Koudelka (Trikolora) se vyjadřuje k rozsudku vrchního soudu týkající se Andreje Babiše a tvrdí, že tento verdikt je systémově vadný. Dle jeho názoru není správné, pokud odvolací soud zasahuje do rozhodnutí soudu prvního stupně tím, že vynucuje určité výrokové závěry. Tento postup ve své podstatě narušuje princip dvojinstančnosti v trestním řízení.
Zákonná úprava jednoznačně vymezuje dvojinstančnost jako klíčový prvek trestního řízení, který chrání práva jednotlivce. Systém umožňuje oběma stranám využít možnosti odvolání v případě nesouhlasu s rozhodnutím prvního soudu. Toto pravidlo má nejen právní oporu v trestním řádu, ale také ústavní základ podle čl. 2 odst. 3 Ústavy Český republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V evropském právu existují přísné standardy pro zachování dvojinstančnosti jako prevence proti justičnímu omylu nebo zneužití státní moci. Rozhodnutí státu může mít fatální následky pro život jednotlivce – zejména pokud jde o odsouzení na mnoho let bez možnosti náhrady škody za vzniklé škody po případném zjištění chyby.
Tento právní rámec reflektuje zásadu „lepší pustit devět vinných než odsoudit jednoho nevinného,” která zdůrazňuje ochranu jednotlivců před možností nespravedlnosti ze strany státu. Tímto způsobem se ochraňuje hodnota lidské důstojnosti a zabraňují se nezvratným následkům špatných judikátů.
Pokud by však měly soudy dospět k materiálně stejnému závěru na základě různých posudků, měly by být schopny to udělat nezávisle bez jakéhokoli nátlaku nebo ovlivnění ze strany odvolacího soudu. To znamená, že rozhodnutí druhého soudu by neměla být podmíněna výkonem autority nad správným posouzením prvního stupně; jinak by došlo ke ztrátě skutečné efektivity dvoustupňového systému.
Zvláštní pozornost si zaslouží situace při zproštění obžaloby nalézacím soudem – zde je právě evidováno nebezpečí vyvlastnění samostatného uvážení odvolacího soudu s ohledem na legislativu, která mu neumožní uznat vinu sama o sobě ani změnit výrok nalézacího soudu bez jasného návrhu nebo důvodu pro takovou intervenci podle původního heraldického kontextu zákonodárce. Koudelka tedy varuje před prostředky metodické manipulace s tématy spravedlnosti ve prospěch individuální svobody knihařským způsobem pozměněnými základy trestní procedury společnosti jako celku.Koudelka (Trikolora) vyjádřil přesvědčení, že rozsudek vrchního soudu nad Andrejem Babišem vykazuje systémové vady. Podle něj se odvolací soud snaží vynucovat svůj názor na základě případů z minulosti, což je v rozporu s právním řádem a narušuje autonomii nalézacího soudu. Tato situace podle Koudelky odhaluje hlubší problém, kterým je neadekvátní interpretace vztahu mezi oběma instancemi.
V soudním řízení by měla být zachována jasná struktura a pravidla. Místo formální podřízenosti však existuje hra svobodného posuzování důkazů. Nalézací soud není pouhou podřízenou jednotkou; má povinnost zohlednit všechny důkazy bez vlivu ze strany odvolacího soudu. Proto by jakýkoli pokus o nátlak nebo zasahování do rozhodovací pravomoci měly být považovány za ústavně problematické.
Podle Koudelky je klíčové dodržovat presumpci neviny a zajistit shodu mezi nalézacím a odvolacím soudem ve věcech vinny či nevinny obviněné osoby. Zatímco odvolací soud může zprostit obžaloby, nemůže naopak uznat někoho vinným bez souhlasu prvního stupně – taková pravomoc mu není přiznána.
Dávný dokument Protokolu č. 7 k Úmluvě o lidských právech sice umožňuje uznání viny i u odvolacích soudů, avšak pouze pokud to vyhovuje základním lidským právům daného jednotlivce. Pokud vnitrostátní zákon nezajišťuje stejnou možnost pro uznání viny než mezinárodní smlouvy, platí přednost domácí legislativy jako výraz vůle českého zákonodárce.
Vrchní soud v Praze byl již dříve kritizován za způsob, jakým se propracoval ke konkrétním případům despektující nezávislost ostatních institucí práva. Příklad Roberta Tempela ukazuje na možné justiční omyly a nutnost pečlivého hodnocení každého případu bez ohledu na tlak vyšších instancí.
Tempel byl původně zproštěn obžaloby krajským soudem, avšak jeho případ byl opět otevřen Vrchním soudem za předpokladu výměny členů senátu a následného převedení kauzy do Prahy. Tento postup nejenže odporoval myšlence nestrannosti spravedlnosti, ale také ohrozil tvrzení o hospodaření s jednotlivými případy spravedlivě podle platných pravidel týkajících se procesu vyjudikace.
