Mnoho komentátorů, voličů a několik současných politiků ČSSD, kteří drží ve straně moc, dávali loňský propadák ve sněmovních volbách za vinu bývalému předsedovi ČSSD a svého času vicepremiérovi vlády Janu Hamáčkovi. S novým předsedou Michalem Šmardou měly přijít nové myšlenky, obroda strany a světlé zítřky. Nestalo se, ČSSD je na tom ještě hůře než za zatracovaného Hamáčka.
Jan Hamáček získal v loňských volbách jako republikový lídr ČSSD pouze 4,6 procent a sociální demokraté vypadli ze Sněmovny. Byl to výprask, byl to debakl, to ano, ale nemuselo k němu vůbec dojít. Úspěch koalice Spolu spočíval v tom, že oproti minulým volbám se podařilo aktivizovat (zřejmě díky Milionu chvilek) zhruba o deset procent více voličů. Kdyby tito voliči nedošli, ČSSD by pravděpodobně s odřenými uši pětiprocentní hranici pro vstup do Sněmovny překonala.
Následovala logicky Hamáčkova rezignace na post šéfa ČSSD. Favoritem byla zprvu bývala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, za mocenské nitky však zatahali takzvaní městští liberálové ve straně okolo bývalého ministra zahraničí Tomáše Petříčka a hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického, kteří vycítili po neúspěchu Hamáčka svou šanci. I oni jsou mimochodem strůjci Hamáčkova neúspěchu, ke kterému mu úspěšně a dlouhodobě svými sobeckými kroky pomáhali.
Petříček s Netolickým však nekandidovali proti Maláčové sami, ale vyslali do bojů jako svého zástupce oblíbeného a lokálně úspěšného starostu Nového Města na Moravě Michala Šmardu, který boj o post předsedy strany vyhrál a posléze naznačil příklon strany k užší spolupráci s různými levicovými stranami, přičemž se netajil tím, že je mu sympatická spolupráce se stranou Zelených.
Problémem celého tohoto nápadu je, že městští liberálové, kteří oceňují zelenou a levicově progresivní politiku, už svou stranu mají a je daleko přitažlivější. Jmenuje se Pirátská strana, kdy je jasné, že charisma postrádající Šmarda nemůže u mladých voličů, ze kterých se rekrutuje tato cílová skupina, bodovat oproti dredatému Ivanu Bartošovi.
A tak se stalo, co se stalo a muselo se nutně stát. ČSSD pod vedením Šmardy spadla v posledních komunálních volbách na totální dno hraničící se zánikem strany, které může Hamáčkovým výsledkům ještě tiše závidět. Kdyby tento debakl nevzpomenul bývalý předseda sociálních demokratů – prezident Zeman, tak tento tristní výsledek ČSSD už nikoho vlastně ani nezajímá.
Sociálně demokraté ztratili více než polovinu zastupitelských mandátů a v Praze, která by měla být baštou současného směřování strany, získala ve čtyřkoalici, kdy lídryní byla Anna Šabatová za Zelené, pouhé dvě procenta hlasů. Pod vedením Hamáčka zde získala ČSSD před čtyřmi lety jako samostatná strana skoro o procento hlasů více. V loňských volbách do Sněmovny, kdy stranu v Praze vedla Jana Maláčová, oslovila ČSSD čtyři procenta voličů.
Třešničkou na dortu neúspěšného tažení ČSSD v letošních volbách bylo snad už jen to, že předseda strany ČSSD se za značku ČSSD natolik stydí, že ve svém městě raději kandidoval pod jiným názvem. Bude následovat Šmardova rezignace? Takového předsedu si naše nejstarší strana opravdu nezaslouží.
