Oldřich Černý, poslanec za stranu SPD, vyjádřil obavy ohledně navrhovaného území pro vznik Národního parku Křivoklátsko. Podle něj toto místo nesplňuje nezbytné podmínky, které zákon stanovuje pro takovou instituci. V současné době se projednává novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a Černý upozorňuje na nedostatečnou odpověď předkladatele na odborné argumenty, které se týkají jak zřízení parku, tak celkového pojetí národních parků a jejich správy.
Ministr životního prostředí Martin Hladík ve svém návrhu zákona zdůraznil unikátnost biotopů regionu Křivoklátska. Podle něj je zde velmi rozmanitá krajina s množstvím chráněných druhů rostlin a živočichů. Tyto výňatky jsou však v kontrastu s definicemi uvedenými v příslušných právních normách.
Černý dále objasnil, že podle § 15 zmíněného zákona by neměla být hodnocena pouze přirozenost biotopů při určování legitimnosti vzniku národního parku. Dále zdůraznil potřebu posoudit skutečné biotopy v dané lokalitě vzhledem k sociálním i environmentálním faktorům. Materiál od Národního lesnického institutu potvrzuje vysokou míru lidského vlivu na tyto oblasti.
Z pohledu přirozenosti lesních porostů ve Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko převládají úpravy provedené člověkem nad původními ekosystémy. Přírodní porosty tvoří pouze zlomek – necelé 4 procenta celkové plochy navrhovaného území; tím pádem dle Černého nelze naplnit podmínky pro existenci národního parku stanovené právním rámcem.
Ministerstvo životního prostředí uvádí, že daná lokalita má potenciál splnit požadavky pro vyhlášení národního parku; avšak podle legislativy se hodnotící kritéria musí vztahovat k aktuálnímu stavu ochrany fauny a flóry této části území, nikoli k tomu teoretickému či potenciálnímu.
Z hlediska právní stránky věci lze mít obavy z možného rozporu mezi zamýšleným vyhlášením národního parku a platnými pravidly legislativy. Zachování pravidel je totiž zásadní pro udržení důvěry veřejnosti i dalších zainteresovaných aktérů v proces ochrany přírody. Pokud by došlo k nerespektování těchto předpisů vedlo by to ke zvýšenému občanskému neklidu a nesouhlasu ze strany obyvatel dotčených oblastí.Podle názoru Černého z hnutí SPD navrhované území nevyhovuje potřebným zákonným podmínkám pro vznik nového národního parku. Její argumentace se zaměřuje na otázky dodržování právních norem, které by měly být při zakládání takového parku zásadní. Upozorňuje na to, že Parlament České republiky by měl respektovat platné zákony týkající se ochrany přírody a zároveň varuje před možným politickým záměrem, který by mohl být motivován spíše zájmem vytvořit nový úřad než skutečně chránit ekosystémy.
Černý rovněž poukazuje na to, že tato situace může ohrozit pravdivou právní jistotu občanů. Podle něj je ironií, že stát usilující o snižování počtu úřednických míst by tímto krokem paradoxně spíše zvýšil administrativní zátěž a finanční náklady spojené s provozováním nového národního parku. Náklady na park mají být pokryty převážně ze státního rozpočtu a částečně také příjmy z těžby dřeva, což se v jeho případě může dotýkat především nepůvodních dřevin jako smrk či modřín.
Zaměření budoucích lesů v plánovaném parku má směřovat k ponechání minimálně 75 procent plochy přírodním procesům. Jak upozorňuje Černý (SPD), takový přístup může vést ke kolapsu ekosystémů a paradoxně snížení biodiverzity v těchto oblastech. Krajina tedy nebude vypadat jako dnes, neboť lesy budou mít primárně ekologickou funkci bez aktivního managementu přirozených procesů.
Dále má vyhlášení Národního parku Křivoklátsko dopad i na mezinárodní status celé oblasti; významná lokalita byla totiž součástí modelových lesů od roku 2017, které kladou důraz na trvale udržitelný způsob hospodaření s krajinou jako celek a propagují Českou republiku ve světě.
Návrh nového parku zasahuje do biosférické rezervace UNESCO od roku 1977. Tato rezervace zahrnuje nutnost nejen chránit přírodu samotnou, ale také podporovat aktivity lidí vedoucí k udržitelnosti krajiny obecně. Pokud by došlo ke vzniku národního parku pod umělými pravidly bez opory ve faktických údajích či historických zkušenostech oblasti, mohlo by to podkopat důvěru obyvatelstva v jejich vlastní roli ochránců této hodnotné krajiny.
