Zdeněk Hřib, poslanec za Piráty, vyjádřil vážné obavy ohledně nedostatečné podpory mladých rodin a lidí s průměrnými příjmy ze strany současné vlády. Uvedl, že vládní legislativa zaměřená na podporu bydlení by mohla situaci pouze zhoršit místo toho, aby ji vyřešila. Dle jeho názoru návrh postrádá potřebnou odbornou diskuzi a nezahrnuje efektivní nástroje potřebné k ochraně těch nejohroženějších obyvatel.
Hřib zdůraznil, že je nepřijatelné odstranit definici dostupného bydlení z legislativy. Tímto krokem podle něj vláda signalizuje, že mladé rodiny a lidé se středními příjmy pro ni nejsou prioritami. Místo použití řešení navrženého v minulosti, které mohlo přinést reálnou pomoc více než jednomu milionu lidí ohrožených bytovou nouzí, byl předložen návrh s mnoha nedostatky.
Situace s dostupností bydlení v České republice patří mezi nejpalčivější problémy současnosti. Krize v oblasti bydlení brání nejen ekonomickému růstu země, ale také zasahuje široké spektrum obyvatelstva – od chudších rodin po seniory. Ti se dnes obávají rostoucích nájmů a celkově negativních dopadů na jejich životní úroveň.
Pokud se nepodaří nalézt systémová a účinná řešení této krize co nejdříve, důsledky mohou mít devastující vliv na celé české hospodářství. Hřib upozorňuje na alarmující statistiky: průměrná doba šetření Čechů na pořízení bytu činí 15 let – což je jeden z nejdelších časových úseků v Evropě.
Realita je taková, že procento příjmů určených na spoření za účelem zakoupení vlastního bydlení by mělo být tak vysoké, že lidé musí šetřit nejen na luxusních položkách jako dovolená či auto; spoustu výdajů si ani nemohou dovolit bez omezení základních potřeb jako jsou jídlo nebo volnočasové aktivity pro své děti.
Pokud budeme počítat reálněji a vezmeme-li v úvahu i nutnost šetřit významnou část celkového příjmu (například třetinu), můžeme dospět k závěru ,že průměrný Čech bude muset pracovat až 45 let pouze pro to aby mohl splatit hypotéku či koupit vlastní byt o velikosti 70 m². S tímto vývojem si snadno představíme frustrující situaci mnoha jednotlivců i rodin snažících se zajistit stabilitu svého bydlení ve stále obtížnějších podmínkách trhu s nemovitostmi.Podle Hřiba z Pirátské strany se mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy stali oběťmi zanedbávání ze strany vládních struktur. Tato skupina obyvatelstva není pro současnou administrativu prioritou, což se negativně odráží v nedostatečné dostupnosti bydlení. Problém roste rychlým tempem, kdy ceny bytů vzrostly o více než 246 procent během posledních deseti let, zatímco mzdy se zvýšily pouze o 86 procent. Tento rozdíl vytváří značné finanční napětí na občany, kteří usilují o důstojné bydlení.
Navzdory obrovskému nárůstu cen nemovitostí lze zaznamenat i mírný pokrok ve výstavbě bytů. V roce 2025 bylo dokončeno rekordních 33 600 nových jednotek, ale podle odborníků to stále není dostatečné k tomu, aby se situace zlepšila. Expertům je jasné, že zastavit krizi může jen výrazně vyšší počet nových staveb každý rok – ideální by bylo dosáhnout minimálně čtyřiceti tisíc nových bytů ročně.
Hřib přichází také s historickými údaji z Prahy za rok 2021 pod jeho vedením, kdy město povolilo téměř deset tisíc nových bytových jednotek. Přesto už tehdy existovala naděje na snížení cen a stabilizaci trhu s bydlením při jejich větším množství. Situace však pro mladé rodiny a další lidi čekající na možnost vlastního bydlení nezlepšila; ceny stále rostou díky různým ekonomickým faktorům.
Podle oficiálních statistik má Praha stále k dispozici více než dvě stě tisíc prázdných bytů nahromaděných jako spekulativní investice místo toho, aby byly obsazené lidmi hledajícími domov. Tento paradox nabývá na významu v kontextu prudkého růstu nájmů a obtížného dostupného trhu s byty zejména pro ty s pouze průměrnými příjmy.
Piráti považují oblast bydlení za klíčovou otázku našich dní – základ potřeb moderního člověka spočívá v tom mít střechu nad hlavou. Hřib zdůrazňuje potřebu komplexního přístupu ke krizi bydlení a upozorňuje na to, že ji nelze řešit jednorázovými opatřeními či zákony; zásadní jsou systémové změny zahrnující například podporu družstevního i obecního podnikání ve výstavbě.
V rámci tohoto úsilí Piráti představili konkrétní plán pro řešení této krizové situace ve formátu deseti bodových kroků zaměřených nejen na legislativní úpravy ale i podporu projektů realizovaných městy a obcemi po celé republice. Na webové stránce Bydlení.piráti.cz jsou tyto návrhy detailně rozebrány spolu s výsledky jejich dosavadní práce v této oblasti vyplývající z faktických dat shromážděných během laboratoře municipalit.
Hřib už dříve vyzdvihl jednotlivá opatření implementovaná za jeho vedení Prahou jako inspiraci i pro ostatní samosprávy v celé České republice bez ohledu na velikost města nebo hledisko regionálního kontextu dostupnosti bydlení.Podle Zdeňka Hřiba z Pirátské strany mladé rodiny a obyvatelé s průměrnými příjmy nejsou na seznamu priorit vlády. Tento nedostatek pozornosti k základním potřebám střední třídy a mladých rodin se projevuje zejména v oblasti dostupného bydlení, které je stále více nedostatkové. Mnozí odborníci upozorňují na to, že bez základních možností bydlení se naše společnost ocitá na scestí, což může mít dalekosáhlé důsledky pro celou ekonomiku.
Jedním z hlavních cílů, které jsme si vytyčili, je rekonstrukce přístupu k veřejnému bydlení. V uplynulých letech proběhla v mnoha obcích – včetně Prahy – zásadní reforma zaměřená na výstavbu nového nájemního bydlení. V rámci tohoto procesu jsme začali budovat více než pět tisíc nových městských a obecních bytů se garantovaným nízkým nájemným. Tato iniciativa byla spuštěna Ivanem Bartošem během jeho působení na Ministerstvu pro místní rozvoj.