Ústavní soud měl přitom možnost zakročit také ve zmínkách kolem jiné známější kauzy Lukáše Nečesaného – jeho snahy po odsouzení ukázaly podobnou praxi jako v případě Tempela. U Jany Nečasové Nagyové však bylo opomenuto ošetřit tento problém novými opatřeními směrem k prevenci podobných situací do budoucnosti – což vzbuzuje otázku dodatečné reflexe celkových praktik fungování justičního systému jako takového.Docent JUDr. Zdeněk Koudelka, představitel strany Trikolora, vyjádřil názor, že rozsudek vrchního soudu týkající se Andreje Babiše je systémově chybný. Podle něj by měla být zajištěna spravedlnost a důvěra ve soudní systém, což v tomto případě podle jeho tvrzení není naplněno. Tímto způsobem Koudelka poukázal na nedostatky v právním řízení a na obavy nad fungováním justičního systému.
Koudelka kritizoval rozhodnutí Městského soudu v Praze za to, že vedlo k odsouzení Babiše až po změně soudkyně, což podle něj podkopává důvěru ve spravedlivý proces. Uvedl přitom příklad kauzy Roberta Templa jako varovný signál o tom, jak lze manipulovat s justicí a právními kroky tak, aby byly upraveny ve prospěch jednomu či druhému stranou konfliktu.
V této souvislosti se zaměřil na zásah Evropského soudu pro lidská práva do Templovy kauzy. Ten rozhodl o obnově řízení a zrušení předchozího odsuzujícího verdiktu českých soudů. V rámci tohoto případu byl nakonec osvobozen od obžaloby poté, co si odpykal dvě dekády za mřížemi kvůli chybně uplatněným trestům.
Podle Koudelky je rozhodnutí týkající se Templa jedním z nejodpornějších momentů českého soudnictví; vysvětluje to matematiku migrace judikatury a překročení masivních porušení procesních práv jednotlivce při pátrání po vinících trestných činů. Oproti tomu považuje současné události kolem Babiše за odstrašující příklad více než neochotu justice dodržovat základní principy zákonnosti.
K dispozici jsou také další klíčové údaje ohledně možné diskriminace ve výkladu zákona či problematického jednání státního zastupitelství během těchto procesů. Dle názoru Koudelky tyto praxe vyvolávají otázku nezávislosti justice jako celku.
Na závěr by bylo dobré zdůraznit význam stabilního justičního prostředí bez nezdravých tlaků ze strany politických aktérů nebo mediální publicistiky. Obnovit důvěru veřejnosti může jen transparentnost v procesu posuzování nejen jednotlivých případů ale i celého systému trestného soudnictví.Koudelka, člen strany Trikolora, se vyjádřil k nedávnému verdiktu vrchního soudu týkajícímu se bývalého premiéra Andreje Babiše. Podle něj je tento rozsudek systémově chybný a naznačuje hlubší problém v našem právním systému. V rámci svých vyjádření zdůraznil, že komplikovanost soudního rozhodnutí může ohrozit důvěru občanů v justici a celkové právní postupy.
Koudelka kritizoval nejen obsah rozsudku, ale také postup soudních orgánů při jeho vydávání. Vyjádřil obavy z toho, jak tato rozhodnutí ovlivňují politickou scénu a mohou mít dalekosáhlé následky pro zachování demokratických principů. Upozornil na to, že právo by mělo sloužit jako ochranný štít pro občany, nikoli jako nástroj k manipulaci s politickými rivaly.
Podle Koudelky je stěžejní otázkou princip dvojinstančnosti trestního řízení, který podle něj nebyl v tomto případě plně respektován. Rozsudek vrchního soudu podle něj neprošel dostatečným přezkumem nižšími instancemi a mohl vyústit v neodůvodněný tlak na jednotlivce i instituce. Tento prvek vytváří precedens ohrožující integrity celé jurisdikce.
Další výtkou ze strany Koudelky je i možné poškození dobrého jména Andreje Babiše prostřednictvím mediálního pokrytí této kauzy. Domnívá se totiž, že takovéto situace mohou poškodit nejen jednotlivce ale také celou politickou kulturu v zemi. Podle něj by soudní orgány měly pečlivě zvažovat dopady svých rozhodnutí na společnost.
Tento krok od Koudelky přichází v době rostoucí polarizace české politiky a zdá se být reakcí na stále častější používání právních nástrojů k dosažení politických cílů. Apeluje proto na potřebu reformy současného nastavení justičního systému s cílem obnovit důvěru veřejnosti vůči němu.
Na závěr Koudelka upozorňuje nejenom na nynější situaci kolem Babiše (kdy jde o osobní napadání), ale také volá po širším dialogu o budoucí podobě české justice a jejích klíčových principech mezi všemi zainteresovanými stranami ve společnosti.