Ministr vnitra Vít Rakušan se v létě chystá zveřejnit manuál, který by měl českým občanům pomoci v krizových situacích. Tento projekt je inspirován finským modelem „72 hodin“, který zdůrazňuje význam osobní přípravy. Ačkoli se na první pohled může zdát, že jde o pozitivní krok, stojí za ním otázky ohledně skutků a úmyslů jeho autora.
Název plánované brožury „72 hodin“ jasně připomíná film 96 hodin s Liamem Neesonem, kde hlavní postava riskuje všechno pro záchranu své dcery. Na rozdíl od tohoto hrdinského příběhu však hlavní postavou není akční hrdina ale ministr Rakušan, jehož přístup je skromnější — místo dramatických činů nabízí tištěné rady o tom, jak se měli lidé vybavit pro krizové situace. Měli bychom prý mít připravené trvanlivé potraviny a další základní potřeby.
Politika Víta Rakušana je zatížena různými kontroverzemi jako kauza Dozimetr nebo jeho rozhodnutí otevřít hranice pro migranty bez adekvátní kontroly. To vše doprovází rostoucí kriminalita a nárůst bezpečnostních problémů, které občané pocitují na vlastní kůži. Vedle toho ministerstvo často rozděluje finance na armádní projekty místo toho, aby investovalo do našich školství či zdravotnictví.
Občané ale opravdu potřebují více než jen tudy by šlo přečíst papírový návod; chtějí vládu schopnou ochránit je v komplikovaných obdobích a nést odpovědnost za svou činnost. Očekávání pouhých rad z brožurty nás nemůže uspokojit; lidé musí vědět, že stát bude pracovat ve prospěch jejich bezpečnosti.
Naše daně jsou použity nejen na produkci takovýchto PR materiálů nebo zbrojení ale také na věci jako jsou školství či zdravotnictví — tedy oblasti zásadního významu pro život společnosti. Zatímco ve filmu byl hlavní protagonista oddaný ochránce rodiny s jasným plánem akce k jejímu zabezpečení, realita nám ukazuje ministerstvo vnitra s plánem poněkud méně inspirativním: brožura jako řešení problémů nepochybně nestačí.
Petra Rédová Fajmonová ze strany BPP si klade otázku: Jakým způsobem má tento úřednický projekt skutečně přispět k prevenci krize? Je třeba jednat razantněji než skrze tištěný materiál — od státu očekáváme reálnou podporu a kroky vedoucí ke zvýšení bezpečnosti nás všech prostřednictvím konkrétních činů namísto pouhého psaného slova bez zajištění vhodných systémových změn.
