Po více než 33 letech se kruh uzavírá. V roce 1989 volili komunisté demokrata Havla, letos si na Hrad demokraté zvolí bývalého komunistu, a to jak v případě Petra Pavla, tak i Andreje Babiše. Platí zde, že jednou komunista, vždycky komunista?
Samozřejmě nejde upírat oběma pánům zásluhy po převratu. Z jednoho se stal podnikatel, který vytváří desítky tisíc pracovních míst a odvádí miliony na daních, z druhého se stal náčelník Generálního štábu Armády České republiky a později zastával i druhý nejvyšší post v NATO, což je úctyhodné.
Minulost však ani jeden neodpáře. Andrej Babiš vstoupil do KSČ v roce 1980 a podle evidence STB měl při svých zahraničních obchodních cestách spolupracovat s STB jako její agent pod krycím jménem Bureš, což sám popírá a uvádí, že je veden ve svazcích STB neoprávněně. To druhý kandidát Petr Pavel měl komunistickou minulost bohatší, protože se podle historika Blažka měl učit na rozvědčíka pod krycím jménem Pávek.
Pavel měl jít totiž ve šlépějích svého otce, který byl kovaným komunistou. Otec mu tehdy vysvětlil prospěšnost “přátelské pomoci” při okupaci Československa v roce 1968, za což se mu podle toho, co uvedl ve svém životopise z roku 1987, spolužáci smáli, a to ho prý pouze utvrdilo ve svém názoru na “přátelskou pomoc” a oblibě těchto přátel.
Pavel se za svůj předrevoluční životopis před časem omluvil, v pořadu Ptám se já však při otázce na svá slova o okupaci 1968 reagoval dost podrážděně, vyhýbavě a celkově byl velmi nervózní. Tohle je tak očividně velmi slabé místo Petra Pavla a je jen škoda, že s touto minulostí nebyl mediálně dostatečně konfrontován – kupříkladu v předvolebních debatách.
Členem KSČ byl poté Pavel podobně jako jeho protivník od roku 1985 a podle informací Hlídacího psa záhy začal působit i jako předseda Základní organizace KSČ.
Největší demokraté by zvolili Pavla už v 1. kole
Paradoxem toho celého je, že občané Prahy, kteří sebe sami prezentují za největší demokraty a antikomunisty v zemi, by Petra Pavla, bývalého aktivního komunistu, zvolili již v 1. kole prezidentských voleb, a to i přesto, že v 1. kole kandidovalo hned několik kandidátů bez komunistické minulosti.
Celé je to poměrně směšné a poukazuje to i na určitou míru pokrytectví, když si vzpomeneme například na dobu, kdy se Andrej Babiš jako premiér vydal uctít památku 17. listopadu na Národní třídu, vždy si od místních “antikomunistů” vyslechl hromadu nadávek do estébáka a mnoho dalšího.
Komunisté tedy zvolili prezidentem demokrata Havla, největší demokraté volí komunistu Pavla. Historie vymazána, kruh je uzavřen.