Důležitý fakt spočívá v tom, že získané evropské prostředky máme nyní možnost použít nejenom na sociální bydlení, ale i na dostupné nájemní byty směřující ke střední třídě. Je zásadní podtrhnout tuto změnu ve využití fondů Evropské unie jako odpověď na rostoucí krizi dostupnosti bydlení, která postihuje širokou skupinu obyvatelstva.
Nově jmenovaná ministryně Mrázová má nyní za úkol implementovat tento model financování do praxe. Přestože by bylo ideální postupy Ivana Bartoše následovat co nejpřesněji, obáváme se nedostatečné rychlosti její reakce a zpoždění s čerpáním potřebných peněz pro rozjezd projektů obcí již připravených k realizaci.
Pražská developerská společnost rovněž hraje klíčovou roli při sjednocování městských pozemků a jejich přípravě doslova pod nosem těchto potřebných profesí jako jsou zdravotní sestry nebo učitelé.Plánujeme také mimo jiné objekty určené pro seniory či mladé rodiny právě tímto způsobem systematizace uvolnit nové možnosti kvalitního a cenově přijatelného bydlení.
Nezanedbatelným krokem byl také stop předešlému bezohlednému rozprodávání bytového fondu města pražskými částmi; snažíme se zastavit tlak privatizace této cenné komodity v rámci samosprávných oblastí lokálních radnic protože vlastní navýšení cen nemůže sloužit jako ospravedlnění nahrávání soukromému sektoru za cenu zhoršení životních podmínek našich občanů lýdnc pen všude mají stejnou šanci mít dobrou životni úroven.Hřib (Piráti) upozorňuje na to, že současná vláda nepřikládá dostatečnou váhu potřebám mladých rodin a obyvatelům s průměrnými příjmy. Tento problém vychází z trendů, kdy se snižuje dostupnost bydlení a vláda se místo toho soustředí na jiná témata. Zatímco v civilizovaných zemích mají tyto skupiny podporu, v českém kontextu je situace odlišná.
Oslabování bytového fondu ve chvíli, kdy je kladen důraz na rozšíření dostupného bydlení, se zdá být nelogické. Historie privatizací pod vedením předchozí vlády ANO vedla k tomu, že dnes město vlastní jen malý zlomek bytů. Tento trend je problematický zejména v kontextu krizové situace v oblasti bydlení, která ohrožuje nejen budoucnost jednotlivců a rodin, ale i celého státu.
V rámci pražské developerské společnosti bylo v současnosti plánováno přidání 8000 nových bytů do městského fondu. Tyto projekty by však nemohly existovat bez schválení metropolitního plánu zastupitelstvem hlavního města Prahy. To přinese konkrétní možnosti pro realizaci bytových projektů zaměřených na skutečné potřeby obyvatelstva.
Bez efektivní městské výstavby se podle zahraničních příkladů nedá dosažení dostupného bydlení uspět. Nelze jednoduše spoléhat pouze na územní plánování – klíčem je vytváření skutečně potřebných bytech pro lidi a nikoliv investičních projektů či spekulací formou nelegálních ubytovacích zařízení.
Realizace nových staveb nebude probíhat bez nákladu na veřejnou infrastrukturu jako chodníky či osvětlení a další služby nezbytné pro každodenní život ve městech. Tyto náklady mohou výrazně zatížení rozpočet obce pokud není zajištěna registrace obyvatelství tam žijících jedinců.
Každý nový obytný prostor představuje zvýšenou poptávku po veřejných službách jako jsou školy nebo zdravotnická zařízení. Je tedy nutné zajistit nejen adekvátní financování těchto zařízení skrze registraci obyvatelstva, ale také efektivní provoz návazné infrastruktury takovým způsobem, aby reálně pokrývala potřeby populace žijící ve čtvrtích s čerstvě postavenými byty.
Celkově vzato Hřib (Piráti) poukazuje na neudržitelnou situaci ohledně dostupného bydlení a důležitosti adresovat tyto otázky hned při utváření politického plánování v oblasti urbanismu a sociální politiky; přitom to hraje zásadní roli jak pro současné generace lidí žijících zde tak i pro budoucí rozvoj našeho hlavního města.Hřib (Piráti) poukazuje na to, že vláda nevěnuje dostatečnou pozornost mladým rodinám a lidem s průměrnými příjmy. Podle něj by měla být tato skupina prioritou, jelikož často čelí řadě ekonomických výzev, které ovlivňují jejich kvalitu života. Je důležité mít na paměti, že udržitelnost sociálního systému vyžaduje adekvátní podporu pro širokou základnu obyvatelstva.
Dále se zabývá náklady spojenými s městskou správou a infrastrukturou. Například provozování veřejné dopravy zahrnuje ne pouze náklady na pohonné hmoty jako benzín či naftu, ale i údržbu vozidel či placení řidičů. Hřib zdůrazňuje, že rostoucí ceny energií a dalších provozních nákladů činí udržování dopravního systému stále dražší záležitostí.
V kontextu rozvoje města upozorňuje Hřib na aspekty stavebního práva a byrokracie. Klade důraz na důležitost reforem v této oblasti, včetně digitalizace procesů prostřednictvím Portálu stavebníka. Ten má přispět k efektivnějšímu vyřízení žádostí o povolení stavby tím, že odstraňuje nutnost obcházet více úřadů osobně a nahrazuje papírkové složky elektronickou formou.
Ocenění procesu digitalizace pak umožňuje transparentnější sledování stavu řízení projektových žádostí pro všechny zúčastněné strany – jak jednotlivce seeking stavební povolení tak velké investory. Tato modernizace je klíčovým krokem ke snížení prostoru pro korupci i administrativní průtahy.
Hřeb také vzpomíná na konkrétní zkušenosti z přijetím novely stavebního zákona pod vedením Ivana Bartoše z minulosti. Tento proces se podle něj uskutečnil způsobem odpovídajícím standardům: zasláním do mezirezortního připomínkového řízení a důkladným projednáním odborníků před jeho schválením Sněmovnou.
