Američané jsou na svou léta budovanou demokracii pyšní a jsou zvyklí pravidelně vyvažovat poměr sil, aby Demokraté či Republikáni neměli dlouhodobě příliš moci najednou. V nedávných takzvaných “midterms” sice administrativa Demokratického prezidenta Joea Bidena udržela poměrně překvapivě většinu v americkém senátu, ale ve sněmovně reprezentantů většinu na základě přehodnocení voličů ztratila, čímž se moc více rozmělnila, což je v Americe dost obvyklý jev.
Lednové volby prezidenta budou pro nás něco jako americké “midterms”, proto se dá předpokládat, že by Američané v rámci vyvažování moci u nás nevolili vládního politika a už vůbec ne provládní loutku, kde mám minimálně u jednoho kandidáta či kandidátky tušení, že by jí být mohl či mohla. Konkrétní jméno si však nechám pro sebe.
Pojďme si tedy nejprve shrnout aktuální rozložení moci v Česku. Vládní moc drží pevně v rukou pětikoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti a STAN okolo premiéra Fialy. Vládní strany poté z logiky věci drží většinu i v Poslanecké sněmovně, která dala vládě důvěru a kde mají pohodlných 108 poslanců, kteří si snad jen kromě ústavních zákonů prohlasují bez problému téměř cokoliv.
Strany pětikoalice, zejména tedy zásluhou primární trojkoalice Spolu, drží nad opozicí drtivou většinu také v Senátu, který až na pár rebelů z vlastních senátorských lavic, pracuje vesměs v souladu s vládou a maximálně vypomůže opravou chyby v zákoně.
A teď se teprve dostáváme k tomu zajímavému, protože pro mocenské poměry v zemi by bylo tuze zajímavé, kdyby blížící se prezidentské volby vyhrál provládní kandidát, který vystřídá současnou neřízenou střelu v podobě Miloše Zemana. Premiér Fiala vyjádřil za koalici Spolu podporu třem kandidátům, a to jmenovitě Pavlu Fischerovi, který byl zvolen do Senátu s podporou čtyřech vládních stran, dále generálu Petru Pavlovi a nakonec Danuši Nerudové, ke které mají nejblíž zároveň i Piráti a STAN.
Všichni tři se více či méně netají náklonností ke stranám vládní pětikoalice – Pavel Fischer má svými konzervativními názory zřejmě velmi blízko ke KDU-ČSL, Danuše Nerudová se zase 17. listopadu vesele procházela po boku předsedy STAN a Petr Pavel, který většinu kritiky směřuje dlouhodobě vůči svému soupeři v prezidentském klání Andreji Babišovi, se k Fialově vládě vyjadřuje téměř nekriticky.
Kdyby tedy jeden z těchto třech kandidátů vyhrál, vládní strany by měly mocensky velmi blízko i k prezidentské funkci. Minimálně výrazně blíž, než je tomu nyní. A to není všechno – třešničkou toho všeho je, že nový prezident bude vybírat zároveň i nového předsedu Ústavního soudu po Pavlu Rychetském, kterému končí funkční období. Vládní pětikoalice by tedy za určitých okolností mohla ovládnout všechny nejvyšší instituce v zemi.
Koho by tedy s nejvyšší pravděpodobností volil, když nepočítáme zarputilé straníky, průměrný a demokracií vyspělý Američan? Volil by někoho z opozice. A jelikož Američané mají rádi vítěze, volba by pravděpodobně padla na Andreje Babiše jako minimálně nejmenší zlo. Ať už se vám taková volba líbí, nebo nelíbí.
