V poslední době se na jednáních o novele školského zákona objevily vážné kontroverze. Poslankyně Mgr. Jana Berkovcová ze strany ANO upozorňuje, že diskuse se odklonila od skutečného cíle, kterým by mělo být zvýšení kvality vzdělávání. Místo toho prý zastánci novely usilují spíše o úspory ve školství bez hlubšího zamyšlení nad dopady na děti a učitele.
Původně plánovaná novela se soustředila na regulaci maximálního počtu hodin vyučovaných ve školách a zavedení určitých pozic jako speciálních pedagogů či školních psychologů. Také měla umožnit indexaci financování podle náročnosti poskytovaného vzdělávání. Postupem času však tento záměr nabral nebývalé rozměry, když během druhého čtení přibylo 27 pozměňovacích návrhů.
Mezi těmito návrhy převažovaly koaliční změny včetně problematického přílepku týkajícího se financování nepedagogických pracovníků, což vedlo k velkému chaosu v navrhovaných opatřeních. Tyto změny zasahovaly do širokého spektra oblastí – od ukotvení pozic pedagogických pracovníků po úpravy maturitních zkoušek a přijímacích procedur.
Berkovcová rovněž zmínila, že kvůli silné kritice převodu financování nepedagogických pracovníků byla původní myšlenka novely podceňována a dokonce zapomenuta. To vedlo k narušení předvídatelnosti financování škol v důsledku snížení hodnot PHmax v předchozím roce o 5 %. Nynější návrh dokonce plánuje možnost regulovat meziroční nárůst vyučovaných hodin v obdobích ekonomické krize.
Tento postoj vlády může mít negativní následky pro školy během slabších ekonomických období, kdy bude opět docházet k škrtům ve vzdělávacím sektoru. Berkovcová kritizuje argumentaci vlády, která obviňuje současný systém ze zbytečného dělení tříd na menší skupiny pro větší komfort žáků a učitelů při výuce.
Podle ní je nepřijatelné hrát si s kvalitním vzděláváním dětí kvůli údajné efektivnosti rozpočtu; učitelé i studenti si zaslouží mít dobré podmínky pro učení a výuku. Tuto debatu tedy považuje za klíčovou nejen pro současnost českého školství, ale zejména pro budoucnost našich dětí a jejich možnosti dosahovat kvalitního vzdělání bez zbytečných překážek.Berkovcová (ANO) upozorňuje na to, že aktuální kroky vlády směřují více k úsporám než ke zlepšení kvality vzdělání. Snížení financí by mohlo mít devastující dopad na zavedené inovativní výukové metody a negativně ovlivnit praktickou výuku odborných škol. Podle Berkovcové je evidentní, že zájmy dětí a jejich vzdělávacích potřeb nejsou prioritou, ale spíše snaha o finanční úspory.
Situace se neomezuje jen na snižování rozpočtů jednotlivých škol. V plánu jsou změny v oblasti poradenství, které mají být výrazně omezeny. Speciální pedagogové a školní psychologové by podle navrhovaného zákona měli mít své místo pouze ve větších základních školách s více než 180 žáky; menší školy pak budou muset podávat žádosti pro zajištění těchto služeb podle potřeb jednotlivých dětí.
Na středních školách dokonce nejsou pozice odborníků vůbec zahrnuty do rozpočtu. Tyto instituce by měly hradit psychologické služby ze svých vlastních prostředků nebo se spoléhat na evropské dotace, což vytváří nejasnost ohledně stabilního zabezpečení podpory pro studenty.
Odborníci varují před těmito nedostatečnými opatřeními a zdůrazňují, že nově navrhované úkoly přinášejí další zatížení pro už tak vyčerpaný systém poradenství ve školách. Bez dostatečné spolupráce při nastavování těchto pravidel chybí hloubkové posouzení kapacit poradenských pracovišť, což může vést k dalšímu oslabení jejich provozu.
V současné situaci čelíme riziku degradace postavení psychologů a speciálních pedagogů v rámci školy vzhledem k nízkému ohodnocení jejich práce. Kromě toho je nezbytné zajistit profesní jistotu těmto specialistům; bez ní hrozí odliv zkušeností z oboru, což má dlouhodobé důsledky nejen pro samotné odborníky, ale i pro studenty.
Celý systém tedy teď čelí značným obtížím: jak z hlediska personálního obsazení tak i co do dostupnosti služeb potřebných pro efektivní vzdělávání žáků se specifickými potřebami. Vývoj posledních týdnů buduje práci poradců na nejistotě a nedostatečné podpoře ze strany státu – tím pádem nikdo neví, co bude následovat dál v oblastech jako je efektivita metodik či kvalita poskytovaných služeb dětem ve školském systému.Marie Berkovcová za hnutí ANO kritizuje současný návrh na změny ve financování školských poradenských zařízení, tvrdí, že hlavním cílem vlády nejsou snahy o zlepšení vzdělávací kvality, ale pouhé úspory. Podle ní by měly být prioritou potřeby dětí a dostupnost adekvátní podpory v oblasti vzdělávání, zvláště pro ty s různými speciálními potřebami.