Podle Hřiba je usnesení směřující ke zrušení neefektivních změn Kláry Dostálové pozitivním krokem vpřed; snaha o odstranění nesmyslných aspektů legislativy ukazuje odhodlání prosazovat účinnější politiku ve prospěch obyvatelstva. Tento posun směrem k racionálnějšému nakládání s veřejnými prostředky reprezentuje naději pro budoucnost městské politiky v Česku spolu se zaměřením na skutečné potřeby občanů jako jsou mladé rodiny nebo lidé s průměrnými příjmy.Hřib (Piráti) se domnívá, že pro současnou vládu nejsou mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy v České republice prioritou. Upozorňuje na to, jak důležité je zařadit jejich potřeby do politických debat a rozhodovacích procesů, zejména v kontextu reformy stavebního práva. V tomto směru nastínil kritiku vůči vládním návrhům a způsobu, jakým byla legislativa připravena.
Podle Hřiba je zřejmé, že reforma stavebního práva přichází s mnoha nedostatky. Kritizoval rozhodnutí přetáhnout k projednání novou podobu legislativy bez řádného mezirezortního pripomínkového řízení. Ocenil však širokou podporu poslanců při zrušení některých předchozích opatření Kláry Dostálové, která podle něj nefungovala efektivně.
Hřib označil postup vlády jako chybné směřování a obviňuje ji ze selhání při hledání adekvátní cesty k reformě. Podle jeho názoru by měla být legislative víc dialogová a zahrnovat připomínky odborníků i občanů dříve než se dostane do fáze projednávání ve Sněmovně.
V rámci svého projevu dále zdůraznil význam takzvaných akceleračních zón – oblastí určených pro rychlý rozvoj výstavby – které mají pomoci zvládnout deficit bytových kapacit v problémových oblastech země. Tyto oblasti by měly umožnit výstavbu projektů s minimální administrativní zátěží nezbytnou pro dodržení urbanistických standardů.
Dále Hřib objasnil, že klíčovým problémem českého stavebnictví není pouze délka povolovacích procesů, ale především společenský konsenzus o tom, kde by měla probíhat nová výstavba či obnovy stávající infrastruktury. Tento konsensus musí vzniknout dříve než jakékoli žádosti investorů o povolení stavebních záměrů.
Celkově vzato Hřib (Piráti) varuje před tímto nedostatečně reflektujícím přístupem vlády vůči potřebám obyvatelstva a vyzývá k otevřenější spolupráci mezi jednotlivými politiky i občanskou společností při formulování kvalitnějších řešení pro rozvoj bydlení a životních podmínek mladých rodin v České republice.Hřib (Piráti) ve svém hodnocení situace kolem mladých rodin a lidí s průměrnými příjmy zdůrazňuje, že tyto skupiny nejsou pro současnou vládu prioritní. Podle něj se vláda nevěnuje dostatečně potřebám občanů, kteří žijí v bytech a čelí problémům souvisejícím s dostupností bydlení. Mnozí lidé tak mají pocit, že jejich zájmy zůstávají opomíjeny, což přispívá k rostoucímu napětí mezi vládou a širokou veřejností.
Jedním z hlavních problémů při výstavbě nových bytových komplexů je často zdlouhavé stavební řízení. Hřib vysvětluje, že délka těchto procesů může být matoucí pro lidi, kteří se v této problematice neorientují. Jde o to, že součástí stavebního řízení je i územní plánování – fáze, kterou by mělo být možné řešit daleko dříve na úrovni obcí a měst.
Aby se urychlila výstavba v hustě osídlených oblastech Česká republika zavedla koncept tzv. “zón rychlé výstavby”. To může výrazně zvýšit efektivitu povolovacích procesů především ve velkých městech. I když tento princip lze aplikovat i na menší obce jako Slavičín nebo Bílina, Hřib upozorňuje, že tlak na rychlé bydlení je ve velkých aglomeracích nejvyšší.
Dalším krokem ke zlepšení situace bylo zabezpečení financování rozvoje bydlení prostřednictvím evropských fondů. Mnoho obcí má omezený rozpočet a nedostatek vlastních prostředků pro realizaci rozsáhlých investic do bytové infrastruktury kvůli nutnosti financovat základní veřejnou infrastrukturu jako jsou silnice nebo parkoviště.
Problém spočívá také v tom, že jednotlivé projekty často narážejí na nedostatek zdrojů již před jejich realizací—rozpočty obcí bývají předem alokovány jinam a nestačí pokrýt potřeby spojené například s krize dostupnosti bydlení.
Aby byl tento cyklus narušen a pomohlo se místním samosprávám při financování větších projektů automaticky vzniklý investiční dluh musí zasáhnout stát s podporou programy zaměřenými na obecné projekty rozvoje výstavby obytných budov. Tyto programy mohou stimulovat ekonomiku tím způsobem, jakým povolují větší objemy peněz pro místní komunity bez nutnosti splácet celé částky předem ze svých vlastních zdrojů.
S konstatováním těchto aktuálních problémových oblastí Hřib upozorňuje nejen na potřebu realistických slibú státu vůči samosprávám ale též vyzývá k racionálnímu jednání plynoucímu ze znalosti současných podmínek hospodářství či veřejných katastrophes moci hnal ledakdo pryč od skutečných cílù rekonstrukce malomyslného stavu českého trhu nemovitostí trvale narušovaného snahoulivě míru vytváření dočasného usnesení formálně udržovaného bez praktického dopadu už léta sedícího stále stejném pádu péče o každodennocky důležité otázky ohledně vzrůstající frustrace občanŮ nad přehlížena zásluhami státní správy „na dálku“.Hřib (Piráti) ve své kritice vlády zdůraznil, že mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy nejsou pro současnou vládu prioritními skupinami. Tento postoj odhaluje zásadní problém v přerozdělování finančních prostředků, které obce potřebují k realizaci projektů zaměřených na dostupné bydlení. Podle něj by společnost měla mít zajištěny vhodné podmínky pro bydlení, avšak aktuální kroky vlády toto úsilí sabotují.
Ministerstvo pro místní rozvoj podle Hřiba nedokáže efektivně vyřešit jednoduchý problém: obce nemají peníze na důležité projekty. Místo aby byly fondy použity k podpoře lokálních iniciativ a výstavbě vhodného nájemního bydlení, jsou vyhrazeny na dotace pro velké zemědělské podniky. Rozdělování prostředků tak bere ohled spíše na zájmy jednotlivců než potřeb obyvatel společností.
Oproti tomu Piráti se snaží opatřit evropské financování právě k podpoře výstavby dostupného nájemního bydlení a rekonstrukce stávajících bytových fondů. Tyto prostředky by měly zajistit levnější možnosti bydlení nejenom pro sociálně slabší skupiny obyvatelstva, ale i pro střední třídu, která čelí vzrůstajícími náklady na život.