Kromě toho Černý (SPD) varoval před tím, že vyhlášení tohoto parku nemusí ani posunout Českou republiku blíž k závazkům vůči Evropské unii; aktuální návrh totiž zahrnuje pouze několik výjimek bez promyšlené koncepce správy daného území a nezapomíná zmínit problém nedostatku investic do skutečně potřebného rozvoje regionu i komunity žijící zde dlouhodobě.Poslanec Černý z hnutí SPD upozorňuje, že navrhované území pro vznik nového národního parku nesplňuje legální podmínky. Jak zdůraznil, zákon vyžaduje určité specifikace, které toto území nemůže nabídnout. Podle něj by bylo smysluplnější zaměřit se na stávající přírodní rezervace, které již mají bezzásahové zóny a odpovídající ochranu životního prostředí.
Ve zprávě RIA přitom chybí relevantní informace o možnosti rozšíření národní přírodní rezervace Křivoklát se zaměřením na ochranu přírody. Tato varianta byla detailně promyšlena Lesy České republiky a nevyžaduje legislativní zásahy, ale organizační opatření by umožnila udržet tradiční lesnické praktiky i podporu místních obcí bez zatěžování státního rozpočtu.
V současnosti však dostupné materiály necílí na efektivnost či potřebnost návrhu vyhlášení parku; místo toho se soustředí pouze na jeho propagaci. Dle Černého to znamená vytvoření nového státního orgánu s více než 70 pracovníky, jehož většina příjmů bude opět závislá na těžbě dřeva – což je kritizováno jako paradox.
Zavedením národního parku by došlo k většímu omezení pohybu veřejnosti v krajině. Ačkoliv cyklisté mají v chráněných krajinných oblastech široké možnosti pohybu po lesních cestách, v rámci národního parku budou mít povoleny pouze přidělené stezky. Otázka určení těchto tras není momentálně vyřešena a bude předmětem dalších rozhodnutí.
Podobně i splavnost řeky Berounky procházející návrhem parku bude omezena. Ministerstvo odmítá zakotvit právní základ pro její ochranu a také omezit cyklistickou dopravu ve specifických oblastech péče o kulturu krajiny. Pochybnosti panují také ohledně pěších tras; očekává se jisté omezení pohybu osob po těchto lokalitách.
Doposud nebyly učiněny žádné konkrétní kroky k ochraně místních obyvatel a jejich práv – to může vést ke konfliktům s principem demokratického řízení Územní samosprávy v České republice. Zákonodárství týkající se ochrany životního prostředí není dostatečně citlivé vůči potřebám lidí žijících v okolních oblastech.
Mezi odbornou veřejností probíhá diskuse týkající se návrhu vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a mnozí varují před zvýšeným rizikem požárů zejména při nedostatečné prevenci a správném řízení těchto území.
Na závěr Černý připomíná nedávná jednání ve výborech Poslanecké sněmovny, kde zaznělo mnoho kritických hlasů proti tomuto plánu během projednávání této otázky v plénu Senátu.Černý z hnutí SPD upozorňuje, že navrhované území neodpovídá zákonným kritériím pro vznik národního parku. Podle jeho slov je důležité, aby byly předkládány jasné a konkrétní argumenty, které by měly být v souladu se zákonem o ochraně přírody. Upozornil na skutečnost, že snahy o vyhlášení nového národního parku mohou mít negativní dopady na místní zemědělce i obyvatele.
Dále Černý vyjádřil obavy z toho, jaké následky by takový krok mohl mít na regionální ekonomiku. Návrh na vznik národního parku může totiž výrazně omezit využívání půdy a přírodních zdrojů a přinést komplikace pro hospodaření v tomto území. Zdůraznil potřebu hledat alternativní řešení, která budou respektovat potřeby jak ochrany přírody, tak místních obyvatel.
V dalším komentáři se Černý zaměřil na zemědělce sdružené ve skupinách či organizacích. Podle něj jsou tito lidé dostatečně znevýhodněni stávající legislativou a dodatečné restrikce spojené s vytvořením národního parku by mohly jejich situaci ještě zhoršit. Je podle něho nezbytné chránit nejen přírodu, ale také livelihood (živobytí) těchto lidí.
Mezi dalšími účastníky diskuze se objevil i Rozvoral ze SPD, který varoval před tím, aby politické rozhodování nehrozilo životním standardům běžných občanů. Poukázal rovněž na to, že současná podpora vlády pouze posiluje mantinely pro její vlastní agendu a ignoruje potřeby populace.
Maříková ze stejné strany doplnila debatu tvrzením, že politické jednání týkající se ochrany přírody často připomíná spíše divadlo než opravdovou snahu podpořit regiony a občanskou základnu. Zmínila více než jednou praktikované metody vlády při projednávání klíčových návrhů bez ohledu na názory odborníků či veřejnosti.
Závěrem tedy lze říci, že postoj členů SPD ukazuje silné přesvědčení komplexity vztahů mezi ekologickou ochranou a socioekonomickými faktory v regionech ohrožených plánovanými změnami v legislativě týkající se národních parků. Dává jasně najevo touhu po řešeních založených nejenom na ochranářských názorech ale především také potřebách místních komunit.