Premiér Fiala se dostal do mediální roztržky s guvernérem ČNB Michlem ohledně toho, kdo může za inflaci. Michl vyslal vládě jasný signál, že pokud neprovede konsolidaci veřejných financí, tak se vysoké inflace jen tak nezbavíme. Fiala kontroval tím, že za vysokou inflaci může ČNB.
Největší schopnost premiéra Fialy (a prokazuje ji opakovaně) je hledat viníky, v tomhle je opravdu premiér špička mezi českými politiky a v této činnosti tak skutečně vyniká. Nejdříve za inflaci totiž mohla podle Fialy bájná Babišova drahota, a tedy bývalý premiér s jeho vládou, poté se premiér vymlouval na Putinovu drahotu kvůli válce na Ukrajině a nyní si našel nového vyniká v podobě ČNB, která podle něj nedělá dobře svou práci, protože podle něj nekoná. Hlavně, že koná vláda, že?
Ano, ČNB má sice v popisu práce cenovou stabilitu a držení inflace na uzdě, ale za současnou vysokou inflaci stojí primárně drahé energie, které výrazně zvyšují náklady na produkci, což se promítá zejména do konečných cen potravin, což je zrovna segment spotřebního koše, který musí jaksi nakupovat k životu každý. V Česku nadměrně vysoké ceny energií ovšem zvyšují ceny téměř ve všech segmentech.
Vysokou dvoucifernou inflaci roztočila v minulém roce nejprve nečinnost vlády ohledně drahých energií a později špatně nastavené zastropování cen energií, kdy ve výsledku platíme podle analýzy Lukáše Kovandy třeba jednu z nejdražších cen elektřiny v EU, přitom jsme jejím téměř největším vývozcem.
Dalším důležitým faktorem, který zvyšuje inflaci, je rekordní zadlužování země, kdy za pouhé 4 měsíce došlo k zadlužení o 200 miliard, což by ještě před pár lety bylo šílené číslo i za celý rok. Je poměrně jasné, že když je tolik nových peněz v oběhu, že se bude zvyšovat inflace. Takže opravdu ne, za vysokou inflaci nemůže ČNB, ale vláda v čele s premiérem, který se chová jako ekonomický analfabet. Je se však čemu divit?
Premiér Fiala a ministr financí Stanjura rozumí financím asi jako Pat a Mat, kteří místo pokory a vlastních řešení hledají viníky všude, jen ne u sebe. Co jsme ale také mohli čekat jiného? Že teoretik, který je celý život zvyklý se mimo politiku pohybovat na akademické půdě, zvládne složitou funkci premiéra? Nebo že vystudovaný elektrotechnik Stanjura bude dobrým ministrem financí? Plody těchto naivních představ sklízíme každým dnem.