V rámci těchto snah si Praha už také ověřila vlastní pilotní projekt městské nájemní agentury. Tato iniciativa funguje jako zprostředkovatel mezi soukromými vlastníky nemovitostí a lidmi zažívajícími bytovou nouzi. I když podobné projekty existovaly již dříve jak v Česku, tak zahraničí, koncept získal nový rozměr díky aktivitám Pirátů.
Městská nájemní agentura pronajímá byty od soukromých majitelů a garantuje jim pravidelný příjem z pronájmu i správu nemovitostí. Tímto způsobem se jedná o praktické řešení situace lidí v nouzi – matek samoživitelek či seniorů – kteří by měli obtížnosti s nalezením vhodného pronájmu vzhledem k předpojatosti tržních agentur.
Takový přístup pomáhá zmírnit tlak na domácnosti s nižšími příjmy a usnadňuje jejich vstup do trhu s bydlením tím, že nabízí důvěryhodnou alternativu proti nepříznivým praktikám komerčního sektoru. Politika Pirátů tedy směřuje ke zvýšení dostupnosti bydlení nejenom jako úkol politiky sociální pomoci, ale i jako klíčovou otázku ekonomického rozvoje společnosti při zachování její soudržnosti a stability voličských segmentů.Hřib (Piráti) tvrdí, že mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy nejsou pro současnou vládu prioritním tématem. Jeho kritika se zaměřuje na nedostatečné kroky vlády v oblasti dostupného bydlení, které by mělo pomoci právě těmto skupinám obyvatelstva. V kontextu rostoucí krize bydlení je nutné zajistit, aby se do nájemního trhu dostalo více potřebných bytů a zabránilo se vzniku sociálně vyloučených lokalit.
V rámci této diskuse Hřib zmínil své osobní zkušenosti z doby, kdy byl primátorem. Vložil svůj byt do správy městské nájemní agentury s cílem poskytnout stabilní bydlení pro lidi v nouzi. Přestože by bylo výhodnější pronajmout byt komerčně za vyšší cenu, upřednostnil možnost přispět k řešení krizové situace a podpořit rodinu samoživitelky s dětmi.
Dále Hřib kritizoval ministryni za zneužívání systému poskytování podpory pro lidi s bytovými problémy. Podle něj její chování popírá smysl systémových reforem a projevy empatie vůči lidem trpícím nestabilním bydlením. Ilustroval to příkladem jejího užívání apartmánu poblíž prestižních lokalit, což považuje za nevhodné ve světle situace mnoha potřebných občanů.
Kromě toho Hřib poukázal i na další aspekty podnikání vládních představitelů. Zatímco on dodržuje pravidla ohledně majetkových přiznání, ministryně prý nezvládla správně uvést své finanční poměry a tím naznačuje nesolidnost ve svém jednání jako veřejného činitele. To také souvisí s jeho názorem na transparentnost politiky jako celku.
Rozdíl mezi nimi leží také v jejich schopnosti reagovat na problémy ve společnosti bez vytváření dramatických scénářů nebo hysterie. Hřib zdůrazňuje potřebu praktických řešení namísto politického divadla či populismu ze strany vládních činitelů při řešení problémů občanů.
Celkově lze říci, že priority současné české vlády podle Hřiba opomíjejí klíčové otázky týkající se mladých rodin και průměrných obyvatelstva,. Tato situace může mít dlouhodobé následky jak pro sociální stabilitu země tak i pro důvěru veřejnosti v politiku a politické instituce obecně.Hřib (Piráti) tvrdí, že mladé rodiny a osoby s průměrnými příjmy se ve vládních prioritách ocitají na vedlejší koleji. Podle něj aktuální politická opatření nezohledňují potřeby těchto skupin obyvatelstva, což má vliv na dostupnost bydlení. Přístup k cenově dostupným bytům je totiž jedním z klíčových problémů současné doby, který potřebuje rychlé řešení.
Jedním z hlavních témat je problém spekulací s byty a regulace krátkodobého ubytování, které často funguje přes platformy jako Airbnb. Tyto byty by měly sloužit primárně k bydlení a nikoli jako investiční nástroje pro spekulanty nebo nelegální hotely v centra měst. Taková situace totiž zvyšuje ceny nájmů pro mladé rodiny, zatímco poškozuje kvalitu života stálých obyvatel.
Součástí této problematiky je také neférová konkurence vůči legitimním hotelům, které jsou povinny dodržovat hygienické a bezpečnostní normy. Zatímco majitelé soukromých bytů mohou tyto předpisy ignorovat, historické domy přestávají sloužit jako místa pro trvalé bydlení a stávají se spíše přístupovými trasami pro turisty.
Tento fenomén ovlivňuje nejen samotné obyvatele domů ale i celé městské prostory. Historické budovy vyžadují respekt a péči o společné prostory; mnozí lidé si neuvědomují dopady turistického ruchu na život ve svém okolí.
Dalším zásadním aspektem problému s turistickým ruchem je overturismus – tedy situace, kdy některá místa již dávno překročila únosnou hranici návštěvnosti kvůli chloubě trhu se short-term ubytováním. Hřib upozorňuje na to, že existující územní plány omezovaly počet hotelových pokojů v centrech měst; avšak nynější regulace umožňují vzrůstající počty alternativních ubytovacích kapacit bez adekvátní kontroly.
Proto Hřib navrhuje zákonodárná opatření zaměřená na efektivnější regulaci platforem krátkodobého ubytování i motivaci vlastníků prázdných bytových jednotek k jejich dlouhodobému pronájmu běžným občanům. Tímto způsobem chtějí Piráti podpořit dostupnost bydlení občanům i rozvoj veřejných služeb v regionech.
Hlavní cíl Hřiba (Piráti) spočívá v akčním plánu pro řešení krize nedostupného bydlení založeném na třech klíčových principech: efektivnit výstavbu tak, aby byla rychlejší a levnější; zaměřit se na lokality tržiště postrádající vhodnou nabídku; touto strategii dosahovat komplexního cíle modernizace bytové politiky ve společnosti.Hřib (Piráti) upozorňuje na fakt, že mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy nemají v prioritách současné vlády pevně vymezené místo. Tento posun ve vládní politice způsobuje obavy o dostupnost bydlení pro tyto skupiny obyvatelstva. Podle něj je zapotřebí změnit přístup a uskutečnit reálná opatření, která by zajistila lepší životní podmínky právě pro tuto část populace.