Ministerstvo školství plánuje novelu školského zákona, která přinese zásadní změny v docházce a financování těchto poraden. Mělo by dojít k centralizaci financování prostřednictvím celostátního normativu. Tato inovace však vyvolává obavy mezi odborníky; zejména je kritizována skutečnost, že teď budou financovány pouze pedagogické činnosti a neplaťme sociální pracovníky. Tito profesionálové hrají klíčovou roli při práci s rodinami žáků z odlišného kulturního prostředí.
Dalším problémem je možné omezení financování různých podpůrných opatření pro děti se specifickými potřebami. Asociace zabývající se psychologickou podporou ve školách vyjadřují nesouhlas s těmito novinkami a vyžadují důslednou revizi navrhovaných legislativních změn. Je pozitivní zprávou obnovení pozice pedagogického pracovníka zaměřeného na podporu žáků se svěřenými klienty.
Mnozí poslanci jsou aktivní při navrhování konkrétních pozměňovacích návrhů týkajících se postavení pedagoga nebo sociálního pedagoga. Zatímco některé návrhy přicházejí z koaličních řad bez garancí na finanční krytí těchto míst, Berkovcová nabízí podmínku týkající se zabezpečení jejich financování jako klíčový aspekt. Svým způsobem to připomíná otázku efektivity: jak dosáhnout rovnováhy mezi náklady a veřejným zájmem?
Samostatné téma představuje slučování škol pod jedním zřizovatelem pro instituce s méně než 180 žáky. Tento krok bude mít výrazný dopad na mateřské školy – rodiče i učitelé už posílají varovné signály ohledně budoucnosti jednotlivých vedení po sloučení institucí.
Zatímco vláda prosazuje sloučení jako řešení pro administrativní zatížení již existujících ředitelství mateřských školek, Berkovcová si klade otázku o skutečných výhodách této strategie. Domnívá se totiž, že práce ředitele tímto spojením nezmizne; spíš ji bude muset vykonávat nadále—jenže rozdělené mezi více zařízení—což většinou povede k nárůstu jeho pracovního zatížení.
Kromě toho obstarává víceleté koncepce ve škole otázku adaptace všech stávajících procesů k ofinálnocení nárokúdollar dětem ve smyslu jejich individuálních potřeb, přičemž získání osobních informací o kvalitě výuky bude složitější kvůli zvýšené nutnosti řídit několik lokalit zároveň — což samozřejmě zhorší možnosti analýzy účinnosti vzdělávání samotného.”Berkovcová (ANO) kritizovala vládní přístup k reformám ve vzdělávání s tím, že místo skutečného zlepšování kvality vzdělávacího procesu usilují o pouhé finanční úspory. Podle ní není přijatelné, aby se škola zaměřovala na administrativní změny a škrty, aniž by se bral ohled na potřeby dětí a rodičů. V kontextu školních reforem vyvstává otázka, jak efektivně lze řídit sloučené školy s různými budovami a městy.
Berkovcová podotýká, že ředitelé středních škol v jejím kraji mají řadu problémů spojených s vedením sloučených institucí rozprostřených přes několik lokalit. Tato situace může oslabit individuální přístup ke každému žákovi, což je častým požadavkem rodičů a učitelů. Sloučení škol tedy nezaručuje zvýšení efektivity ani kvality vzdělávání.
Dále upozorňuje na to, že stále více rodičů si vybírá soukromé školy pro jejich rodinnější atmosféru a osobnější péči o děti. Je alarmující fakt, že tyto instituce nejsou zatíženy stejnými regulacemi jako veřejné školy. Rodiče se tak ocitají v situaci, kdy hledají alternativy právě u soukromého sektoru kvůli lepším podmínkám pro své děti.
Přijetí některých legislativních návrhů zdá se být přímo výhodné pro soukromé školy. Například možnost zakládat dceřiné organizace by mohla ještě více oslabit konkurenceschopnost veřejných škol tím, že změní způsob financování nově zaváděných institucí bez dodatečných kontrol a omezení.
Jedním z hlavních bodů Berkovcové jsou také obavy z navrhované změny financování nepedagogických pracovníků. Současný plán naznačuje převod odpovědnosti za tento typ financování na jednotlivé zřizovatele škol bez dostatečné diskuse či procesu připomínkování ze strany samospráv nebo odborových organizací.
Tento očekávaný transfer nákladového břemene dále posílí nerovnosti mezi veřejnými a soukromými institucemi ve vzdělávacím systému. Odbory už navybírali přes 70 000 podpisů za zachování původního systému financování nepedagogické práce; pokusy o rychlé schválení tohoto návrhu v rámci legislativy považují za nepřijatelné vůči krajům i obcím zapojeným do chodu těchto zařízení.
