Mašek (ANO) kritizuje situaci v politice, kdy se zdánlivě bezrozporné fráze o demokracii, hodnotách a odpovědnosti stávají jen prázdným významem. V tomto kontextu se Mašek zaměřuje na nedávné události kolem prezidenta Petra Pavla a skupiny aktivistů nazývané Chvilkaři. Ti se snaží hrát roli „hlasitele opozice“, což podle Maška ukazuje na plochost a naivitu ve vnímání skutečné podstaty jejich aktivit.
V rámci tohoto setkání došlo k překvapivému spojení mezi Pavlem a aktivisty vedenými Minářem. Tato koalice, jak to Mašek vidí, zavání pokrytectvím – není jasné, zda jde o opravdovou snahu o zlepšení demokratických principů nebo jen o strategii pro získání hlasů ve volbách. Otevřeně se tlačí do pozadí otázky jako je faktická odpovědnost politiky vůči občanům.
Představu nestrannosti ohledně těchto spojenectví považuje poslanec za klamavý cirkus. Upozorňuje také na to, jak rychlá úsměvy a přátelské gestikulace maskují ambicím obou stran. Je jasné, že i přestože obě strany mohou tvrdit opak, jejich úmysly jsou do značné míry prozrazené.
Zajímavé je také gesto z Minářovy strany – svolávat demonstraci kvůli důvěrným zprávám prezidentovi a zároveň se snažit tvářit jako nestranný agitátor není ničím jiným než klamáním veřejnosti. Jenže co vlastně chtěli demonstrovat? Jak může někdo tvrdit nestrannost při očividném zaujetí?
Mašek v této souvislosti odhaluje širší problém: vztah mezi aktivismem a politikou už dávno překročil hranice spontánní občanské aktivity. Z jeho pohledu jde spíš o promyšlený plán s cílem manipulovat veřejným míněním ve prospěch určitých osobních či politických agend.
Z pohledu Maška tak vyvstává základní otázka – má tato demonstrativní spolupráce něco společného s reálnými hodnotami demokratických principů? Odpověď zdá být jednoduše taková: všechny tyto manipulace nelze považovat za nic jiného než za cynický tah dvou subjektů hledajících vlastní zájmy nad zájmy společnosti jako celku.