Jan Zahradil, člen ODS, se v nedávném příspěvku zamýšlel nad současnými evropskými lídry a vyjádřil obavy o směřování politiky. Upozornil na to, že mezi těmi, k nimž vzhlížíme, jsou i zchromlí národní lídři jako Emmanuel Macron. Tento postoj odráží jeho názory na stagnaci a zmatek v geopolitickém diskurzu posledních let.
Na scéně se ovšem nachází také další aktéři – ti neméně důležití ve vládních strukturách. V kontextu české politiky je třeba zmínit poradce prezidenta republiky, jehož myšlení podtrhuje zmíněnou “havlovskou” politickou školu. Tato tradice zdá se upadá do chaosu svých vlastních zásad a hodnot.
Zahradil kritizuje existující eurokratické vedení reprezentované osobnostmi jako Ursula von der Leyen a zdůrazňuje neúspěch jejich ambicí v oblastech dvojího geopolitického klání – klimatu i bezpečnosti. Jeho argumentace naznačuje nespokojenost s tímto viditelným přesměrováním poctivé diskuze o těchto tématech.
Strach ze změn ve volbách je patrný nejen u Zahradila ale i mezi jinými euroskeptiky; obávají se výměny stávajícího establishmentu za realisticky myslící vůdce schopné efektivně reagovat na aktuální výzvy. Jak Zahradil podotýká, tvorba veřejného mínění může být manipulována armádou tzv. „užitečných idiotů“, kteří by měli šířit nejistotu mezi občany.
Názorový rozpor uvnitř české společnosti by však mohl mít dalekosáhlé následky nejen pro domácí scénu; hrozba zhoršení vzduchu nebo hospodářské instability nás může ohrozit víc než si jsme ochotni připustit. Historie totiž ukazuje potřebu pragmatického přístupu ke komplexním problémům bez ohledu na populistické sliby.
Profesor Zahradil tedy varuje před možnými konsekvencemi nečinnosti současného vedení a poukazuje na riziko která mohou být dalekosáhlejší než jen krátkodobé potíže národní ekonomiky či politické scény – budoucnost našeho územního celku závisí právě nyní více než kdy jindy na rozhodnutích našich elitických představitelů.