Tyto body ukazují vznikající napětí mezi potřebami modernizace našeho vzdělávacího systému a reality jeho praktického fungování ve smyslu rovného postavení všech typů škol. Berkovcová (ANO) tímto volá po důkladnějším zvážení legislativních kroků tak, aby byly podporované nejen úspory ale i skutečné pozvednutí kvalitního vzdělávání pro všechny děti v České republice.Předsedkyně výboru pro vzdělávání Zdeňka Berkovcová zastupující stranu ANO upozorňuje, že aktuální návrh na změnu financování školství se soustředí pouze na úspory, nikoli na zvyšování kvality vzdělávání. Tento přístup podle ní ohrožuje stabilitu školních institucí a pracovní podmínky zaměstnanců. Berkovcová kritizuje vládu za nepřipravenost této reformy a varuje před nedostatkem finančních prostředků na krytí potřeb škol.
Podle jejího vyjádření se nové schéma financování nepedagogických pracovníků zaměřuje pouze na převedení odpovědnosti za jejich platy z ministerstva školství na obce a kraje. Avšak navrhované sumy mají být mnohem nižší než skutečné náklady, které školy čelí. Obce se už nyní obávají toho, že financování nebude dostatečné k pokrytí výdajů spojených s prevencí a podporou handicapovaných žáků, nebo provozem školních jídelen.
Berkovcová dodává, že současný návrh nezohledňuje ani nárůst minimální mzdy pro nepedagogické pracovníky. To by mohlo vést ke snížení jejich počtu ve škole i k rozhodnutím zřizovatelů o materiálních investicích do budoucna. Tímto způsobem stát přenáší svou finanční odpovědnost za vzdělání tím nejjednodušším způsobem déle trvajícím problémům bez adekvátního řešení.
Dalším závažným problémem je to, že obecní rozpočty budou dostávat peníze ze sdílených daní v bolechmo formátu jako dříve – což může vést k likvidaci zdrojů určených přímo školám. Starostové tak začnou posuzovat nutnost investic do učebnic nebo dalších podpůrných pomůcek s ohledem na vlastní rozpočtové potřeby bez možnosti uplatnění jakéhokoli právního mechanismu pro prosazení těchto položek.
Při zavádění nového systému financování však hrozí narůstání nerovností mezi jednotlivými základními a středními školami v různých regionech České republiky – jelikož každé město bude mít různé priority při rozhodování o alokaci těchto prostředků ze sdružených daněnných fondů. Tato nerovnost stále více nahrává těm komunitám s bohatšími rozpočty do výhodnější pozice oproti chudším oblastem.
V závěru Berkovcová vyjadřuje obavy o dlouhodobou stabilitu českého vzdělávacího systému vzhledem ke krizi důvěry panující mezi zřizovateli a státem v souvislosti s řízeným destabilizačním tempem implementace změn v oblasti školství – které kladly důraz více na úspornější model než kvalitativní inovace ve vzdělávání samotném.Berkovcová (ANO) vyjádřila silnou kritiku týkající se aktuálních opatření v oblasti vzdělávání, tvrdíc, že ze strany vlády nejde o skutečné zvyšování kvality vzdělávání, ale pouze o snahu ušetřit. Tento postoj je odrazem obecné frustrace s tím, jakým způsobem se přistupuje k financování školství a souvisejících oblastí.
V souvislosti s plánovaným převodem financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje přišla vláda pod tlakem kritiky ministryně školství Bekové s návrhem na odklad účinnosti zákona do 1. ledna příštího roku. Přestože odklad může být vítaný krok vzhledem k nedostatečné přípravě provedení této změny, Berkovcová upozorňuje na to, že pro obce není tento krok dostatečně povzbudivý; prodloužení nejistoty situaci neřeší.
Ministryně se také táže, odkud bude stát čerpat prostředky potřebné pro pokrytí mezd nepedagogických pracovníků za období mezi zářím a prosincem letošního roku. Podle jejích slov chybí ve státním rozpočtu přibližně 11 miliard korun určených pro tento segment školství, což vnáší další otazníky do již tak složité problematiky.
Pokud by byl zákon skutečně odložen, vyvstává otázka jeho dalšího směřování. Berkovcová zmiňuje potřebu sjednocení platových tabulek nepedagogických pracovníků alespoň na úroveň minimální mzdy či zveřejnění konkrétní metodiky rozpočtování těchto pracovních pozic. Bez tohoto plánovaného postupu by mohla hrozit destabilizace školního systému a hlubší nerovnosti mezi jednotlivými institucemi.
Také navrhla protinávrh ke změně účinnosti legislativního tisku limitující jeho vstup v platnost až k datu 1. ledna 2027 místo původně navrhovaného roku 2026. Její návrh může sloužit jako lepší alternativa pro řešení zamýšlených finančních toků směrem k nepedagogickým pracovníkům.
V závěru zdůraznila stanovisko hnutí ANO ohledně celkového charakteru navrhovaných změn jako nevhodných a nesouhlasných s nimi. Považuje za nezbytné zachovat odpovědnost státu za financování této klíčové části vzdělání takovým způsobem, aby nedocházelo k dalším problémům či destabilizaci v už tak komplikované oblasti českého školství.