Jedním z klíčových návrhů Pirátské strany je akční plán složený z deseti bodů zaměřených na dostupné bydlení. První bod navrhuje finanční pobídky pro obce za každý postavený metr čtvereční bytové plochy, což by mělo motivovat místní samosprávy k aktivnějšímu zapojení do procesu výstavby. Tento krok má za cíl odstranit překážky, které brání obcím investovat do rozvoje infrastruktury spojené s novými byty.
Dále Hřib zdůrazňuje důležitost spolupráce mezi krajskými a obecními územními plány, aby byla umožněna větší výstavba pozemků vhodných pro bydlení. Upozorňuje také na nutnost dosažení společenského konsensu ohledně změn v urbanistických regulacích (RUD), což považuje za zásadní krok směrem k efektivnější výstavbě nových bytů.
Problémem, který také narušuje stavebnictví v České republice, je nedostatek pracovních sil. I když existují cesty ke zlepšení situace na trhu práce, Hřib konstatuje, že vláda zde zatím nic efektivního nepodnikla. Bez dostatečného počtu lidí ochotných pracovat v tomto odvětví pak nebude možné dosáhnout ambiciózních cílů v oblasti výstavby.
Více než zmíněná pobídka 8 000 Kč za každý nový metr čtvereční obytného prostoru by mělo jít o cílenou investici do veřejné infrastruktury jako školy či školky a dopravu – tedy prvků klíčových pro zkvalitnění života obyvatel chystaných projektů realizovaných obcemi.
V posledním bodě akčního plánu Pirátské strany se hovoří o inspiraci ze zahraničí – konkrétně o kanadském Housing Accelerator Fund – kde federální vláda motivuje obce k rychlejšímu povolování staveb tímto způsobem odměny. Přes podobnou strategii chtějí Piráti nastartovat systém zaměřený na podporu budování domovů i v České republice ve snaze reagovat jak na naléhavost situace kolem bydlení tak i potřebu zahrnout širokou veřejnost do rozhodovacích procesů týkajících se městského rozvoje.Hřib (Piráti) kritizuje, že mladé rodiny a pracovníci s průměrnými příjmy se pro aktuální vládu zdají být na okraji zájmu. Tento problém také podtrhuje skutečnost, že procesy týkající se územního plánování v České republice jsou nebývale zdlouhavé. Je nezbytné, aby výstavba trvala maximálně několik měsíců, nikoli let.
Pražský Metropolitní plán byl navržen v roce 2012 a schvalován bude až v roce 2026. Tato situace dokládá dlouhé časové rámce spojené s přípravou plánů na rozvoj území. Podle Hřiba hraje významnou roli právě proces územního plánování a nikoli pouze povolovací procedury, jak by se mohlo zdát na první pohled. Abychom urychlili výstavbu nových obytných prostorů a infrastruktury, měly by obce mít jasné motivace a nástroje k tomu reagovat rychleji.
Je nutné vytvořit systém takového řízení, který zabezpečí všechna potřebná stanoviska předem – například od památkových správců nebo ekologických odborníků – což investorovi usnadní samotný proces realizace stavebních projektů. Zmiňovaná akcelerační zóna by pak měla fungovat jako místo pro urychlenou výstavbu s dostatečným zajištěním veřejných zájmů bez potřeby složitých vyjádření ke každému jednotlivému projektu.
Finanční náklady spojené s přípravou pozemků ponese město samo; investoři se budou finančně podílet podle rozsahu plochy zastavěné jejich projekty. Dále může jít o dohodu ve formě poskytnutí bytových jednotek městu nebo jinými způsoby spolupráce mezi developery a samosprávami.
Hřib také avizuje koncept patnáctiminutového města neboli města krátkých vzdáleností jako klíčový prvek urbanistického rozvoje Prahy. Tento model spočívá v usilování o to, aby veškeré služby byly dostupné do patnácti minut chůze od domova občanům města. Experimenty této koncepce byly provedeny za účasti mezinárodních odborníků na urbanismus.
Úkolem dalších plánovacích snah je minimalizovat expanze do volného prostoru tím, že budeme soustředit nové stavby poblíž stávající infrastruktury jako jsou stanice metra či vlakové dopravy. Tím pádem chce Hřib motivovat k větší hustotě osídlení potažmo efektivnějšímu využití existujících zdrojů bývalého vlastnictví pozemků i nemovitostí ve městech.
Jak navrhuje Hřib (Piráti), změníme přístup k urbanismu takovým způsobem, abychom umožnili do budoucna mladým rodinám snadnější přístup ke kvalitnímu bydlení i ovlivnění prostředí kolem sebe bez obavy z pomalého administrativního procesu nebo nedostatku dostupných služeb v jejich blízkosti.Hřib (Piráti) upozorňuje, že mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy se nezdají být prioritou pro současnou vládu. V rámci svého proslovu se zaměřil na problémy s dostupností bydlení a urbanizaci, které negativně ovlivňují kvalitu života mnoha občanů. Podle něj je nezbytné změnit přístup k výstavbě bydlení, aby se mladým rodinám a lidem střední třídy dostalo větší pozornosti v politické agendě.
Hřib považuje za klíčový problém rozšiřující se městskou zástavbu do krajiny. Namísto rozšiřování na okrajích měst by bylo lepší využít již existující infrastrukturu blízko dopravních uzlů jako jsou stanice metra, vlaková nádraží či tramvajové spoje. Mnoho rodinných domů dnes zabírá plochy, které by mohly poskytnout bydlení většímu počtu lidí v bytových komplexech, což by vedlo k efektivnějšímu využití prostoru a snížení nákladů na dopravu.
Podle Hřiba je třeba také redefinovat to, jak funguje veřejná hromadná doprava. Odkazoval na to, že když populace roste mimo hlavní městské oblasti do odlehlých předměstí – známých jako satelity – vznikají dodatečné náklady nejen na zajištění dopravy do těchto lokalit přes veřejné služby, ale také vyvstávají otázky efektivity těchto přepravních systémů. Oblasti s nízkou hustotou osídlení často mají málo cestujících nebo dokonce nevyužité kapacity.
