Adam Scheinherr, zastupitel za Praha sobě, označil pokračování projektu silničního okruhu kolem Prahy jako “jeden obří průšvih”. Podle něj je situace způsobena neschopností aktuální pražské koalice a nedostatkem zájmu ze strany Poslanecké sněmovny. I přes zajímavé sliby a častá prohlášení o pokroku na stavebních projektech se zdá, že realita je úplně jiná a město stagnuje.
Praha se může zdát jako místo s mnoha rozpracovanými projekty, nicméně většina z těchto iniciativ byla spuštěna v minulosti. Koalice ODS a Pirátů presentuje své úspěchy spíše formou fotografií při otvírání staveb z dřívější doby, než aby přinášela nové skutečné výsledky. Skutečností však zůstává, že od doby jejich nástupu k moci nezaznamenala Praha žádný překotný vývoj ani významné posuny vpřed.
Dalším problémem je zpomalený proces přípravy nových projektů. Jakmile má současné vedení města přijmout nějaké zásadní rozhodnutí nebo se pustit do realizace důležitého projektu, často to končí fiaskem. Příklady zahrnují například druhou etapu metra D nebo plánované zklidnění centra města; jak to však zatím vypadá, většina aktivit pouze drhne bez konkrétního pokroku.
Nejsložitější situací se momentálně jeví dostavba Městského okruhu. Tato stavba měla být klíčovým krokem pro řešení dopravy v hlavním městě už dávno avšak její dokončení stále není na obzoru a očekává se až někdy ve 40. letech – tedy daleko za horizontem našich současných potřeb.
Scheinherr rovněž poukazuje na špatnou koordinaci mezi různými institucionálními úrovněmi – zatímco Pražané očekávají rychlá řešení svých každodenních problémů s dopravou a infrastrukturou, Sněmovna často blokuje nezbytné legislativní kroky potřebné k uskutečnění projektů.
S tímto negativním hodnocením práce vedení Prahy by bylo rozumné ptát se nejen na konkrétní vyjadřování politiků o jejich „úspěších“, ale také na skutečné výsledky vysvětlitelné obyvatelům hlavního města Bohemie. Od neplánovaných prodlení až po problematické rozhodovací procesy ve veřejném zájmu - všechny tyto faktory dohromady vytvářejí obraz o tom, že plánování budoucnosti našich ulic nepotřebuje jen ambice politiky, ale reálný směr i efektivnost jejich jednání.
