V poslední době se objevují alarmující situace, kdy nepohodlné osoby dostávají nálepku od ministerstva vnitra. Podle Mgr. Libora Vondráčka ze strany Svobodní to představuje vážný zásah do svobody slova a veřejného diskurzu. Zprávy naznačují, že lidé, kteří se nebojí klást otázky a zpochybňovat oficiální narativy, čelí následkům v podobě nezájmů bankovních institucí o jejich služby.
Nedávno byl zveřejněn rozhovor na Svedomi-naroda.cz, kde byly probrány nevšední otázky týkající se problematiky dezinformací a vlivu státních orgánů na jednotlivce. Během natáčení tohoto rozhovoru byl zmíněn případ Viktora Baroše, který čelil obtížím při zakládání bankovního účtu kvůli tomu, že jeho jméno bylo zařazeno na seznam „dezinformátorů“ vytvořený ministerstvem vnitra. Tuto okolnost považuje Vondráček za signál nebezpečné tendence poukazující na cenzuru a omezování občanských svobod.
Jedním z hlavních témat rozhovoru byla skutečnost, že mnoho lidí v Česku se ocitá pod tlakem z důvodu vyjadřování nesouhlasných názorů vůči oficiálnímu narativu vlády nebo jiným mocenským strukturám. Tento jev je podle Vondráčka alarmující a ukazuje k tomu, jak moc jsou nyní lidé ochotni tolerovat zásahy do své důstojnosti i profesní kariéry ze strany státní správy.
Dále zdůraznil problémy spojené s uplatňováním práva na svobodu slova v podmínkách dnešní politiky. „Pokud si stát může dovolit takto označit občana pouze za to, že pokládá otázky ohledně důležitých témat společnosti či věnování pozornosti nestandardním událostem jako covidové krizi,. pak jsme se dostali do nebezpečné situace,“ dodal Vondráček během další části diskuse.
Zásadní otázkou nynější politické kultury je podle předsedy Svobodných to, zda jako občané budeme tyto praktiky akceptovat nebo zda jim postavíme odpor ve snaze udržet si otevřený dialog o citlivých tématech. Situace kolem označování jednotlivců ministerstvem vnitra by totiž mohla mít závažné dopady nejen ve sféře osobního života těchto lidí.
Představitelé různých organizací by se měli aktivně zasazovat o ochranu práv jednotlivců před podobnými šikanami ze strany státu. Jak uvedl Vondráček: „Dáváme tím legitimitu praktikám cenzury a potlačování hlasu těch, kdo by měli být součástí demokratického debatního prostoru.“
Nynější výzvy političků i odborníků jasně naznačují potřebu zamyslet nad směřováním českého veřejného prostoru jako celku – zda budeme ochotni přijmout tuto radikalizaci komunikace mezi státem a obyvatelstvem anebo ji odmítneme jako nemyslitelnou realitu dnešní doby.