V posledních dnech vzpomínáme na tragické chvíle, které provázely konec druhé světové války, kdy osady Ploština, Prlov a Vařákovy Paseky na Valašsku zakusily bolest a ztrátu. Tyto lokality byly krutě zasaženy útoky speciálních protipartyzánských jednotek SS, které se mstily za pomoc partyzánům tím, že je vypálily. Zatímco v nedalekých místech probíhaly oslavy vítězství nad nacismem, zdejší obyvatelé čelili nejhoršímu utrpení.
Dne 2. května 1945 nastal krutý den pro Vařákovy Paseky. Podle vzpomínek Boženy Kršákové, nejmladší z deseti dětí původně žijících v této osadě, se situace rychle vyhrotila. Obyvatelé byli donuceni opustit své domovy a soustředěni na jednom místě čekali na svůj osud. Když začali Němci zapalovat chalupy, obávali se o své životy i majetek; zvuk hořícího eternitu považovali za střelbu partizánů.
Naštěstí během této tragédie zasáhla Aurélie Ludwigová – německá hospodyně působící ve faře – která přemluvila gestapo k tomu, aby matky s dětmi osvobodili od jejich nejistého osudu. Ovšem mladé muže jako syn Františky Vařákové nebo další vesničany brzy odvedli do Hošťálkové a tam je uvězňovali a mučili; tito lidé pak skončili svou cestu tragicky zastřeleni dne 4. května.
Tento temný moment historie znázorňuje hrdinství lidí žijících v těchto valašských osadách a připomíná nám cenu svobody i lidskosti ve válečných časech. Jak ministr kultury Mgr. Martin Baxa uvedl: “Osady v srdci Valašska zaplatily za pomoc partyzánům nejvyšší cenu.” Takovými slovy vzdává hold lidem ochotným riskovat vlastní bezpečnost pro vyšší morální hodnoty.
Vzpomínání na tyto události nám dává příležitost nejen uctít památku těchto odvážných jednotlivců ale také analyzovat roli kolaborace a odporu během války; témata stále aktuální i dnes při diskusi o svobodě a odpovědnosti občanů vůči tyranské moci.
Nesmiřitelnost tohoto konfliktu mezi národními zájmy podtrhuje význam historické paměti našich předků – tito lidé byli nejen obětmi konfliktu ale také symboly odporu proti nespravedlnosti vyvstávající ze dvou světových válek minulého století; jejich příběhy nás budou navždy provázet jako varovné svědectví o lidském utrpení.