Dalším důležitým bodem je návrh implementace patnáctiminutového města. Tento koncept zahrnuje myšlenku hustější zástavby kolem centra důležitých dopravních uzlů takovým způsobem, aby vše potřebné bylo dostupné v docházkové vzdálenosti maximálně 15 minut chůze od zastávek veřejné dopravy. Tímto způsobem by obce měly mít povinnost upravit své územní plány taktéž ve prospěch výstavby nového obytného prostoru.
Hřib rovněž poukazuje na nezbytnost toho, aby obce převzaly aktivnější roli v oblasti výstavby bytových jednotek. Pozemky nyní tvoří značnou část celkových nákladů spojených s nemovitostmi – až 30 %. Jeho cílem je tento podíl snížit zavedením mechanismu jejich vykupování místními správami s cílem budovat cenově dostupnější bydlení.
A konečně Hřib zdůrazňuje potřebu regulace cen během budoucích stavebních projektů ze strany obcí tak, že budou distribuovány pouze pozemky za přijatelné ceny sdruženému developerovi stanovující maximální možnou výši nájmu za metr čtvereční bez závislosti jednotlivcích investorských subjektív nastavení vlastního umístění nově vzniklé výstavby vzhledem k nejvyšší možné rentabilitě projektu po dokončení stavebního procesu.
Celkově lze říci Hřib (Piráti) apeluje nejen na nutnost urychleného řešení problematiky dostupného bydlení pro mladé rodiny a lidi s průměrnými příjmy v České republice , ale i ke změnám legislativy ve smyslu podpor citlivější urbanizace směrem k ohleduplnému rozvoji našich sídel.Hřib (Piráti) upozorňuje, že mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy nejsou pro současnou vládu prioritou. Tento problém je stále palčivější, neboť mnozí pracující se potýkají s obtížemi při hledání dostupného bydlení. I tyto skupiny obyvatel mají právo na důstojné životní podmínky, které by měly být vládními politikami zohledněny.
Navrhuje se aktivní přístup obcí k zajištění dostupného bydlení. V tomto kontextu je klíčové, aby města začala efektivně vykupovat a připravovat pozemky pro výstavbu, což zahrnuje i jejich zasíťování a případnou realizaci obecních nájemních bytů. Obce by mohly buď samy stavět, nebo pozemky prodávat developerům pod podmínkou stanovení limitu maximální možné výše nájmu za m² či dalších kritérií zaměřených na dostupnost.
Cíl těchto kroků je jasný: umožnit předvídatelný rozvoj urbanistického prostoru. Dalším způsobem podpory dostupného bydlení jsou modely PPP (public-private partnership), kde soukromé firmy předávají část svých bytů obcím za zvýhodněných podmínek. Mělo by také dojít k obnovení dotačních programů zaměřených na financování projektů bytové výstavby.
Snížení procenta ceny bytu tvořeného pozemkem je jedním ze strategií návrhu; Hřib uvádí snahu tlačit tento podíl z aktuálních 20–30 % na 10–15 %. Inspiraci je možné čerpat ze zahraničních měst jako Helsinky či Vídeň, která vlastní značné procento plochy ve svém městě a tím podporuje vznik různorodých čtvrtí s různými příjmovými skupinami obyvatel.
Mezi navrhovanými opatřeními se také objevuje modulární a typová výstavba jako efektivnější formát stavění domů. Ne každá budova musí být unikátním architektonickým dílem; prostor pro takzvané “obyčejné krabice” může prospět celkovému vzhledu města tím, že umožní vyniknout atraktivním projektům postaveným podle inovativního designového konceptu.
Podpora prefabrikovaných konstrukcí hraje důležitou roli ve snaze o snížení nákladů a urychlení procesu výstavby. Příkladem může být Zlín, který byl lídrem v této oblasti již dříve díky jeho specifickému vztahu k funkcionalismu a prefabrikované architektuře. Historie preferované výroby tam ukázala možnosti kvalitního urbanismu i přes nedostatky v některých minulých konstrukcích plánovaných bez ohledu na estetiku.
Výhody modulární výstavby zahrnují i to, že tyto projekty nepotřebují složité stavebně-technické posouzení jednotlivě pro každou stavbu; to výrazně zkracuje časovou osu projektu a minimalizuje náklady spojené s stavebním řízením – procesem často zatěžujícím developery nadměrnými požadavky formalitami.Hřib (Piráti) se domnívá, že mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy nemohou očekávat, že se stanou prioritou současné vlády. Jeho názory se zaměřují na problémy spojené s vysokými náklady bydlení a komplikovaným procesem výstavby, které výrazně odrazují investory i obce. Podle něj je potřeba přehodnotit přístup k městskému plánování tak, aby skutečně reflektoval potřeby obyvatel.
V současné době oblast výstavby čelí mnoha překážkám, zejména v oblasti územního plánování a stavebních povolení. Hřib navrhuje zavést zrychlené zóny pro výstavbu, což by mohlo urychlit proces výstavby a zpřístupnit bydlení širším skupinám lidí. Pokud by projektové dokumentace nebyly nutné připravovat zcela od základů pro každý nový bytový dům, snížila by se tím nejenom doba potřebná k realizaci projektů, ale také jejich náklady.
Hlavním cílem jeho vize je podpora prefabrikovaných budov a modulární konstrukce. Tyto typy staveb již byly úspěšně implementovány například v Kodani, kde představují více než 30 procent nových bytů. Tato metoda nabízí nejen rychlejší stavbu za nižší ceny ale může také přispět k vyšší dostupnosti bydlení pro mladé rodiny.
Dalším z Hřibových návrhů je odstranění povinnosti mít parkovací místa u každého nového bytu. Tato zákonná norma často zdražuje nové bydlení o značné částky – až o milion korun za byt ve městech jako Praha – což je podle něj naprosto nesmyslné ve světle faktu, že velká část domácností auta vůbec nevlastní. Uvolnění těchto regulací by vedlo ke snížení cen nájmů i cen nových bytů.
Na základě zkušeností z Austinu v Texasu ukázal Hřib pozitivní vliv uvolnění parkovacích norem na trh s bydlením – po jejich změně došlo ke snížení nájmů o 25 procent. To naznačuje, že správný přístup ke správě městských prostor může vést k obraně zájmů široké veřejnosti.
