Fialova vláda je první vládou od revoluce, která v průběhu vládnutí změnila své programové prohlášení, kdy toho z jejích slibů moc nezbylo. Argumenty vlády jsou takové, že nastaly nečekané události jako válka na Ukrajině nebo energetická krize. Ke změně programového prohlášení však nedošlo ani v případě Babišovy vlády, která také asi mohla jen těžko očekávat, že Česko postihne epidemie koronaviru.
Vláda schválila změnu programového prohlášení 1. března, z původních slibů občanům toho moc nezbylo. Analýze změn v programovém prohlášení Fialovy vlády se podrobněji věnuje server Seznam Zprávy. Ruší se sliby o zachování stávajícího valorizačního mechanismu důchodů, uvažuje se místo toho o odchodu do důchodu v 68 letech. Konec má být i daňovým slevám. Původní snaha o snížení zdanění práce je také pryč. Šetřit se bude oproti původním slibům i na pedagozích. Vláda původně slibovala, že u všech nových zákonů bude zkoumat jejich fungování v praxi, ale od toho nyní upouští. Odkládá se i reforma výuky či úprava financování vysokých škol.
Vláda chce naopak nově změnit daně z hazardu či spotřební daně. Sjednotit sazby DPH z 10 a 15 procent na jednu sazbu 13 až 14 procent. Fialova vláda chce usilovat také o zřízení trestního tribunálu pro stíhání zločinů agrese proti Ukrajině a chce se podílet na obnově Ukrajiny po válce. Dále chce zavést on-line monitoring vody u známých znečišťovatelů nebo zlepšit systém léků, aby nedocházelo k výpadkům jako nyní. Na armádu chce vláda dávat 2 procenta HDP už v roce 2024, původně to mělo být v roce 2025. Vláda chce také nově kontrolovat čerpání sociálních dávek.
Jako kdyby nastoupila nová vláda
Takže vidíte, že z původních slibů toho moc nezbylo a naopak poměrně dost nových přibylo. Teď nehodnotím, zda předešlé sliby byly dobré, nebo jsou ty současné, jedno je ale jisté – je to, jako kdyby nastoupila úplně nová vláda. A taková by měla pochopitelně požádat znovu o důvěru ve Sněmovně.
Chápu, že při aktuálních obstrukcích, které se mimochodem přímo týkají prvního mnou výše zmíněného zrušeného slibu o zachování valorizačního mechanismu penzí, se vládě nechce znovu do Sněmovny s žádostí o důvěru. I poprvé trvalo hlasování o důvěře dlouhých 23 hodin a dalo by se očekávat, že tentokrát by to bylo ještě déle, protože obzvláště opoziční Tomio Okamura se dostává do formy, kterému před pár dny chybělo jen pět minut, aby překonal v délce i rekordní projev Fidela Castra.
Ale ani to není pádným argumentem, může to působit jen jako výmluva, kterých má vláda nespočet. Jsem tedy toho názoru, že by vláda měla předstoupit znovu před Sněmovnu a požádat ji o důvěru, protože z jejího programového prohlášení, za které získala původně důvěru ve Sněmovně, toho moc nezbylo a naopak mnohé nové přibylo. Je to tedy ve své podstatě nová vláda, která má úplně jiné záměry než ta původní.
Správně by měla vláda ještě před tímto aktem podat demisi a být znovu jmenována, následně požádat o důvěru. Ale to už bych chtěl po Fialově vládě zřejmě asi moc. Očekávám, že se naopak nic nestane a vláda bude dělat, že se vlastně nic neděje, tak jako to dělá u většiny závažných věcí, které se dějí během jejího vládnutí.
