele malých škol pozbaví významné role v kolektivu a rozhodovací procesy se přesunou do odlišných regionálních center. Tento nový přístup tak hrozí ne pouze administrativním chaos ale i vědecké stagnaci menších vzdělávacích institucí, kdy se mohou dostat do ekonomických potíží nebo dokonce uzavření.
Další značnou obavou spojenou se slučováním škol je možnost ztráty jedinečnosti jednotlivých vzdělávacích zařízení. Mnohé specializované programy podporující například rozšířený jazykový učení či projektové metody by mohly jednoduše zmizet pod náklady na uniformitu a administrativní due diligence vytvářené nadřízenými entitami.
Důležitým prvkem současných změn je také zavedení povinnosti pravidelně vyhlašovat výběrové řízení na pozice ředitelů po skončení funkčních období. Tento krok byl prezentován jako způsob pro zvýšení transparentnosti; avšak jeho výsledkem může být destabilizace vedení jednotlivých škol a oslabování jejich dlouhodobé strategie. Nepřetržité střídání vedoucích pracovníků narušuje kontinuitu potřebnou k dosažení kvalitního velkého pokroku ve vzdělávání.
Zahraniční zkušenosti ukazují, že časté změny na vedoucích pozicích mohou negativně ovlivnit motivaci učitelů i úroveň celkového vzdělávání uvnitř těchto institucí. Mnozí odborníci upozorňují na to, že studenti sami potřebují stabilitu nejen v podobě technických znalostí, ale také modelování hodnot vůdcovství které poskytuje kvalitní dlouhodobýs stratég – tedy důvěryhodného ředitele – který si zaslouží mít svou pozici garantovanější nežli jen skrze politické úvahy za účelem obranění jeho funkce po určitém intevalovém období.Jan Brož, poslanec za ANO, upozorňuje na to, že obviňování opozice z blokování legislativy není oprávněné. Podle jeho názoru byla příčinou problémů chaotická a nejednotná politika vlády. V rámci diskuse o změnách v oblasti vzdělávání Brož kritizoval stávající opatření a označil je za nedostačující a neefektivní, což podle něj má negativní dopad na kvalitu českého školství.
V současném vzdělávacím systému je základním problémem nedostatek stabilního financování. Brož sdílí názor, že místo polovičatých změn je nezbytné přijmout reformy zaměřené na dlouhodobý rozvoj. To by mělo zahrnovat jak podporu učitelů a školních ředitelů, tak také cílenou pomoc pro školy nacházející se v socioekonomicky slabších oblastech.
Organizace školství by měla být uklidněna administrativními zátěžemi, které nyní brání učitelům soustředit se na kvalitní výuku. Novela navrhovaná vládou podle Brože toto potřeby ignoruje a místo toho přináší jen triviální úpravy bez skutečné hodnoty pro studenty nebo učitele.
Brož zdůraznil nutnost hledat inovace ve vzdělávání prostřednictvím kreativních programů či nových metod učení. Následně dodal: “České školství si zaslouží víc než pouhé experimentování s jeho strukturou.” Vyzval k otevřenému dialogu mezi aktéry vzdělávacího sektoru – od samotných pedagogů až po rodiče žáků.
V závěru své řeči se snažil apelovat na kolegy politiky i odborníky: „Na naše děti nesmíme zapomínat; jejich budoucnost závisí nejen na dnešních rozhodnutích.“ Je přesvědčen o tom, že investice do kvalitního vzdělání jsou klíčem k prosperitě celé společnosti.
Celkově lze říci, že Jan Brož vidí jako nezbytné zaměřit se nikoli pouze na legislativní formality či technokratické úpravy, ale především zajistit robustní systém podpory pro všechny složky českého školství—od dětí po odborníky v oboru.