Nový způsob plánování měst musí brát ohled na aktuální životní styl obyvatelstva místo zastaralých pravidel zaměřených pouze na automobily; nyní je nezbytné soustředit se primárně na lidi samotné. Proto apeluje Hřib (Piráti) na revizi současných pravidel týkajících se rozvoje městské infrastruktury s cílem usnadnit dostupnost kvalitního bydlení nejen pro bohatší vrstvy společnosti.Hřib (Piráti) upozorňuje, že pro současnou vládu nejsou mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy na prioritním seznamu. Z jeho pohledu je nezbytné zastavit spekulace s nemovitostmi a přesměrovat pozornost k obyvatelnosti měst, aby se zajistilo dostupné bydlení pro všechny obyvatele. Odborníci a urbanisté by měli mít možnost přímo ovlivňovat pravidla a nenechávají se svazovat normami, které ve výsledku nepřinášejí kvalitní architekturu nebo funkční městské prostředí.
V kontextu parkování navrhuje Hřib výrazné omezení povinných parkovacích minim v oblastech blízko veřejné dopravy. Cílem této změny je snížení administrativní zátěže pro developery a vytvoření prostoru pro rozvoj oblastí, kde lidé mohou žít bez nutnosti vlastnit automobil. To by mělo vést ke zlepšení dostupnosti bydlení v místech vybavených dobrou dopravní infrastrukturou.
Inspiraci Hřib čerpá z příkladů zahraničních měst, přičemž zmínil Austin v Texasu jako první americké město, které zrušilo parkovací minima. Tento krok přispěl k redukci nájmů o 25 %. Podobně i na Novém Zélandu vedlo odstranění těchto minimálních požadavků ke zvýšení počtu stavebních povolení o více než 40 % během dvouletého období.
Dalším důležitým tématem je potřeba regulace prázdných bytových jednotek. Hřib tvrdí, že tyto prostory by neměly sloužit jako hotely pro turisty, ale jako domovy pro lidi. V návrhu se uvažuje o zavedení diferenciovaného daňového zatížení podle toho, zda jsou byty obsazené nebo prázdné a spekulativně drženy majiteli.
Přitom často nevyužité pozemky ukazují na slabost developerské motivace. Velcí developeři aktuálně vyčkávají na levnější vstupy do stavby místo toho, aby zabývali aktivním rozvojem projektů určených k bydlení. Tento trend brání rychlejšímu zaplňování mezer ve městech potřebnými obytnými jednotkami.
Cíl Pirátské strany pod vedením Hřiba směřuje k tomu poskytnout ekonomickou motivaci developerům takovým způsobem, aby byl podporován nejen rozvoj nového bydlení ale také celková kvalita života občanů ve městech bez ozdobného hotelování soukromých bytů.Hřib (Piráti) poukazuje na fakt, že mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy nejsou v očích vlády dostatečnou prioritou. Tato situace má dopad nejen na životní úroveň těchto skupin, ale také na celkovou dynamiku městského rozvoje a dostupnost bydlení. Problémem je nedostatek skutečných obyvatel v mnoha oblastech, což se odráží v zanedbané infrastruktuře a podle něj také vytlačuje výstavbu nových bytových jednotek do méně cenově dostupných či vzdálenějších oblastí.
V současnosti většina obcí čelí problémům spojeným s nemovitostmi, které jsou dlouhodobě neobydlené nebo se využívají pouze jako investice. Takové prázdné byty zvyšují náklady pro město na udržování infrastruktury – silnice, kanalizace nebo školy musí být zabezpečeny bez ohledu na to, kolik obyvatel daný dům skutečně má. Hřib zdůrazňuje potřebu reálného zapojení těchto nemovitostí do ekonomického života města.
Dalším bodem kritiky je nízká daň z nemovitosti, která nemotivuje vlastníky k pronájmu jejich bytů či pozemků pro skutečné bydlení. V důsledku toho dochází ke spekulacím s realitami místo toho, aby byly narovnány možnosti pro lidi hledající domov. Město tak ve výsledku trpí absencí stálých obyvatel, kteří by aktivně přispívali k hospodářství této oblasti.
Hřib navrhuje jasné rozdělení rezidenčních nemovitostí do čtyř kategorií podle jejich využití: obývané majiteli, dlouhodobě pronajímané a prázdné objekty spolu s těmi zahraničními vlastnictvími. Systém zdanění by podle něj mohl stimulovat trh tím způsobem, že nižší sazby daně budou platit pro ty byty a domy sloužící k bydlení než pro spekulační majetky.
Dále by měl být posunutý důraz směrem ke penalizaci dlouhodobě prázdných nemovitostí prostřednictvím vyšších daní pro tyto subjekty. Tímto způsobem lze omezit spekulace a prinutit vlastníky buď k užívání svých majetků nebo k jejich uvedení do nabídky trhu bydlení.
Kromě toho klade důraz i na nezbytnost flexibility obcí při stanovení vyhlášek týkajících se místních daní z nemovitosti v souvislosti s aktuální poptávkou po bydlení v příslušných regionech. Jako inspiraci uvádí příklady ze zemí jako Chorvatsko nebo Velká Británie, kde mají místní samosprávy větší pravomoc upravit daňové sazby dle potřeb svých komunit a situace na trhu s bydlením.
Cíl Hřiba (Piráti) tedy spočívá v zkvalitnění politiky správy běžného prostoru takovým způsobem, aby byla podpořena výstavba nového občanského vybavení a podmínky životních standardů mladých rodin i lidí ze střední třídy se přiblížily přijatelným normám bez ohledu na vládní agendu zaměřenou jiným směrem.Hřib (Piráti) zdůrazňuje, že mladé rodiny a jednotlivci s průměrnými příjmy nejsou pro současnou vládu prioritou. Podle něj je důležité, aby se programy a politiky zaměřovaly nejen na podporu velkých firem či vysoce příjmových skupin, ale především na zajištění dostupného bydlení pro běžné občany. Tato situace vytváří tlak na rodiny a jednotlivce, kteří se potýkají s rostoucími náklady na život.
Zaměření Pirátské strany spočívá také na regulaci krátkodobého pronájmu v bytových jednotkách určených k bydlení. Hřib navrhuje, aby města měla možnost získat data od platforem poskytujících ubytování turistům. To by pomohlo zajistit, že byty budou primárně sloužit jako domovy a ne jako komerční objekty pro turisty.
V oblasti energetiky má Pirátská strana ambici obnovit programy zaměřené na zateplení budov a usnadnit domácnostem přístup k levným energiím. Navrhují například zrušení daně z přidané hodnoty (DPH) na investice do zlepšení energetické účinnosti domácností. Tento krok by mohl snížit celkové náklady na životní úroveň obyvatelstva.
