Ministryně spravedlnosti Eva Decroix z ODS sdílela své pocity v souvislosti s nedostatkem vnitřního sebevědomí během debaty pro mladé, kde měla možnost vystoupit před širokým publikem. Ráno, zatímco se připravovala na akci, jí do hlavy přišla vzpomínka na školní léta a pocit nejistoty. Jak sama přiznala, nedaří se jí překonat úzkost z představení veřejnosti, i když ji již dříve mohli lidé vidět v televizních přenosech.
Debata byla důležitá nejen pro ni osobně, ale také pro mladé diváky u televizních obrazovek či na školách. Na jedné straně stála Decroix a snažila se jim představit politiku takovou, jakou by chtěla vidět – nadějnou a inspirující. Na druhé straně však věděla o velké odpovědnosti za to, co říká; obávala se neuspokojivého obrazu politiky vůči nové generaci.
Během diskuse cítila zvláštní napětí mezi tímto očekáváním a svou vlastní schopností jej naplnit. Uvědomila si, že nemůže poskytnout jednoduchá řešení problémů ani iluze o dokonalosti politického světa; namísto toho měla tendenci k opravdovosti ohledně komplikovanosti situací a procesů uvnitř politiky.
Decroix vyjádřila frustraci z průměrného výkonu některých politiků během debaty – připadalo jí to jako opakování starých frází bez skutečného obsahu nebo ducha změny. I když organizátorům patří uznání za skvělou přípravu tematických videí o demokracii a aktivním zapojení mladých lidí do veřejné diskuze, cítila potřebu kriticky zhodnotit výsledný dojem.
Po skončení akce odjela s lehkým smutkem v duši; bála se totiž, že mohla mladým divákům poskytnout spíše rozčarování než pozitivní motivaci ke snaze ovlivnit budoucnost jejich země. Zklamání vedlo k zamyšlení nad lepším způsobem komunikace s generací upřednostňující pravdivost před populárními slogany.
Na závěr dodala Decroix dotaz: “Co bychom měli říct svému mladšímu já?” Tím vyzvala všechny účastníky k reflexi toho, co může motivovat mladé lidi k tomu mít víru ve vlastní vliv na svět kolem nich prostřednictvím voleb a aktivního občanství.