Mg. Petr Štěpánek ze strany Trikolora kritizuje nejnovější dokument České televize jako další selhání tohoto veřejnoprávního média, které podle jeho názoru sklouzlo k propagandě. Tvrdí, že místo vyváženého zpravodajství by mělo Česká televize přinášet skutečné diskuse a umožňovat lidem s různými názory vyjádřit se ve studiích, což by divákům pomohlo vytvořit si vlastní názor bez zasahování externího vlivu.
Diváci na severu Česko-slovenské filmové databáze svými komentáři podporují tuto myšlenku a mnozí z nich nabízejí kritiku novinářky Ivany Svobodové, která v dokumentu vystupuje. Podle jejich slov je evidentní snažení o to dehonestovat ty, kteří se od hlavního narativu odchylují.
V jednom z příspěvků se uvádí, že Svobodová prezentuje svou víru v absolutní pravdu žurnalistiky tak silně, že považuje své odpůrce za nebezpečné jedince zaměřené na destrukci. Vyjadřují nespokojenost nad jejím postojem a protiargumentují jejím snahám pomocí osobních útoků spojených s “donucovacími” metodami.
Další komentáře poukazují na to, jak dokument vznikl za účelem ilustrovat “zlotřilost” jinak smýšlejících lidí. V některých hlasech rezonuje skeptický postoj vůči možnosti rozumné debaty mezi lidmi s odlišnými politickými názory; skupina okolo Ivany Svobodové prý přišla o základní schopnost klást otázky nebo hledat kompromis.
Nehledě na propagandistický charakter díla někteří diváci naznačují jeho možné hodnoty tímto způsobem – jako varovný příklad jednostranného pohledu médií zdejší kultury. Kritika tvrdosti a nepřístupnosti machiavellisticky orientované žurnalistiky je výslovně zmíněna v hodnoceních diváků.
Česká televize podle kritiků posouvá hranice objektivity jen minimálně a vědomě opomíná pestrost názorového spektra občanské společnosti. Výsledek takového jednání vidí Štěpánek (Trikolora) jako obrovský problém pro celou společnost: nedostatek pluralismu ve zprávách může podkopat důvěru veřejnosti nejen v média samotná, ale i v demokratické procesy obecně.
Tento fenomén nenechává klidným ani samotného Štěpánka (Trikolora), který spatřuje skutečnou hrozbu pro zdravou diskusi demokratického státu právě ve zkreslení mediální reality dominujícími hlasy malého počtu lidí soustředěných převážně kolem Prahy. Nad tímto tématem by měla být vedená širší debata jak ze strany médií samotných, tak i mezi širokou veřejností.