Kontinuity zákona o podpoře bydlení je dalším klíčovým bodem agendy Hřiba (Piráti). Ten poukazuje на historickou významnost této legislativy jakožto systému pomoci lidem čelícím bytové nouzi. I když se vláda rozchází v názorech ohledně konkrétních úprav tohoto zákona, Piráti trvají на tom, że původní verze nabízí efektivní řešení problémů s dostupným bydlením.
Podle aktuálních statistik je víc než milion občanů ohrožen bytovou krizí a více než 160 tisíc lidí již žije bez zabezpečeného domova. Dlouhodobé investice do dostupného bydlení jsou podle analýz efektivní jak po ekonomické stránce – odpadají tak výdaje spojené s krizemi – tak i ve smyslu sociálního dopadu pro další generace dětí v těchto rodinách.
Posledním bodem programu je vytvoření místa pro odbornou pomoc při hledání vhodného bydlení ve všech regionech země. Hřib zdůrazňuje nutnost tyto služby decentralizovat mimo úřady práce do specializovaných poraden nabízejících rady o financích a dostupných dotacích. Cíl je jasný: ukotvit zásady férovosti a dostupnosti v českém systému poskytování služeb v oblasti bydlení tak, aby to skutečně reflektovalo potřeby pracovních rodin i jednotlivců snažících se žít důstojným způsobem při průměrných platech.Podle Hřiba z Pirátů nejsou mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy v rámci aktuální politiky vlády považováni za prioritní skupinu. Situace, kdy se tyto demografické skupiny nacházejí na okraji zájmu rozhodujících institucí, může mít negativní dopady na stabilitu společnosti a kvalitu života. V současné době je nutné zaměřit se na efektivní řešení problémů bydlení, jelikož právě to je klíčovým faktorem pro spokojený život rodin.
Jedním z navrhovaných řešení je založení garančního fondu, který by pokryl opravy bytů v případě poškození nájemníky. Tento koncept by mohl poskytnout určitou formu ochrany jak nájemníkům, tak pronajímatelům a zároveň podpořit stabilizaci trhu s bydlením. Dále bylo zmíněno zavedení asistence v bydlení – program podpory pro domácnosti ztrácející schopnost udržovat běžný standard života nebo potřebující pomoc při adaptaci na nové prostředí.
Praktické zkušenosti ukazují vysokou míru úspěšnosti těchto projektů: odhaduje se, že pomoc ve formě asistence přispívá k udržení bydlení pro 80 až 90 % zapojených rodin. Tímto způsobem dochází ke snížení dalších nákladů souvisejících například s dočasným ubytováním či sociálními dávkami pro osoby bez domova. Tato opatření mohou také pomoci lidem najít pracovní možnosti a posílit tak pracovní trh.
Je důležité reagovat na výzvy migrace a dbát především na zaměstnávání místních lidí místo dovozu levné pracovní síly ze zahraničí. Podpora pracovních míst a dostupnost předškolního vzdělávání jsou klíčové prvky zdravého pracovního trhu vzhledem k aktuálním potřebám obyvatelstva.
Dalším důležitým bodem je zajištění vhodného bydlení pro osoby se specifickými potřebami jako jsou senioři či děti opouštějící dětské domovy. Výstavba bezbariérových bytů (včetně chráněného bydlení) hraje zásadní roli ve snaze zajistit důstojné životní podmínky i těm nejzranitelnějším jedincům ve společnosti.
Doporučuje se rovněž plánování novostaveb takovým způsobem, aby splňovaly bezbariérové standardy od počátku jejich výstavby nebo rekonstrukce stávajících objektů. Takové přístupy nejenže snížují komplexnost pozdějších úprav, ale zároveň umožňují lépe reagovat na potřeby různorodých cílových skupin obyvatelstva.
Na závěr bych chtěl zdůraznit urgentnost reformních kroků zaměřených na dostupnost kvalitního bydlení v České republice – tato “tickající bomba” ohrožuje celou společnost a vyžaduje okamžitý zásah politiky směrem k stabilizaci situace prekarizovaných skupin obyvatelstva, mezi nimiž figurují zejména mladé rodiny s průměrnými příjmy.Podle Hřiba z Pirátské strany se mladé rodiny a lidé s průměrnými příjmy stali oběťmi nedostatečné pozornosti vlády. Mnozí Češi se potýkají s problémem bydlení, jelikož v současnosti musí šetřit na nákup nemovitostí déle než kdekoli jinde v Evropě. Hřib upozorňuje, že přítomnost stovek tisíc nevyužitých a spekulativně prázdných bytů je pro mnoho rodin frustrující situací, která vytváří pocit bezvýchodnosti.
Hřib dále zdůrazňuje nutnost přijetí zásadních opatření k urychlení výstavby rezidenčního bydlení. Tvrdí, že je nezbytné vyvinout systémová řešení, jež odblokují akcelerační zóny pro rychlou výstavbu. Zároveň vykresluje potřebu motivovat obce prostřednictvím daňových pobídek, aby začaly aktivně podporovat rozvoj nového bydlení.
Základem tohoto návrhu je přesvědčení, že dostupné bydlení by mělo být považováno za základní lidskou potřebu a nikoli luxusní položku. Hřib apeluje na všechny zainteresované strany, aby si uvědomily důležitost legislativního rámce pro realizaci této myšlenky. Rád by viděl situaci takovou, kdy již nebude potřebné snít o vlastním bydlení.
Vzhledem k aktuálnímu stavu trhu s nemovitostmi podle něj není možné přehlížet alarmující skutečnost dostupnosti domovů pro běžné občany. Tato otázka by měla být prioritou jak pro politiky, tak i úředníky městských samospráv.
Kromě toho další nezbytnou součástí změn v politice ohledně bytové problematiky je i podpora různých typů výstavby jako jsou družstevní nebo komunitní projekty. Tyto přístupy by mohly lépe reagovat na potřeby obyvatelstva a současně poskytnout alternativu tradičním způsobům financování a zahajování stavebních činností.
Hřib jasně ukazuje palčivý problém dnešní doby – zajistit lidem dostupné místo k životu takovým způsobem, který odpovídá jejich možnostem a tužbám ve společnosti plné administrativních překážek a spekulací na trhu s nemovitostmi. Je tedy naléhavé jednat okamžitě nejen z pohledu politických deklarací ale také konkrétního konání ku prospechu cílovým skupinám populace.